Myšák Filípek a místo u maminky
3–7 let3 minutyněžná, hřejivá a lehce humorná
Číst pohádku
Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.
Pod kořenem staré jabloně bydlel myšák Filípek. Měl postýlku z krabičky, červenou kuličku a maminku, která ho každý večer hladila mezi oušky. Když se k ní přitulil, voněla po obilí a teplém mléce.
Jednoho dne přibyla do světničky ořechová kolébka. Spala v ní Filípkova nová sestřička Bělinka. Měla růžový čumáček, maličké tlapky a hlas, který dokázal zaplnit celou myší domácnost.
Kdykoli Bělinka zapískala, maminka ji zvedla. Když Filípek přinesl kuličku, maminka právě krmila. Když jí chtěl ukázat kotrmelec, sestřička potřebovala přebalit. „Za chviličku, Filípku,“ říkala maminka. Jenže některé chviličky byly dlouhé jako chodba pod celou jabloní.
Filípek si sedl za moučný pytlík. Díval se na svoje tlapky. Byly větší než Bělinčiny. Možná až moc veliké. „Kdybych byl zase miminko,“ zašeptal, „maminka by mě určitě pořád chovala.“
Odpoledne Bělinka spala na měkké podušce vedle maminky. Kolébka zůstala prázdná. Filípek se rozhlédl, přitáhl si dečku a vlezl dovnitř. Nejdřív vsunul jednu nohu, potom druhou. Ocásek musel stočit třikrát dokola. Obě ouška mu přitom vykukovala ven.
„Píííp,“ zkusil tenounce. Kolébka se zakymácela. Filípek schoval čumáček pod dečku a přitáhl kolínka k bříšku. Křup? Ne, jen vrzla skořápka. Pak udělala hup! Převrátila se na bok a Filípek se vykutálel na kobereček jako chlupaté klubíčko.
Maminka k němu hned přiklekla. „Neuhodil ses?“ Filípek zavrtěl hlavou. Nic ho nebolelo, jen v krku měl najednou veliký knedlík. Maminka mu sundala dečku z ouška a tiše čekala.
„Já chci být zase malinký,“ vyhrkl nakonec. „Bělinku pořád držíš. A já už se ti asi do náruče nevejdu.“ Poslední slova byla sotva slyšet.
Maminka se opřela o polštář a rozevřela náruč. Filípek do ní vklouzl. Vešly se mu tam tlapky, bříško i celý zatočený ocásek. „Chybělo ti naše tulení, viď?“ Maminka ho pohladila. „Nemusíš být miminko, abych tě chovala. A nemusíš mi ani s ničím pomáhat.“
„Mohli bychom mít večer chvilku jen pro nás?“ zeptal se Filípek. Společně vymysleli, že až Bělinka po krmení usne, zachumlají se pod žlutou deku. Filípek bude vyprávět, co ten den zažil, a maminka ho bude hladit mezi oušky.
Ten večer jí pověděl o broukovi za oknem i o neposlušné skořápce. Potom už jen poslouchal její srdce. Bělinka vedle spokojeně oddechovala. Filípek natáhl nožky, přitulil se ještě o kousek blíž a zavřel oči. Nikde ho nic netlačilo.

