Pohádky
← codedtrip.com

Medvídek s modrým kolínkem

3–7 let5 minutněžná, klidná, uspávající
Ilustrace k pohádce Medvídek s modrým kolínkem
00:0005:12

Číst pohádku

Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Matěj už měl vyčištěné zuby a na sobě pyžamo s proužky. V koupelně ještě ukápla voda z kohoutku a za oknem se pomalu stmívalo. Zbývalo jen najít medvídka Brumíka, položit ho na polštář a přikrýt mu bříško. Bez toho se u babičky nikdy nechodilo spát.

Brumík seděl vedle postele, opřený o Matějův bačkůrek. Jedno ouško měl ohnuté a na nose drobeček od odpolední svačiny. Matěj drobeček opatrně sfoukl. Když ale medvídka zvedl, všiml si něčeho bílého na jeho nožce. Z prodřeného kolínka vykukoval malinký chomáček výplně.

„Babi,“ zavolal tiše, „Brumík má díru.“ Babička přišla ode dveří a posadila se na kraj postele. Matěj jí ukázal kolínko, ale medvídka si nechal přitisknutého k hrudi. „Tady. Aby se nám nerozsypal.“ Babička se podívala zblízka. „To spolu spravíme. Přinesu šití a dáme mu záplatu.“

Za chvíli položila na stůl kulatou plechovou krabici. Když sundala víčko, lehounce to cinklo. Uvnitř ležely cívky nití, jehelníček a malé nůžky. Vedle krabice babička vysypala hromádku zbytků látek. „Ty vybereš, co bude Brumíkovi slušet. Já si zatím nachystám jehlu.“

Matěj posadil medvídka do svého klína, aby na všechno viděl. Nejdřív mu přiložil ke kolínku žlutou látku. „Ta je jako sluníčko. Jenže ty už chceš spát, viď?“ Potom našel zelený kousek a pruhovaný proužek. Proužek byl hebký, ale tak úzký, že se pod ním dírka vůbec neschovala.

Úplně vespod ležela modrá látka s drobnými bílými hvězdičkami. Matěj ji vytáhl a rozprostřel na dlani. Byla měkká a jedna hvězdička měla trochu delší cíp než ostatní. „Tuhle,“ rozhodl. „Bude mít na kolínku noc.“ Babička přikývla. „A do té noci se nám vejde i pár hvězd.“

Vystřihla z látky malý oválek a zahnula jeho okraje dovnitř. Matěj přitom držel Brumíka za tlapku. „Já jsem tady,“ pošeptal mu do ouška. „Babička už zašívala i moje pyžamo. To zelené, jak jsem se v něm zachytil o zásuvku. Teď na něm není skoro nic poznat.“

Babička zastrčila bílý chomáček zpátky do kolínka a přiložila modrou záplatu. Jehla se jí v prstech krátce zaleskla. Pak začala drobnými stehy přišívat látku k medvídkově nožce. Matěj sledoval, jak nit mizí v kožíšku a zase se objevuje. Připadalo mu, že babička kreslí kolem noční oblohy maličký plot.

„Neuděláš mu tam uzlík, který bude tlačit?“ zeptal se. „Schovám ho tak, aby nepřekážel,“ odpověděla babička. Matěj spokojeně přikývl a pohladil Brumíka po tlapce. V pokoji bylo slyšet tikání hodin. Z kuchyně voněl heřmánkový čaj a lampa nad stolem osvětlovala babiččiny ruce teplým světlem.

Když byla záplata skoro přišitá, Matějovi se začaly klížit oči. Opřel si bradu o medvídkovo ouško, ale hned se zase narovnal. Musel přece držet tlapku až do konce. Babička udělala poslední steh, schovala uzlík a odstřihla nit. Jehlu zapíchla do jehelníčku a krabici zavřela.

„Tak se podívej.“ Matěj přejel bříškem prstu po modrém kolínku. Záplata držela pevně a žádný bílý chomáček už nevykukoval. Uprostřed svítily tři drobné hvězdičky. „Ta s dlouhým cípem je jeho,“ řekl Matěj. „Tu poznáme vždycky.“ Potom dal babičce pusu a Brumíka opatrně odnesl do postele.

Babička jim natřásla polštář. Matěj položil medvídka vedle sebe, hlavičkou k oknu, a přitáhl peřinu. Pak ji zase o kousek stáhl, aby bylo modré kolínko vidět. „Ještě mu musím něco povědět,“ zašeptal. „Dobře,“ usmála se babička. Zhasla velkou lampu a nechala svítit jen malé světýlko u dveří.

„Víš, Brumíku,“ začal Matěj, „teď máš kousek nebe pořád s sebou. I když bude venku pršet. I když zatáhneme závěs. A kdyby ses v noci probudil, tvoje hvězdičky budou hned tady.“ Ukázal na kolínko a ještě jednou se dotkl měkké záplaty. „Nemusíš je hledat až za oknem.“

Chvíli si představoval, jak by vypadalo celé nebe ušité z modré látky. Potom zívl tak široce, že už další větu nedopověděl. Přikryl Brumíkovi i opravené kolínko a přitiskl tvář k jeho oušku. Babička ode dveří zašeptala dobrou noc. A pod peřinou zůstaly v teple tři malé hvězdičky.

Zazvonil zvonec…