Dvě postýlky a jedno dobrou noc
3–7 let5 minutněžná, klidná, uspávající
Číst pohádku
Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.
Terezka si do malého batůžku zabalila pyžamo, kartáček a plyšového králíka s jedním ohnutým uchem. Dnes bude poprvé spát u sestřenice Klárky. Nejen odpočívat po obědě. Opravdu tam zůstane celou noc, až do snídaně.
Klárka ji čekala u dveří. Na sobě už měla ponožky s hvězdičkami a v ruce držela druhého plyšového králíka. „Ten můj bude spát vedle tvého,“ oznámila. „A my si budeme povídat až do rána!“
V pokojíčku stála Klárčina postel u zdi a vedle ní byla přichystaná nízká postýlka pro Terezku. Měla žlutý polštář a peřinu s drobnými puntíky. Terezka na ni posadila králíka, aby jí zatím hlídal místo.
Odpoledne si sestřenice stavěly domeček z kostek. Udělaly mu vysoký komín, zahrádku a tak široká vrata, že jimi projelo i nákladní autíčko. Potom svačily jablka a zkoušely, která dokáže vykousat z měsíčku jablka menší lodičku.
Po večeři Terezka zamávala své mamince, která ji přišla obejmout na dobrou noc. Trošičku ji přitom zašimralo v břiše. Klárka ji ale hned vzala za ruku. „Pojď, ukážu ti, kam dáváme kartáčky.“
V koupelně si obě udělaly kolem pusy pěnové vousy. Klárčina maminka jim podala ručníky a připomněla, že zoubky už jsou čisté, ale nosy si čistit kartáčkem opravdu nemusí. Holčičky se zahihňaly a odcupitaly do pokojíčku.
Zalezly pod peřiny. Plyšoví králíci dostali každý růžek polštáře. Klárčina maminka jim přečetla krátkou pohádku, pohladila je po vlasech a zhasla velké světlo. Na chodbě zůstala svítit malá lampička.
„Dobrou noc, vy dvě,“ zašeptala a začala přivírat dveře.
„Prosím, nechat škvírku,“ ozvala se rychle Terezka. Přitáhla si peřinu k bradě. „Doma mám vždycky trošku otevřeno. Abych viděla světlo z chodby.“
Klárka se posadila. „Ale já mám zavřeno. Jinak slyším myčku.“ Z kuchyně se právě ozvalo šplouchnutí a tiché hučení. Myčka si umývala talíře od večeře.
Maminka nechala dveře pootevřené a vrátila se k postýlkám. „Tak mi to povězte,“ řekla tiše. Sedla si na kraj Klárčiny peřiny a počkala.
Terezka pohladila králíkovo ohnuté ucho. „Když jsou dveře úplně zavřené, je to tu jiné než doma.“ Chvilku hledala slova. „S tou škvírkou je mi líp.“
„A mně zase vadí to šplouchání,“ vysvětlila Klárka. „Vždycky si myslím, že už přestalo. A ono zase začne.“ Všechny tři se zaposlouchaly. Z kuchyně se ozvalo další žbluňk.
„Aha,“ přikývla maminka. „Dveře máme jedny. Ale myčka nemusí domýt hned. Může si dát přestávku do rána.“
Došla do kuchyně a myčku zastavila. Ještě chvíli něco tiše zabručelo a potom byl klid. Bylo slyšet jen měkké kroky maminky, která se vracela po chodbě.
Dveře nechala pootevřené. Na podlahu pokojíčku se položil úzký proužek světla. Končil kousek od Terezčiny postýlky, právě tam, kde ležely její bačkorky.
„Takhle?“ zeptala se maminka. Terezka přikývla. Klárka si lehla a chvíli poslouchala. „Takhle ano,“ řekla také.
Maminka každé upravila peřinu. „A jestli ještě nejste ospalé, můžete si šeptem povědět, co se vám dnes nejvíc líbilo.“ Poslala jim ode dveří poslední pusu a odešla.
„Mně ta jablečná lodička,“ zašeptala Klárka. „Tvoje měla díru uprostřed.“ Terezka se pod peřinou maličko zatřásla smíchem. „To bylo okýnko pro kapitána.“
„A mně se líbilo, jak nám spadl komín,“ pokračovala Terezka. „A tys řekla, že domeček bude mít místo komína skluzavku.“ Klárka se usmála. Oči už měla přivřené.
Chvíli bylo ticho. Terezka si našla pod peřinou pohodlné místečko pro nohy. Polštář byl jiný než doma, ale měkký. Králík voněl stejně jako vždycky.
„Klárko?“ zašeptala ještě. „Zítra postavíme ke skluzavce bazén?“
Z vedlejší postele se místo odpovědi ozvalo tiché zafunění. Terezka pootočila hlavu. Klárka už spala, tvář přitisknutou k polštáři a jednu ruku položenou na králíkovi.
„Tak zítra,“ vydechla Terezka. Podívala se na proužek světla u bačkorek a zavřela oči. V kuchyni čekala myčka na ráno. V pokojíčku stály dvě postýlky a z obou se za chvilku ozývalo jen měkké, spokojené oddechování.

