Pohádky
← codedtrip.com

Zajíc, který na všechno kývl

4–8 let6 minutlaskavá, hravá a povzbudivá
Ilustrace k pohádce Zajíc, který na všechno kývl
00:0006:44

Číst pohádku

Spustit video
Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Na kraji lesa bydlel zajíc Ušák. Měl rychlé nohy, hebký kožíšek a uši, které se pokaždé narovnaly, když ho někdo pochválil. „Ty jsi ale šikovný!“ To byla jeho nejoblíbenější věta. Kvůli ní dokázal přeskočit tři pařezy, přinést největší mrkev a také slíbit mnohem víc, než jeho tlapky stačily udělat.

Jednoho rána potkal pod lískou veverku Rezku. Seděla vedle košíku plného oříšků. „Ušáku, pomohl bys mi odnést zásoby k dubu? Sama ten košík neutáhnu.“ Zajíc se hned napřímil. „Jistě! Do oběda budou u tvých dveří.“ Rezka radostně zatleskala a Ušákovi se uši spokojeně zavlnily.

Sotva popadl košík, vykoukl zpod kapradí ježek Bodlinka. „Prosím tě, nemohl bys mi vystlat pelíšek suchým listím? Bolí mě tlapka a špatně se mi nosí listí.“ Ušák položil košík na zem. „To se rozumí! Do oběda budeš ležet jako na peřince.“ A už sbíral první náruč listí.

Jenže u pěšinky zrovna zastavila myška Šedivka s vozíkem. Jedno kolečko se jí viklalo ze strany na stranu. „Neuměl bys ho spravit? Potřebuji odvézt mouku.“ Ušák si představil třetí pochvalu a horlivě kývl. „Uměl! Do oběda pojede jako nový.“ Myška poděkovala a on se cítil skoro jako nejdůležitější zvíře v lese.

Nejdřív odnesl trochu listí k ježkovu pelíšku. Pak si vzpomněl na oříšky. Odběhl k lísce, zvedl košík a poponesl ho o šest skoků. Vtom zahlédl vozík. Vždyť ještě musí opravit kolečko! Košík tedy postavil na pařez a běžel hledat pevný kolíček, kterým by kolečko zajistil.

Našel vhodnou větvičku, ale byla příliš dlouhá. Začal ji okusovat. Přitom uviděl krásné suché listy. „Ty by se Bodlinkovi líbily!“ Větvičku odložil a nabral listí. Cestou mu polovina vypadala. Když se pro spadané listí vracel, všiml si opuštěného košíku. Už zase myslel jen na oříšky.

Slunce zatím stoupalo nad koruny stromů. Ušák byl udýchaný a měl tlapky celé od hlíny. U ježka ležela jen tenká vrstvička listí, košík čekal na pařezu a kolečko drželo stejně špatně jako ráno. Přesto zajíc každému, kdo se zeptal, odpověděl: „Už to bude! Už to skoro mám!“

Pak dostal nápad. Naloží oříšky na myščin vozík, cestou nabere listí a všechno vyřídí najednou! Kolíček přece může dodělat potom. Položil košík na vozík a opatrně zatlačil. Kolečko zakvílelo. „Jen kousek,“ přemlouval je Ušák. „Vydrž ještě malinký kousek.“

Vozík poskočil přes kořen. Kolečko sjelo z osy, kutálelo se po pěšině a žbluňklo do kaluže. Vozík se naklonil přímo u ježkova příbytku. Košík se převrhl a oříšky se s rachotem vysypaly do napůl vystlaného pelíšku. Kutálely se mezi listím jako hnědé kuličky.

Bodlinka vystrčil hlavu. Rezka přiběhla od dubu a za ní přicupitala Šedivka. Chvíli všichni mlčky hleděli na hromádku. „Moje zásoby,“ špitla veverka. „Moje postel,“ povzdechl si ježek. „A moje kolečko,“ dodala myška, když ho zahlédla v kaluži. Ušák sklopil uši tak hluboko, že se jejich špičky dotkly země.

Nejraději by řekl, že za všechno může kořen. Nebo neposlušné kolečko. Ale potom se podíval kamarádům do očí. „Já jsem vám slíbil moc věcí,“ přiznal. „Chtěl jsem, abyste mě chválili. Běhal jsem sem a tam a nic nedokončil. Mrzí mě to. Do oběda už všechno nestihnu.“

Rezka se posadila na pařez. „Já nepotřebuji, abys byl nejrychlejší pomocník v lese. Potřebuji vědět, jestli se na tvoje slovo můžu spolehnout.“ Ušák tiše přikývl. Tentokrát však hned nic nesliboval. Chvilku přemýšlel a pak se zeptal: „Co z toho opravdu nejvíc spěchá?“

„Odpoledne má pršet,“ řekl Bodlinka. „Potřebuji mít suchý pelíšek.“ Šedivka si otřela vousky. „Mouku povezu až zítra ráno. Vozík dnes před obědem nepotřebuji.“ A Rezka dodala: „Oříšky mohou zatím počkat pod blízkou stříškou. Hlavně je musíme vybrat z listí, aby na nich Bodlinka nespal.“

Domluvili se tedy na pořadí. Nejdřív společně posbírali oříšky. Bodlinka seděl u vchodu a tlapkou ukazoval, kde se který schoval. Šedivka vytahovala ty nejmenší a Rezka je skládala do košíku. Ušák odnesl košík pod blízkou stříšku. Tentokrát ho cestou nikde neodložil.

Potom zajíc nanosil suché listí. Neodbíhal k vozíku ani nehledal další práci. Nosil, dokud nebyl pelíšek měkký a plný. Bodlinka si do něj opatrně vlezl. Nikde ho netlačil ani jediný oříšek. Právě tehdy se nad lesem ozvalo polední zakukání.

Po obědě Ušák se Šedivkou vylovil kolečko, očistil osu a dokončil kolíček. Společně vozík vyzkoušeli, nejdřív prázdný a potom s košíkem. Teprve když kolečko pevně drželo, odvezli oříšky až k dubu. První dešťové kapky je zastihly pod Rezčinou střechou, kde voněl teplý lipový čaj.

„Děkuji,“ řekla Šedivka. „Teď vím, že zítra mouku odvezu.“ Ušákovi se uši zase trochu narovnaly. Ta pochvala však ho potěšila jinak, než si ráno představoval. Hřála ho až v břiše, protože za ní stála hotová práce. Od toho dne před každým slibem nejprve přemýšlel. Poznal totiž, že poctivé „tohle dnes zvládnu“ má větší cenu než deset rychlých kývnutí.

Podívat se na pohádku

Video s ilustracemi — pro chvíle, kdy oči ještě nechtějí spát.

Otevřít video na YouTube

Zazvonil zvonec…