O peřině, která chtěla vidět hvězdy
3–7 let5 minutněžná, kouzelná a konejšivá
Číst pohádku
Spustit videoZapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.
Anička měla peřinu s drobnými modrými kvítky. Byla měkká jako čerstvě upečená buchta a v zimě hřála až do konečků prstů. Každý večer ji maminka natřepala, přikryla Aničku po bradu a zazpívala jí o hvězdách. Peřina při tom vždycky docela nepatrně zašustila. Anička si myslela, že se uvnitř jenom obrací peří.
Jednoho večera však zašustění zesílilo. Pod peřinou se udělal kopeček, potom druhý a nakonec se celá zakulatila jako velikánský balón. Aničce vykoukly obě bosé nohy. „To je zvláštní,“ zamumlala. Přitlačila na peřinu dlaní, ale ta se znovu nafoukla a její růžek se zatřepetal jako ouško.
„Prosím tě,“ ozval se tenounký hlásek, „jak vlastně vypadají hvězdy?“ Anička se posadila. „Ty umíš mluvit?“ „Asi ano,“ zašustila peřina překvapeně. „Už tolik večerů o nich slýchám. Prý se třpytí. Prý bydlí vysoko. A já znám jen strop, lampičku a občas tvé ponožky. Chtěla bych je aspoň jednou vidět.“
Anička se usmála. „Z okna jsou vidět docela dobře.“ Spustila nohy na kobereček a vzala peřinu do náruče. Jenže peřina byla tak naducaná, že přes ni neviděla ani na dveře. „Trošičku vydechni,“ požádala ji. Peřina udělala dlouhé fúúú a zase byla měkká a poddajná.
Okno bylo otevřené do vlahé zahrady. Voněla odtud tráva a lístky staré jabloně. Anička zůstala stát bezpečně na podlaze a zvedla peřinu před sebe. Nad černou střechou sousedního domu svítila první hvězda. O kousek dál druhá. A za nimi se třpytila spousta maličkých světýlek.
„Jé,“ vydechla peřina. Samou radostí se však nadechla znovu, mnohem víc než předtím. Zakulatila se, lehounce vyklouzla Aničce z rukou a proplula otevřeným oknem. Chvíli vypadala jako bílý obláček s modrými kvítky. Potom udělala hop a přistála na jabloni přímo mezi dvěma zelenými jablíčky.
Větvička se zahoupala. Jedno jablko ťuklo peřinu do boku. „Dobrý večer,“ pípla peřina zdvořile. Pak se podívala dolů. „Aničko? Tady je to nějak vysoko.“ Zkusila pohnout jedním růžkem, potom druhým. Jenže kdykoli se chtěla snést, strachem se nadmula a zůstala sedět na větvi jako veliká bílá hruška.
„Počkej, já zavolám maminku,“ řekla Anička. Maminka přišla v bačkorách a chvíli se na jabloň dívala. „Tak proto mi dnes při stlaní připadala tak neposedná,“ podivila se tiše. Anička jí všechno pověděla. Maminka ji objala kolem ramen. Venku zašumělo listí a peřina se mezi větvemi maličko zachvěla.
„Je jí tam smutno,“ zašeptala Anička. Chtěla na ni zavolat, aby skočila, ale pak si všimla, jak pevně peřina svírá větvičku svým růžkem. Vzpomněla si, že při ukolébavce bývá vždycky úplně klidná. Posadila se tedy vedle maminky k oknu a začala zpívat tiše a něžně, jako by hladila polštář.
„Hvězdičko, zavři víčka, noc už jde do polí. Na měkkém bílém mráčku nic nikdy nebolí. Spinkej si, moje milá, zahrada také spí. Ať se ti až do rána jen hezké sny zdají.“
Peřina přestala šustit. Poslouchala. Její veliké kulaté bříško pomalu splaskávalo a modré kvítky se přestaly napínat. Pustila větvičku, které se držela. Zahradou prošel jemný vánek. Podebral ji zespodu a snesl ji z jabloně tak lehce, jako když ze stromu padá lístek.
Anička zpívala dál. Peřina se pohupovala blíž a blíž, až doplula k oknu. Maminka ji zachytila a položila Aničce do náruče. Voněla teď jabloňovými listy a chladným večerem. „Hvězdy jsou nádherné,“ zašeptala. „Ale ta větev byla hrozně tvrdá.“ Anička ji pohladila po modrém kvítku a přitiskla k sobě.
Maminka pak pomohla přisunout postýlku přímo pod okno. Anička si načechrala polštář, lehla si a peřina se přes ni sama opatrně rozprostřela. Už se vůbec nenafukovala. Jen si nechala jeden růžek obrácený ke sklu, aby dobře viděla. Maminka okno přivřela, oběma popřála dobrou noc a zhasla lampičku.
Z polštáře viděla Anička tři hvězdy. Peřina jich prý viděla pět, protože byla delší. Chvilku si je šeptem počítaly, ale u třetího počítání už Anička usnula. Peřina ji přikryla až k ramenům. Pak se naposledy podívala na nebe, spokojeně zašustila a usnula také, pěkně přitulená.
Podívat se na pohádku
Video s ilustracemi — pro chvíle, kdy oči ještě nechtějí spát.

