Pohádky
← codedtrip.com

Jezevec a záplata na zítřek

4–8 let6 minutútulná, humorná a laskavá
Ilustrace k pohádce Jezevec a záplata na zítřek
00:0006:40

Číst pohádku

Spustit video
Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Na kraji lesa stál domeček s modrými dveřmi a šindelovou střechou. Bydlel v něm jezevec, který měl rád borůvkové buchty, měkké polštáře a dlouhé odpočívání. Kladívko měl také, ale nejraději ho nechával viset na hřebíku. Tam podle něj vypadalo velice pěkně.

Jednoho rána se probudil a spatřil na podlaze zlaté kolečko. Posunul tlapku. Kolečko mu vyskočilo na kožíšek. Jezevec zvedl hlavu a uviděl ve střeše malou díru. Kousek jednoho šindele se odštípl a sluníčko tudy nakukovalo dovnitř.

„To bude chtít záplatu,“ zamumlal. Ve dřevníku měl zrovna vhodné prkénko. Stačilo přinést žebřík, pár hřebíků a kladívko. Jenže venku vonělo ráno a na stole čekala buchta. „Dnes je krásně. Dovnitř přece neprší. Opravím to zítra.“

Odpoledne se nad les přikutálel mrak. Nejdřív spadla jedna kapka, potom druhá a za chvíli bubnoval déšť po celé střeše. Dírou proklouzla kapička a pleskla jezevci přímo na nos. Jezevec se zamračil a přisunul pod díru hrneček.

Cink. Cink. Cink. „Tak,“ pochválil se. „A je po starosti.“ Na mokrou střechu se mu nechtělo a za deště by ani nebylo bezpečné na ni lézt. Uvařil si čaj do druhého hrnečku a poslouchal, jak ten první pomalu zvoní.

Do večera musel hrneček šestkrát vylít. Pokaždé vstal z křesla, obešel stůl, otevřel dveře a vychrstl vodu na záhonek. Když se vracel pošesté, povzdechl si: „To je dnes nějakého chození.“ Na záplatu si však ani nevzpomněl.

Ráno bylo nebe zase modré. Jezevec vynesl hrneček na sluníčko a zadíval se na střechu. „Teď by to šlo,“ řekl. Vtom mu ale zakručelo v břiše. Po snídani si chtěl odpočinout a po odpočinku už měl chuť na svačinu. „Zítra bude taky den.“

Jenže v noci zafoukal vítr. Uvolněný šindel se nadzvedl a díra se trochu zvětšila. Při dalším dešti jezevec postavil hrneček zpátky pod díru, ale kapky už do něj necinkaly. Voda tekla tenkým pramínkem. Jezevec přinesl velký hrnec na polévku a hrneček odložil na polici.

Žbluňk, žbluňk, žbluňk. Hrnec měl hlubší hlas a vydržel déle. Jezevec si liboval, jak to chytře zařídil. K obědu ovšem nemohl uvařit polévku. V největším hrnci byla voda ze střechy. Snědl tedy suchý krajíc a díval se, jak v hrnci plave lístek.

Sotva oschla tráva, vykoukl jezevec ze dveří. Prkénko stále čekalo ve dřevníku. „Taková maličkost,“ mávl tlapkou. „Na tu mám času dost.“ Místo žebříku vytáhl zahradní lehátko a celou hodinu sledoval čmeláka, který si vybíral mezi třemi květy.

Při příštím dešti už voda stékala po trámu a kapala na několika místech. Jeden hrnec nestačil. Jezevec rozmístil po pokoji kastrol, džbán, mísu na těsto a dva plecháčky. Když chtěl ke kamnům, musel udělat veliký krok a potom dva docela maličké.

Nakonec přitáhl z kůlny necky. Byly tak široké, že se kvůli nim musel stůl posunout ke zdi a židle putovala do kouta za skříň. Jezevec funěl, drhnul neckami o práh a bručel: „Taková námaha kvůli trošce vody!“

Domeček teď za deště vyhrával jako podivná kapela. Do plecháčků kapky cinkaly, do hrnce bubnovaly a v neckách hlasitě šplouchaly. Jezevec mezi nádobami přeskakoval v pantoflích. Jednu namočil, druhou ztratil pod stolem a na odpočívání neměl ani pomyšlení.

Právě tehdy zaklepala myška. Přinesla v uzlíčku tři oříšky a chtěla si popovídat. Jezevec otevřel jen napůl, protože za dveřmi stál džbán. „Pojď dál,“ pozval ji. „Jen pozor na mísu. A na kastrol. A tady raději přeskoč.“

Myška se rozhlédla. „A kam si sednu?“ Jezevec se podíval na židli uvězněnou za skříní. Potom našel poslední prázdný hrnec, položil na jeho dno složenou utěrku a nabídl ho návštěvě. Myška vlezla dovnitř. Přes okraj jí koukaly jen uši.

„Už jsem seděla na pařezu i na šišce,“ ozvala se z hrnce, „ale v polévce ještě ne.“ Jezevec se zasmál. Pak se rozhlédl po pokoji a smích ho přešel. Neměl kde sedět, neměl v čem vařit a návštěvu usadil do nádobí.

„Chtěl jsem si ušetřit práci,“ přiznal. Myška vykoukla přes okraj. „A kolikrát jsi dnes vyléval vodu?“ Jezevec začal počítat na prstech. Brzy mu nestačily. Podíval se na kladívko, které pořád pokojně viselo na hřebíku. „Se záplatou bych byl hotový dřív,“ povzdechl si.

Jakmile déšť ustal a střecha na slunci oschla, jezevec přinesl žebřík. Myška mu podávala hřebíky v ořechové skořápce. Ťuk, ťuk, ťuk! Prkénko zakrylo díru a uvolněný šindel zase pevně držel. Jezevec byl hotový ještě před svačinou.

Potom vylil vodu, vytřel podlahu a odnesl necky do kůlny. Hrnce se vrátily do kuchyně a židle ke stolu. Když znovu začalo pršet, seděla myška na měkkém polštářku a jezevec naléval polévku. Déšť bubnoval jen venku. Uvnitř bylo slyšet spokojené cinkání lžic.

Podívat se na pohádku

Video s ilustracemi — pro chvíle, kdy oči ještě nechtějí spát.

Otevřít video na YouTube

Zazvonil zvonec…