Medvídek a spravedlivý koláč
3–7 let3 minutyhřejivá a hravá
Číst pohádku
Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.
Jednoho deštivého odpoledne se u medvídka Brumíka sešli zajíc Ušáček a myška Píďa. Venku kapalo ze střechy, uvnitř praskalo v kamnech. Na stole stál košík borůvek. „Upečeme koláč!“ navrhl Brumík. Ušáček radostí zatřepal ušima a Píďa si hned uvázala maličkou zástěrku.
Brumík nasypal do mísy mouku, Ušáček přidal máslo a Píďa odměřila cukr. Potom společně míchali těsto. Medvídek držel mísu, zajíc točil vařečkou a myška hlídala, aby nezůstala ani jediná hrudka. Mouku měli na čumáčcích všichni tři.
Když bylo těsto ve formě, rozsypali po něm borůvky. Píďa každou jemně přitiskla, aby neutekla ke kraji. Brumík zasunul koláč do trouby a kamarádi čekali. Vůně byla za chvíli tak sladká, že se Ušáčkovi samy pohupovaly vousky.
Hotový koláč nechali vychladnout na stole. Byl kulatý, zlatý a plný modrých bublinek. Ušáček přichystal tři talířky. Píďa přinesla ubrousky. „Já budu krájet,“ prohlásil Brumík a opatrně vzal nůž.
Ukrojil jeden velikánský kus, druhý středně velký a třetí tak úzký, že vypadal jako modrý jazýček. „Ten veliký bude můj,“ řekl. „Jsem přece největší. Ušáček dostane tenhle a pro Píďu je tady malinký.“
Myška se podívala na svůj talířek. Na jejím proužku seděly jen dvě borůvky. „Na koláči jsme ale pracovali všichni,“ pípla. Ušáček přikývl. „A všichni jsme se na něj těšili.“
Brumík si přitáhl veliký díl blíž. Už chtěl ochutnat, když Píďa zvedla tlapku. „Znám jednoduché pravidlo. Kdo krájí, vybírá si poslední. Necháš tedy nejdřív vybrat nás?“
Medvídek se zarazil. Podíval se na obrovský kus, potom na prostřední a nakonec na tenoučký proužek. Představil si, jak právě ten zůstane na jeho talíři. Dvakrát by kousl a bylo by po svačině. To by ho pořádně zamrzelo.
„Počkejte,“ řekl tiše. „Tohle jsem nerozdělil dobře.“ Přisunul si všechny talířky. Z největšího odkrojil a přidal k nejmenšímu. Potom ještě kousek přesunul z prostředního dílu k nejmenšímu. U každého talířku se zastavil a pozorně porovnal, kolik na něm je.
Nakonec před nimi ležely tři stejně velké porce. Jedna byla ze tří kousků, ale borůvek i těsta měl každý stejně. „Teď si vyberte,“ usmál se Brumík. Píďa si vzala první talířek, Ušáček druhý a medvídek poslední.
Venku pořád pršelo, ale u stolu bylo veselo. „Příště krájím já,“ oznámil Ušáček. „A vybírám poslední!“ Brumík přikývl a olízl si borůvku z tlapky. Koláč byl sladký. A společná svačina ještě sladší.

