Australská rádia od dubna melou dokola tanečně přebalený hit Madonny Like a Prayer. Vydal ho DJ z Queenslandu Josh Fawaz, drží první místo v žebříčku rozhlasové hranosti a na Spotify má pětatřicet milionů přehrání. Část branže ale tvrdí, že za úspěchem stojí generativní umělá inteligence. Od té chvíle se v Austrálii řeší jestli vůbec poznáme, kdo hudbu opravdu vytvořil.
Madonna vs. neznámý producent
Zpěvačka má na kontě chválené album Confessions II, do australských žebříčků se z něj ale zatím nedostala ani jedna skladba. Samantha Bennett, profesorka hudby na Australian National University a předsedkyně mezinárodní asociace pro studium populární hudby, v tom vidí ironii. Madonna vydala materiál, který má hloubku, a přehrávanost mezitím sbírá čtyři dekády stará melodie v cizím podání. Ta verze má na YouTube čtrnáct milionů zhlédnutí.
Fawazova skladba vede australský žebříček rozhlasové hranosti. V žebříčcích ARIA, které míchají fyzické prodeje, digitální nákupy i streamování, se drží čtvrtá mezi australskými singly.
Fawaz vydává hudbu od roku 2015, kdy debutoval skladbou Bubble Goose. Roky posílal do světa klubové věci a nic zvláštního se nedělo. Letos se pustil do coverů se zpěvem, v dubnu vyšla Like a Prayer a po ní osmnáctistopé album Dance Like Nobody's Watching plné tanečních verzí známých hitů například od Oasis nebo Cyndi Lauper.
Sám o tom mluví jako o chvíli, kdy už chtěl skončit. Ve videu na sociálních sítích napsal, že si dal poslední pokus, nahrál Like a Prayer, šel spát a ráno se probudil do jiného života.
Artefakty ve zpěvu
Nejhlasitěji na skladbu upozornil producent Mitch Thomas, který vystupuje jako Needs No Sleep. Po patnácti letech v branži podle svých slov pozná typické znaky strojově vyrobené hudby. Mluví o nedbale poskládaných bicích, o divných artefaktech ve vokálu a o podezřele nízké kvalitě souboru, který dostal do mailu od promo služby pro DJs.
Podobně to slyší Sam Whiting z komunikační fakulty univerzity RMIT. Nahrávka podle něj nese rysy výstupů z generátorů typu Suno, hlavně silnou kompresi. Pokud ten zpěv nazpíval člověk, jde o pozoruhodný výkon. Pokud ne, otevírá se otázka, čeho si na lidském umění vůbec ještě ceníme.
Thomasovi nejde jen o zvuk. Generátory se něčemu naučily, a to na hudbě, ke které nikdo z autorů nedal svolení. Své odmítnutí shrnul přirovnáním ke sportu. Nesnášíme, když někdo bere steroidy a soutěží nefér, a v hudbě to platí stejně. Nejlepší knihy, které kdy přečetl, napsali lidé. Obrazy v Louvru namalovali lidé.
Fawaz reagoval jen v komentářích na Instagramu. Napsal, že AI používá jako nástroj, že hudbu vydával dávno před jejím příchodem a že jde hlavně o to dodat posluchačům dobré písničky. Kritiku odbyl slovy, že to není nic tak zásadního.
Madonna dostane zaplaceno tak jako tak
Organizace APRA AMCOS, která v Australasii vybírá autorské honoráře, potvrdila, že Fawaz je jejím členem od roku 2021. Zároveň jasně řekla, že způsob nahrání nemá na výplaty původním autorům žádný vliv. Like a Prayer napsali Madonna Louise Ciccone a Patrick Leonard, takže jim za každé odehrání putují peníze úplně normálně. Nahraná píseň má totiž dvě vrstvy práv, jednu ke kompozici a druhou k samotné nahrávce, a nejasno začíná až u té druhé.
Toby Walsh, hlavní vědec institutu pro umělou inteligenci na univerzitě UNSW, dává hudebníkům za pravdu. Uživit se hudbou je těžké i bez toho, aby žebříčky obsazovaly generované skladby. Firmy podle něj vytáhly práci tisíců umělců, nakrmily jí modely a s tvůrci se nikdo neobtěžoval domluvit.
Bennettová navrhuje jednoduché řešení. Když rádio pustí skladbu vytvořenou softwarem, mělo by to říct, a posluchač si sám rozhodne, koho chce podporovat. Australská komerční rádia od 1. července dodržují nový kodex, který jim ukládá přiznat generovaný hlas ve vysílání. Na hudbu se ale nevztahuje.
Bennettová zároveň připomíná, že strojová pomoc v hudbě není novinka. Automatické mixáže a masteringové moduly fungují roky a už koncem sedmdesátých let dokázal Eventide Harmonizer z jednoho hlasu vyrobit dojem tří.
Co je legální a co ne?
Vyzkoušet generátory může kdokoliv. Na Suno, Udio nebo v Googlem vyvinuté Lyrii 3 stačí napsat pár slov o žánru a náladě. Reportér New York Timesu si takhle za dvě minuty nechal vyrobit letní taneční skladbu o pití margarit a pak z ní ještě orchestrální verzi a polku. Rýmy podle něj naznačují, že Bob Dylan se zatím bát nemusí.
O tom, co je při tom všem legální, se teprve rozhoduje u soudů. Velké nahrávací firmy zažalovaly Suno a Udio už v roce 2024 kvůli učení na jejich chráněném seznamu děl, oba startupy se hájí principem fair use. Google, kterého kvůli Lyrii 3 zažalovala skupina nezávislých hudebníků, přišel s jinou obranou: kdo nahrál skladbu na YouTube a odklikl podmínky služby, dal mu prý svolení sám. Spor zatím stále pokračuje.
Ve hře jsou i práva na osobnost, tedy ochrana jména, podoby a hlasu. Suno proto na požadavek na baladu ve stylu Neila Younga odpovědělo, že jména interpretů nepoužívá, a nahradilo prompt obecnějším zadáním. Warner Music, jehož seznam zahrnuje Madonnu, Bruna Marse i zmíněného Younga, se přesto se Suno dohodl. Interpreti se budou moct sami přihlásit a práci se svou hudbou povolit.
Francouzská streamovací služba Deezer uvedla, že jí na servery přiteče každý den kolem devadesáti tisíc vygenerovaných nahrávek. Většina zapadne. U té menšiny, která nějaké kliky posbírá, jde podle Deezeru až v 85 procentech případů o podvod. Recept je vždycky stejný: vyrobit hromadu skladeb a poslat na ně boty. Protože platformy rozdělují peníze podle podílu na celkovém počtu přehrání, každá koruna vyplacená takové fabrice ubere skutečným muzikantům.
Zdroje: gvwire.com a abc.net.au
