Pohádky
← codedtrip.com

Krtek a kopretina pod zemí

3–7 let5 minutněžná, útulná, uspávací
Ilustrace k pohádce Krtek a kopretina pod zemí
00:0005:12

Číst pohádku

Spustit video
Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Celé odpoledne pršelo. Kapky bubnovaly do listů lopuchu a po pěšince běžely malé potůčky. Krtek Matěj zatím ležel ve své noře, přikrytý měkkou peřinkou z trávy. Poslouchal déšť a těšil se, jak bude hlína po takové spršce krásně vonět.

Když déšť ustal, vystrčil čumáček ven. Na mokrém kamínku se leskla kapka a vedle ní leželo něco bílého. Byla to kopretina. Voda ji vyplavila z kraje záhonku a její tenké kořínky zůstaly nahé. Matěj si k ní hned přidřepl.

„Ty tady přece nemůžeš zůstat,“ zašeptal. „Nastydly by ti nožičky. Vezmu tě k sobě.“ Opatrně nabral kopretinu i s trochou bláta do širokých tlapek. Nesl ji pomalu, aby její bílá hlavička nenarážela do stěn chodbičky.

Ve své ložnici vybral ten nejútulnější kout. Nebyl tam průvan, zem byla hebká a nedaleko ležel jeho pelíšek. Matěj vyhloubil důlek, rozložil v něm kořínky a přihrnul je hlínou. Potom donesl v žaludové číšce trochu vody.

„Tak,“ řekl spokojeně. „Teď už jsme doma oba.“ Posadil se vedle kopretiny a vyprávěl jí pohádku o obláčku, který si spletl rybník s polštářem. Matěj se při ní vždycky smál. Kopretina však stála docela tiše a její hlavička se maličko sklonila.

Ráno jí Matěj nakypřil hlínu kolem stonku. Pak urovnal peřinku, aby měla na co koukat, a zazpíval písničku, kterou uměl od maminky. Kopretina se nenarovnala. Bílými lístky skoro hladila zem. Matějovi se starostí zachvěl čumáček.

„Možná se ti nelíbí ta pohádka,“ napadlo ho. Zkusil tedy jinou, o ježkově ztracené ponožce. Přinesl také nejhladší kamínek ze své sbírky a položil jej kytičce k nohám. Jenže ani kamínek, ani legrační ponožka nepomohly.

Kolem poledne se u vchodu ozvalo tiché ťukání. Byla to beruška Bětka, která se přišla schovat před větrem. „Matěji, proč máš tak smutné vousky?“ zeptala se. Krtek jí ukázal svůj nový poklad. „Dávám jí všechno, co mám rád. A ona je pořád smutnější.“

Bětka obešla kopretinu, dotkla se lístečku a podívala se vzhůru. Nad nimi byl jen hliněný strop. „Tobě je pod zemí dobře,“ pověděla jemně. „Máš rád šero a klid. Ale kopretina potřebuje také světlo. Bez sluníčka nemůže pěkně růst.“

Matěj dlouho mlčel. Potom se zadíval na svůj pelíšek. „Když ji odnesu ven, bude tam sama,“ namítl. Bětka si sedla na hladký kamínek. „Nemusí být daleko. Pojď, něco ti ukážu.“ Matěj kopretinu opatrně podebral i s hlínou kolem kořínků.

Vyšli před noru. Z trávy už stoupala vůně teplé země a mezi mraky prosvítalo slunce. Bětka popoletěla na malý kopeček. „Tady je ráno sluníčko a večer závětří,“ řekla. „A víš, co leží přímo pod námi?“ Matěj nastražil uši. „Moje ložnice!“

Na kopečku vyhrabal jamku. Tentokrát nechal nad květinou celou velikánskou oblohu. Kořínky přikryl drobivou hlínou a přinesl trochu vody. Bětka zatím hlídala, aby nikdo nešlápl na křehký stonek. Nakonec oba usedli do trávy a chvilku jen poslouchali šustění listů.

Kopretina se nenarovnala hned. Matěj za ní chodil každé ráno a opatrně zkoušel, jestli zem není příliš suchá. Jednou jí pověděl krátkou pohádku, jindy vedle ní jen seděl. Slunce ji hřálo a za pár dní zvedla bílou hlavičku vysoko nad trávu.

„Bětko, podívej!“ zavolal Matěj, ale hned ztišil hlas, jako by mohl tu radost vyplašit. Kopretina měla uprostřed žluté kolečko a kolem něho bílé lístky, čisté jako čerstvě vyprané kapesníčky. Beruška přikývla. „Už si tady zvykla.“ Matěj se usmál od vousku k vousku.

Toho večera se nad loukou rozlilo růžové světlo. Matěj naposledy vykoukl z nory. „Dobrou noc, kopretino,“ zavolal tiše. Květ se pomalu přivíral a stonek se sotva znatelně pohupoval. Bětka už spala pod lístkem nedaleko, schoulená jako červený knoflíček.

Matěj zalezl do pelíšku a přitáhl si peřinku z trávy až pod bradu. Nad stropem jeho ložnice odpočívaly kořínky kopretiny, zachumlané v hlíně. Kytička měla svůj domov a on zase svůj. A přece si byli docela blízko. S tou myšlenkou krtek spokojeně usnul.

Podívat se na pohádku

Video s ilustracemi — pro chvíle, kdy oči ještě nechtějí spát.

Otevřít video na YouTube

Zazvonil zvonec…