Kubík a garáž pro bagr
3–4 let2 minutylaskavá a hravá
Číst pohádku
Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.
Kubík seděl na koberci a kolem sebe měl hromadu kostek. Vedle jeho kolena stál žlutý bagr. Měl velká kola a vpředu širokou lžíci.
„Postavím ti garáž,“ řekl Kubík. „Abys měl kde spát.“
Vybral červené kostky a postavil jednu zeď. Potom přidal druhou. Nahoru položil dlouhou modrou kostku jako střechu. Ještě před vrata dal malou zelenou kostku. To byl keřík.
„Hotovo! Jedeš domů!“ Kubík chytil bagr a pomalu ho posouval po koberci. „Brm, brm, brmmm.“
Jenže bagr se ve vratech zastavil. Jedno kolo se opřelo o levou zeď. Druhé se otřelo o pravou. Dál to nešlo.
Kubík zatlačil trochu víc. Pak ještě maličko. Křach! Zeď se naklonila a modrá střecha spadla přímo před bagr.
„Ne! Hloupá garáž!“ vykřikl Kubík. Odstrčil kostky stranou a pevně sevřel bagr. Mračil se a v očích ho štípaly slzy.
Tatínek si k němu přisedl na koberec. Chvilku nic neříkal. Jen tam byl s ním.
„Chtěl jsi, aby bagr zajel dovnitř, a ono to spadlo,“ řekl potom.
Kubík přikývl. „Je moc veliký.“
„Bagr je veliký,“ souhlasil tatínek. „Zkusíme mu udělat víc místa?“ Kubík si otřel oči rukávem. Pak položil bagr doprostřed koberce.
Tatínek vzal červenou kostku. „Tady bude jedna zeď.“ Položil ji vedle bagru, ale nechal u kola malou mezeru. Kubík přinesl další kostky. Společně postavili zeď na jedné straně a potom na druhé.
Bagr stál mezi zdmi. Nikde se nemačkal. Kubík se naklonil až ke koberci, aby si to pořádně prohlédl.
„A teď střechu!“ řekl. Dlouhou modrou kostku zvedl oběma rukama a opatrně ji položil přes zdi. Tatínek už jen přihlížel.
Kubík chytil bagr. „Brm!“ Vyjel ven. Potom zacouval zpátky. Ještě jednou ven a zase dovnitř. Střecha držela.
„Tati, podívej! Vejde se!“ Kubík se usmál a před garáž vrátil zelený keřík. Bagr zaparkoval pod modrou střechou. Jeho široká lžíce vykukovala z vrat.

