Páv a miska pro hosty
3–8 let5 minutveselá, laskavá a poučná
Číst pohádku
Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.
Páv chystal zahradní slavnost. Od samého rána pobíhal mezi záhony, rovnal květiny a věšel na větvičky barevné stužky. Pod jabloní rozprostřel na stole ubrus a doprostřed postavil vázu s kopretinami. Potom rozevřel svůj veliký ocas a spokojeně se zatočil. „To bude nejkrásnější slavnost v celé zahradě!“ prohlásil.
Zvířátka mu pomáhala. Veverka přinesla oříšky, zajíc sladkou mrkev a ježek košík voňavých jahod. Jako poslední přišla myška. V tlapkách opatrně nesla hliněnou misku. Byla hnědá, docela hladká a bez jediného obrázku. Myška ji položila na kraj ubrusu.
„Ta je na vodu,“ vysvětlila. „Dnes bude teplo a hosté dostanou žízeň. Má nízký okraj, takže se z ní napije i ten nejmenší.“ Páv naklonil hlavu. Prohlédl si misku z jedné strany, potom z druhé, a zobákem trochu posunul květiny.
„Ale ta se sem vůbec nehodí,“ řekl. „Podívej na moje stužky! A na ty kopretiny! Tvoje miska je taková… obyčejná.“ Myška přejela tlapkou po jejím okraji. „To ano. Ale vodu udrží a nepřevrhne se.“ Páv už ji však neposlouchal. Právě zahlédl něco mnohem krásnějšího.
Na lavičce stál malý proutěný košíček. Kolem držadla měl uvázané zlaté stužky a na boku velikou mašli. Slunce na ně svítilo, až se třpytily jako kapky medu. Páv košíček přinesl a slavnostně ho postavil vedle vázy. „Z tohohle budeme pít!“ oznámil.
„Jenže mezi proutky jsou mezery,“ namítla myška. Páv mávl křídlem. „Takový krásný košíček nám přece slavnost nezkazí. Misku si zatím odnes domů.“ Myška sklopila ouška. Nic dalšího neřekla, vzala misku a odcupitala ke svému domečku pod rybízovým keřem.
Brzy se zahrada zaplnila hosty. Vrabci švitořili ve větvích, zajíc obdivoval květiny a veverka si zlatou mašli prohlížela ze všech stran. Páv se pyšně procházel kolem stolu. Když ježek požádal o trochu vody, přinesl páv plný džbánek a nalil část vody do košíčku.
Šplouch! Voda protekla mezi proutky, stekla na ubrus a začala kapat do trávy. Ježek přistrčil čumáček, ale v košíčku už nezůstala ani loužička. „Asi jsem naléval moc rychle,“ zamumlal páv. Zvedl džbánek znovu a tentokrát naléval vodu tenkým pramínkem.
Čůrek byl menší, ale výsledek stejný. Co nateklo dovnitř, hned vyteklo ven. Pod stolem se udělalo mokré kolečko. Zajíc rychle odsunul mrkev, aby neležela na promáčeném ubruse. „Mám opravdu žízeň,“ řekl. „Já také,“ přidala se veverka a olízla si suché pysky.
Páv přitáhl zlaté stužky těsněji ke košíčku. Pak otočil mašli dopředu, jako by právě ona mohla pomoci. Nalil poslední vodu ze džbánku. Kap, kap, kap. Zpod košíčku zase pršelo. Zlaté stužky ztmavly a přilepily se k mokrému proutí.
Chvíli bylo ticho. Páv se podíval na prázdný džbánek, na mokrý ubrus a nakonec na hosty. Nikdo se nenapil. Vrabec seskočil na opěradlo lavičky. „Košíček je moc pěkný,“ pípl, „ale žízeň mi neuhasí.“ Páv tentokrát neměl co namítnout. Ocas mu pomalu klesl.
Pod rybízovým keřem seděla myška a rovnala před domečkem drobné kamínky. Páv k ní přišel bez slavnostního vykračování. „Myško,“ začal tiše, „prosím tě, přinesla bys svou misku zpátky? Měla jsi pravdu. Košíček vodu neudrží a hosté mají žízeň. Mrzí mě, že jsem tě neposlechl.“
Myška zvedla hlavu. „Přinesu,“ odpověděla. „A ty zatím naplň džbánek.“ Za chvilku už hliněná miska stála na suchém konci stolu. Páv do ní nalil čerstvou vodu. Hladina se lehce zavlnila, odrazila bílou kopretinu a zůstala přesně tam, kde měla být.
Zvířátka se postupně napila. Myška dosáhla přes nízký okraj a ježek misku čumáčkem ani neposunul. „To je dobrota!“ vydechl zajíc. Páv se napil poslední. Obyčejná voda mu ještě nikdy tolik nechutnala. Potom našel pro košíček jiné využití: osušil ho a nasypal do něj oříšky.
Slavnost pokračovala až do večera. Zlatá mašle zdobila košíček s oříšky a hnědá miska nabízela každému vodu. Když páv myšce děkoval, usmál se: „Dnes jsem vybíral očima a zapomněl jsem, k čemu nádobu potřebujeme.“ Od té doby si pamatoval, že důležitější než paráda je, aby věc dobře sloužila.

