Pohádky
← codedtrip.com

Veverka a bobří zásoby

3–7 let3 minutyveselá a laskavá
Ilustrace k pohádce Veverka a bobří zásoby
00:0003:07

Číst pohádku

Spustit video
Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

U rybníka rostl starý dub a v něm bydlela veverka Zrzečka. Jednoho podzimního rána vykoukla z dutiny. Pod stromem šustilo žluté listí a u vody pracoval bobr Hryzálek. Nosil do rybníka jednu větev za druhou a pečlivě je ukládal pod hladinu.

„Co to děláš?“ zavolala Zrzečka. „Chystám si jídlo na zimu,“ odpověděl bobr. „Až přijde mráz, budu mít zásoby pěkně po ruce.“ Zrzečka obdivně zamrkala. Takový pořádný hospodář! Rozhodla se, že si nachystá úplně stejné zásoby. Když to stačí velkému bobrovi, jí to přece musí stačit také.

Celé dopoledne sbírala klacíky. Lískové oříšky nechala ležet pod keřem a u šišek se ani nezastavila. Vláčela větve po kmeni vzhůru, až funěla. Jedna se zachytila za okraj dutiny, druhá jí sklouzla dolů. Zrzečka však nepřestala, dokud nebyla její spižírna plná. Potom se posadila na nejrovnější klacík a spokojeně si promnula tlapky.

Večer se chtěla schoulit do pelíšku. Jenže ouha! Zleva ji tlačila větvička, zprava klacek a pod ocáskem měla tvrdý suk. „Bobr má asi pevnější ocásek,“ zamumlala. Pak jí zakručelo v bříšku. Zkusila kousek kůry. Chroup! Zašklebila se. Zkusila jiný. Ten jí nechutnal o nic víc. Nakonec usnula hladová, s čumáčkem opřeným o kolena.

Druhý den ji Hryzálek pozval na večeři. Na břehu připravil čerstvé vrbové větvičky. „Vyber si tu nejhezčí!“ pobídl ji a s chutí se pustil do kůry. Zrzečka větvičku očichala. „Ty nemáš oříšky?“ zeptala se tiše. „Nemám,“ podivil se bobr. „Mně chutná tohle.“

„Ale já si podle tebe naplnila celý domeček klacky!“ vyhrkla Zrzečka. „Teď nemám co jíst ani kde spát.“ Hryzálek přestal chroupat. „Jejda! Vždyť ty jsi veverka. Já mám bobří zuby a bobří bříško. Ty máš veverčí.“ Zrzečka se podívala na jeho veliké řezáky a potom si sáhla na své malé bříško.

Najednou jí bylo všechno jasné. „Takže dobrá bobří zásoba nemusí být dobrá veverčí zásoba!“ Bobr přikývl. Hned ráno Zrzečka vynosila klacky z dutiny. Hryzálek si je rád odnesl k vodě. Ona zatím posbírala oříšky pod lískou a přidala semínka ze šišek. Do prvního sněhu zbývalo ještě dost času.

Když potom přiletěly první vločky, měla Zrzečka spižírnu plnou a pelíšek krásně měkký. Zachumlala se do ocásku a rozlouskla oříšek. Od rybníka se ozývalo spokojené bobří chroupání. Každému chutnalo něco jiného, ale oba měli bříška plná.

Podívat se na pohádku

Video s ilustracemi — pro chvíle, kdy oči ještě nechtějí spát.

Otevřít video na YouTube

Zazvonil zvonec…