Pohádky
← codedtrip.com

Kachna v pavích perech

3–8 let5 minutveselá, laskavá a poučná
Ilustrace k pohádce Kachna v pavích perech
00:0005:14

Číst pohádku

Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Na jednom dvorku bydlela kachna Bětka. Měla hnědá záda, světlé bříško a zobák žlutý jako pampeliška. Nejraději se cachtala v rybníčku za stodolou. Uměla dělat kolečka na vodě, lovit drobné dobroty ze dna a po koupání se tak důkladně oklepat, že pokropila i kopřivy na břehu.

Jednoho rána přišel na dvorek páv Cyril. Zastavil se pod jabloní a rozložil ocas. To byla podívaná! Zelená se v něm leskla jako mokré listí, modrá připomínala letní nebe a na každém dlouhém peru zářilo barevné oko.

Bětka se podívala na Cyrila a potom na svůj krátký ocásek. Zavrtěla jím. Jen takové malé cuknutí. „S takovým ocáskem si mě nikdo ani nevšimne,“ zamumlala. Toho dne jí dokonce ani koupání nepřipadalo tak veselé jako obvykle.

Odpoledne našla pod jabloní dlouhé paví pero. O kus dál leželo druhé a u stodoly třetí. Cyrilovi při výměně peří některá pera vypadala. Bětce se rozzářily oči. „Udělám si vlastní ocas. A bude ještě větší než jeho!“

Několik dní sbírala každé pero, které objevila. Ukládala je pod prázdný košík a večer je rovnala od nejkratšího po nejdelší. Nakonec našla u vrat širokou stužku. Pera k ní připevnila a stužku si zavázala kolem těla na velkou mašli.

Když vyšla ze stodoly, její nový ocas šustil po zemi jako slavnostní vlečka. Slepice přestaly zobat. Vrabec na okapu naklonil hlavu. Bětka zvedla zobák a pomalu obešla jabloň. „Tak co říkáte?“ zeptala se. „Tolik krásy jste ještě neviděli!“

Cyril si její výtvor prohlédl. „Dala sis s tím práci,“ řekl. „Jen pozor u plotu, tam mám s dlouhými pery potíže i já.“ Bětka však sotva poslouchala. Právě si představovala, jak se její nádhera bude lesknout na sluníčku.

Zamířila k vrátkům a hned ucítila škubnutí. Jedno pero uvázlo mezi laťkami. Bětka popošla doleva. Zachytilo se druhé. Popošla doprava a ocas se zachytil o kolík. Musela couvat, otáčet se a zase couvat, než se konečně uvolnila.

„To nic,“ prohlásila, ačkoli měla mašli nakřivo. „Krásné ocasy potřebují hodně místa.“ Jenže u misky s vodou převrhla ocasem prázdný hrneček a cestou kolem keře si do per nabrala tři suché větvičky. Jedna ji při každém kroku šimrala na patě.

K poledni začalo být horko. Od rybníčku zavoněla voda a Bětka zatoužila po koupeli. „Teprve na vodě mi to bude slušet,“ řekla si. Představovala si, jak za ní barevná pera poplují a ostatní kachny budou obdivně vykukovat z rákosí.

Vstoupila do mělčiny. Voda příjemně chladila nohy, ale dlouhý ocas zůstal ležet za ní. Bětka zabrala. Pera se namočila, slepila a zachytila chuchvalec vodních rostlinek. Místo lehkého vějíře za sebou najednou táhla těžký mokrý mop.

„Uf! Tak takhle tedy ne,“ funěla. Zůstala stát ve vodě, která jí sahala sotva k bříšku. Chtěla se otočit, ale ocas ji táhl zpátky. Chtěla si očistit bok, jenže jí překážela stužka. A na špičce nejdelšího pera se pohodlně usadil zelený lístek.

Na břeh zrovna přišel Cyril. „Mám ti pomoct s mašlí?“ nabídl. Bětka chvíli mlčela. Potom přikývla. Páv opatrně zatáhl zobákem za konec stužky. Uzel povolil a Bětka vystoupila z té mokré nádhery, jako když si někdo vyzuje příliš velké boty.

Najednou byla zase lehká! Zakroužila na místě, rozčeřila vodu a vyplula o kousek dál. Pak ponořila hlavu i krk, ocásek vystrčila k nebi a zobákem prohledala měkké dno. Za chvilku se vynořila s lahodným mladým výhonkem vodní rostliny.

„Takovou dobrotu bych odtamtud nevylovil,“ poznamenal Cyril ze břehu. Bětka spokojeně polkla a prohlédla si své peří. Voda po něm stékala v drobných kuličkách. Nebylo modré ani zelené. Zato se v něm báječně plavalo.

Odpoledne rozložila paví pera na trávu, aby uschla. Už si je ale nepřivázala. Několika ozdobila okraj svého pelíšku a zbytek nechala pod jabloní. Když Cyril znovu rozevřel ocas, Bětka se ráda zastavila a dívala se.

„Máš opravdu krásná pera,“ řekla mu. Pak zavrtěla vlastním krátkým ocáskem. „A já mám zase přesně taková, jaká potřebuje kachna.“ Nato se rozběhla k rybníčku. Nic se nezachytilo o plot, nic nešustilo za patami. Ozvalo se jen spokojené žbluňk!

Zazvonil zvonec…