Lišák, který se neuměl zeptat
3–8 let5 minutveselá a laskavá
Číst pohádku
Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.
Jednoho slunečného rána se na starém pařezu objevil březový lístek. Stálo na něm: Dnes lesní jarmark! Medové koláčky, oříšky a muzika! Veverka Zrzečka ho přečetla nahlas. Zajíc Ušáček radostí povyskočil a myška Pírka si hned přinesla košíček. Jen nikdo nevěděl, kde se jarmark koná.
„Já vás tam dovedu,“ prohlásil lišák Ryšánek a uhladil si náprsenku. „Les znám jako vlastní ocas.“ To byla pravda jen napůl. Ocas znal výborně, ale o cestě na jarmark neměl nejmenší tušení. Přesto se postavil do čela výpravy a důležitě zvedl čenich.
U prvního rozcestí rostly tři břízy. Jedna pěšinka vedla z kopce, druhá mezi kapradí. „Kudy?“ zeptal se Ušáček. Ryšánek zavětřil. Cítil mokrou hlínu a houby, ale žádné koláčky. „Samozřejmě tudy!“ mávl tlapkou směrem ke kapradí. Zvířátka poslušně vykročila za ním.
Na větvi nad cestou seděla sýkorka. „Mohli bychom se jí zeptat,“ pípla Pírka. Lišák však přidal do kroku. „To není potřeba. Už tam skoro jsme.“ Ve skutečnosti se bál, že by se mu kamarádi smáli, kdyby přiznal, že správnou cestu nezná.
Pěšina je přivedla k potoku. Voda zurčela přes kamínky a na břehu ležela šiška. „Slyšíte? Už hraje muzika!“ zvolal Ryšánek. Zrzečka naklonila hlavu. „Mně to zní jako voda.“ Lišák dělal, že neslyší, a převedl ostatní po spadlém kmeni na druhý břeh.
Za potokem čekalo další rozcestí. Ryšánek se ani nezastavil. Máchl tlapkou doleva tak rázně, až polechtal Ušáčka na nose. „Hepčí!“ kýchl zajíc. „Příště prosím ukazuj trochu dál ode mě.“ Pírka se zasmála, ale její košíček už jí začínal připadat těžký, přestože byl prázdný.
Šli kolem velikého balvanu, pod nakloněnou borovicí a přes mechový kopeček. Slunce stoupalo výš. „Už bych si dal koláček,“ povzdechl si Ušáček. „A já oříšek,“ přidala se Zrzečka. Ryšánkovi zakručelo v břiše. „Za příští zatáčkou,“ slíbil a zrychlil.
Za příští zatáčkou stál starý pařez. Na něm ležel březový lístek. A na lístku stálo: Dnes lesní jarmark! Zvířátka zůstala stát. Ušáček obešel pařez dokola. „Tenhle znám,“ řekl. „Tady jsem ráno skákal.“ Zrzečka se posadila do mechu. „Tak jsme si udělali pěkné kolečko.“
Ryšánkovi zrudly uši pod srstí. Otevřel pusu, ale žádné sebejisté vysvětlení z ní nevyšlo. Nejraději by se schoval za vlastní ocas. Pírka ho však netahala za vousy ani se mu nesmála. Rozhlédla se a u kraje pěšiny spatřila šneka Domečka.
Šnek pomalu přelézal spadlý list. Pírka k němu přistoupila. „Dobrý den, Domečku. Prosím tě, kudy se jde na lesní jarmark?“ Šnek zvedl růžky. „Hned za to lískové houští. Tou úzkou pěšinkou vpravo. Až ucítíte skořici, jste tam.“
„Děkujeme!“ zavolala zvířátka. Ryšánek se zadíval do země. „Já jsem tu cestu vlastně neznal,“ přiznal tiše. „Bál jsem se, že budu vypadat hloupě, když se zeptám.“ Ušáček si promnul tlapky. „Já se zase bál, že všechny koláčky někdo sní. Tak pojďme!“
Tentokrát šla vpředu Pírka. Za houštím se opravdu otevřela malá louka plná barevných praporků. Ježek cinkal lžičkami do hrníčků, datel vyťukával veselý rytmus a nad stánky se nesla vůně koláčků. Zrzečka se zatočila na místě. „Dokázali jsme to!“ Ryšánek se konečně usmál.
Nejprve si každý dal malý medový koláček. Potom Zrzečka zatřepala prázdným sáčkem. „Teď ještě najít oříšky!“ Před nimi se křížily uličky mezi stánky. Jedna vedla k mašlím, druhá k džbánkům a třetí se ztrácela za velikou pruhovanou plachtou.
Ryšánek už zvedal tlapku. Pak se zarazil. Vedle něj prodávala sova sušené hrušky. Lišák se k ní obrátil. „Dobrý den. Prosím vás, kde najdeme stánek s oříšky?“ Sova ukázala k pruhované plachtě. „Za ní doleva. Poznáte ho podle tří zelených košíků.“
„Děkuji pěkně,“ řekl Ryšánek. Vedl kamarády za plachtu, zahnul doleva a zastavil přímo před třemi zelenými košíky. Byly plné lískových oříšků. Zrzečka zatleskala. Pírka šťouchla lišáka do tlapky. „Vidíš? Tentokrát jsi nás dovedl úplně správně.“
Ryšánek si spokojeně načechral ocas. Už věděl, že nemusí znát každou pěšinu v lese. Stačí přiznat, když cestu nezná, a slušně se zeptat. A když se později Ušáček zeptal, kde dávají malinovou šťávu, lišák se jen usmál: „To nevím. Pojď, zjistíme to spolu.“

