Pohádky
← codedtrip.com

O obláčku, který se bál výšek

3–7 let5 minutněžná, kouzelná a uklidňující
Ilustrace k pohádce O obláčku, který se bál výšek
00:0005:22

Číst pohádku

Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Za Marjánčiným domkem rostla stará jabloň. Měla nízké větve, malé zelené plody a pod kořeny pelíšek pro spadané listí. Marjánka k ní každý večer chodila popřát dobrou noc. Jednou však mezi lístky uviděla něco bílého. Vypadalo to jako peřinka, kterou tam někdo zapomněl usušit.

Natáhla ruku a bílá peřinka kýchla. „Hepčí!“ Z větve spadly tři kapičky přímo na Marjánčin nos. „Ty nejsi prádlo,“ zašeptala holčička. „Já jsem Chumáček,“ odpovědělo to bílé. „Malý obláček. A prosím tě, netřes tou větví. Už takhle jsem hrozně vysoko.“

Marjánka se podívala vzhůru. Obláček seděl sotva nad její hlavou. Za ním se rozprostíralo velikánské nebe, po kterém pomalu pluly růžové mraky. „Nechceš za ostatními?“ zeptala se. Chumáček se schoulil kolem jablíčka. „Tam je to ještě mnohem výš,“ pípl.

Marjánka chvíli přemýšlela. Potom si vzpomněla na pampelišky u plotu. Babička jí kdysi vyprávěla, že jejich chmýří umí za soumraku malá kouzla. Stačí ho poprosit tak tiše, aby se nelekl ani motýl. A soumrak právě přicházel do zahrady.

Natrhala několik odkvetlých pampelišek a zašeptala: „Chmýří, chmýří, lehoučké, spleť mi schůdky měkoučké.“ Bílá semínka se zatočila, chytila se jedno druhého a vytvořila drobný žebřík. Jeho spodní konec se zachytil o větev, zatímco vršek stoupal do modravého vzduchu.

„Podívej, každá příčka je měkká,“ řekla Marjánka. „Můžeš postupovat pomaloučku.“ Chumáček vysunul cíp a opatrně se dotkl první příčky. Žebřík ho unesl. Jenže obláčkovi se roztřásl celý bílý okraj, jako když vítr rozvlní záclonu.

Na druhé příčce se třásl ještě víc. Na třetí se z něho snesla maličká sprška. „Já… já nemůžu,“ zamumlal. Marjánka už chtěla říct, že zbývá jen pár schůdků. Pak si všimla, jak pevně Chumáček svírá konec větvičky.

„Tak zase slez,“ řekla místo toho. „Já ti žebřík podržím.“ Obláček se pomalu vrátil mezi listy. Marjánka odnesla žebřík k plotu, kde se rozpletl na obyčejné chmýří. Potom si sedla do trávy přímo pod jabloň a opřela se o kmen.

Chvíli oba mlčeli. V záhonu zašustil kos a z trávy zaznělo první cvrknutí. „Pověz mi,“ ozvala se Marjánka, „co bys dělal nejraději, kdybys vůbec nemusel na nebe?“ Chumáček vykoukl zpoza lístku. Na to se ho ještě nikdo nezeptal.

„Chtěl bych být tady dole,“ odpověděl. „Poslouchat cvrčky. Dívat se na sedmikrásky zblízka. A večer cítit, jak voní tráva. Nahoře pořád někam fouká vítr. Já bych někdy chtěl jen tak zůstat.“ Marjánka přikývla a položila dlaň do chladnoucí trávy.

„Tak nemusíme hledat cestu nahoru,“ řekla. „Najdeme ti místečko dole.“ Rozhlédla se po zahradě. Do květináče by se nevešel a pod lavičkou by neviděl na hvězdy. Zatímco přemýšlela, na stéble vedle její ruky se zatřpytila kapka rosy.

„Babička říká, že mlha vypadá jako oblak, který si lehl na louku,“ vzpomněla si Marjánka. Chumáček se maličko narovnal. „Mlha?“ zopakoval. Zkusil natáhnout jeden cíp dolů. Tentokrát se netřásl. Zvědavě jím pohladil nejvyšší stéblo pod jabloní.

„Co kdyby ses pomalu rozprostřel?“ navrhla Marjánka. „Jako když rozkládám peřinu.“ Chumáček povolil bílé záhyby. Jeden položil na trávu, druhý vedle sedmikrásky a třetí nechal sklouznout kolem kmene. Večerní vzduch ho příjemně chladil. Nikam nemusel spěchat.

Brzy už v jabloni neseděl žádný obláček. Kolem Marjánčiných kotníků se vznášela jemná stříbrná mlha. Byla tak průsvitná, že skrz ni Marjánka viděla každý lístek. „Slyšíš?“ zašeptal Chumáček. Pod plotem spustil cvrček dlouhou, tenounkou písničku. Obláček se spokojeně zavlnil.

Když maminka zavolala, že je čas jít do postele, Marjánka se nechtěla rozloučit. „Můžeš zůstat pod mým oknem,“ nabídla kamarádovi. Chumáček se rozprostřel přes zahrádku až k domu. Nikam nešplhal. Jen měkce klouzal mezi stébly a nechával květinám dost místa.

Marjánka si oblékla pyžamo a zachumlala se pod peřinu. Za oknem se stříbřitě leskl její nový kamarád a poslouchal cvrčky. „Dobrou noc, Chumáčku,“ zamumlala. Mlha se lehounce zavlnila na pozdrav. A než cvrček dohrál další písničku, Marjánka už spala.

Zazvonil zvonec…