Jeden z nejfascinujících texaských rangerů všech dob byl Samuel Hamilton Walker – hned na úvod řekněme, že nemá žádnou souvislost s fiktivní postavou Cordella Walkera, kterou ztvárnil Chuck Norris. Mnoho znalců rangerů považuje Sama Walkera za druhého nejdůležitějšího texaského rangera všech dob, hned za Jackem Coffeem Haysem, se kterým společně sloužil. To byla opravdu vysněná dvojice.

Samuel Walker přijel do Texasu šest let poté, co Texas získal nezávislost. O pět let později, v roce 1847, byl mrtvý. Během těchto pěti let však bránil San Antonio před mexickými silami, čtyřikrát vpadl do Mexika, utekl z mexického vězení a pomohl navrhnout jednu z nejslavnějších zbraní v historii – šestiranný revolver Colt Walker. Zemřel při snaze zajistit Texasu trvalou svobodu od Mexika.

Walker se narodil v Marylandu v roce 1817. Než se objevil v Galvestonu v roce 1842, pracoval jako tesař, sloužil v americké armádě a působil jako průzkumník na Floridě. Připojil se k texaské milici a bojoval v jižním Texasu proti mexickým vojákům pod velením kapitána Jesseho Billingsleyho a Alexandra Somervella.

Jako průzkumník u Billingsleyho bojoval proti mexickým vojákům v San Antoniu. Později v roce 1842 se zúčastnil Somervellovy expedice, při níž pomohl obsadit Laredo a pokračoval směrem ke Guerreru, kde se dozvěděli, že se blíží mexická armáda. Somervell nařídil vojákům návrat do San Antonia. Většina texaských rangerů v oddílu, včetně Jacka Coffee Hayse, rozkaz uposlechla, ale asi dvě třetiny mužů, včetně Walkera, ho ignorovaly a rozhodly se pokračovat v nájezdu přes řeku Rio Grande.

Jejich cílem bylo mexické město Mier. Když je napadla mnohem větší mexická armáda bránící město, přečíslení Texané bojovali, ale nakonec se vzdali a 180 z nich bylo zajato. Byli odvedeni do Salada a pak směrem k Mexico City; cestou se jim podařilo utéct, ale téměř všichni Texané byli znovu chyceni. Jako trest za útěk Santa Anna nařídil jejich popravu, ale chladnější hlavy v mexické vládě rozhodly o decimaci: zemře jen jeden z deseti. Texané museli losovat fazole z hrnce. Mezi bílými fazolemi bylo 17 černých. Kdo vytáhl černou, byl na místě popraven; kdo bílou, přežil. Sam Walker vytáhl bílou.

Přeživší vězni byli nuceni pochodovat 800 mil přes kruté mexické pouště. Walker ve svém deníku o expedici do Mieru poznamenal, že by nevyměnil Texas za sto Mexik. Byl však ohromen krásnou architekturou kostelů v San Miguel de Allende, což platí i pro mnoho texaských expatriotů, kteří tam dnes žijí.

Jakmile dorazili do hlavního města, někteří vězni, včetně Walkera, byli uvězněni v Tacubayi, předměstí Mexico City, a jiní pochodovali dalších 100 mil do nechvalně známé věznice Perote.

Walkerova skupina byla nucena pracovat na stavbě silnic, včetně cesty z Mexico City k letní vile Santa Anny, což Walkera ještě více rozzuřilo. To bylo jako sůl do otevřené rány a celý život choval nenávist k Santa Annovi – vlastně ke všem Mexičanům – tak silnou, že ho přátelé nazývali „šílený Walker“.

Existuje často sdílený mýtus o Walkerově uvěznění v Mexiku. Podle příběhu měl vykopat díru pro stožár vlajky a byl nucen vztyčit mexickou vlajku nad věznicí. V jedné verzi legendy prý do díry vložil deseticentovou minci před vztyčením stožáru a slíbil, že se jednoho dne vrátí, aby si ji vyzvedl. O několik let později, když se vrátil s americkými silami obsadit Mexiko, prý stožár sundal, minci vyzvedl, stožár znovu postavil a vztyčil americkou vlajku. Je to romantický příběh, který bych si přál, aby byl pravdivý, ale je téměř jistě vymyšlený. Zaprvé, Walker o tom ve svých denících nezmínil; zadruhé, stožár v různých verzích mýtu je vždy ve věznici Perote ve státě Veracruz, a Walker tam nikdy nebyl uvězněn. Byl však součástí invazní síly Winfielda Scotta, která v roce 1847 věznici dobyla, a to by mohlo být původem legendy.

Walker nakonec utekl z věznice v Tacubayi – příběh, který by sám o sobě dal dobrý román – a vrátil se do Texasu. V roce 1844 se připojil k Jacku Haysovi a texaským rangerům a bojoval v mnoha slavných bitvách s Indiány.

Když generál Zachary Taylor v roce 1845 vyzval dobrovolníky k průzkumu pro své federální jednotky, Walker se okamžitě přihlásil. Doručoval zprávy přes mexické linie, aby udržel Fort Texas (brzy přejmenovanou na Fort Brown) informovanou o Taylorových plánech invaze do Mexika. Walker vedl útok v bitvě o Monterrey.

Po tom, co Taylorovy síly v roce 1846 obsadily Monterrey, si Walker vzal krátkou dovolenou a odcestoval na východ. Tam dal Samuelu Coltovi nápady na vylepšení dřívějšího modelu jeho revolvery nazvaného Paterson pistol. Colt mu na oplátku pojmenoval speciální, velmi těžký model svého nového šestiranného revolvery po Walkerovi.

Walker se pak připojil k tažení generála Winfielda Scotta na Mexico City. Ačkoli byl oficiálně zařazen do americké armády, všichni ho stále považovali za texaského rangera a říkali mu Ranger Walker. Scottova armáda vpadla do Mexika u Vera Cruz a postupovala směrem k Mexico City. Cestou dobyli věznici Perote, osvobodili vězně a proměnili ji v pevnost pro americké síly.

Walker se však do Texasu nevrátil. Zemřel o několik měsíců později v boji proti armádě svého starého nepřítele Santa Anny v městečku Huamantla, kde Santa Anna rozmístil své síly, aby zastavil americký postup na záchranu obležené americké posádky v Pueble. Walker vedl svou rotu, která byla vpředu před hlavní americkou silou, do bitvy. Jeho muži zuřivě bojovali, dokud nedorazila hlavní síla a neporazila Santa Annu, ale Walker se vítězství nedočkal. Ležel mrtvý se svými ceněnými revolvery Colt Walker u boku. Bylo mu 32 let. Jeho muži se v odvetě pustili do divokého řádění, drancovali, loupili a plenili město.

Walkerovo tělo bylo vráceno do San Antonia; nakonec bylo pohřbeno na hřbitově Odd Fellows vedle neidentifikovaných ostatků obránců Alama.

Říká se, že Walker nebyl člověk, kterého byste si v běžném životě všimli. Byl průměrné postavy a tichý. Ale v bitvě byl jako lev. V Poznámkách z mexické války 1846–1848 J. Jacob Oswandel o Walkerovi napsal, že „válka byla jeho živlem, tábor jeho radostí a bojiště jeho hřištěm“.

PRO DALŠÍ ČTENÍ: Samuel L. Walker's Account of the Mier Expedition, od Marilyn McAdams Sibleyové.