Údolí králů patří mezi má nejoblíbenější místa v Egyptě. Je to přesně ten typ destinace, kde člověk předem ví, že uvidí něco historicky významného, ale teprve na místě mu začne docházet, jak neuvěřitelné celé místo vlastně je.
My jsme se do Luxoru dostali během plavby po Nilu. Od lodi jsme následně pokračovali autobusem na západní břeh řeky, kde se Údolí králů nachází. Vyráželi jsme již za východu slunce, což se nakonec ukázalo jako ideální čas. Nejen kvůli příjemnější teplotě, ale také kvůli tomu, co jsme cestou viděli.
Balóny nad Luxorem a cesta k Údolí králů
Již během jízdy autobusem jsme si všimli desítek horkovzdušných balónů, které létaly nad zelenými políčky, palmami a pouštními horami. Nejdříve jsem si myslel, že jde o nějakou speciální akci nebo festival. Ve skutečnosti jsou však ranní lety balónem jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí v Luxoru.
Létá se především brzy ráno, kdy bývá klidnější vítr a zároveň je možné sledovat východ slunce nad Nilem. Let obvykle trvá přibližně 45 minut a z výšky je možné vidět nejen Údolí králů, ale také chrám královny Hatšepsut, okolní nekropole, vesnice a zelený pás země kolem Nilu. Egyptská turistická centrála řadí ranní let balónem mezi hlavní zážitky, které lze v Luxoru absolvovat. (Experience Egypt)
Když vidíte najednou tolik balónů ve vzduchu, působí to skoro jako v turecké Kappadokii. Rozhodně bych si takový let při některé z dalších návštěv chtěl vyzkoušet. Pohled na poušť, Nil a starověké chrámy musí být z výšky úplně jiný než ze země.
Memnonovy kolosy: obrovské sochy, které kdysi „zpívaly“
Po cestě jsme projížděli kolem dvou obrovských kamenných soch. Jsou to Memnonovy kolosy, které představují faraona Amenhotepa III. Každá ze soch je vysoká přibližně 18 metrů a původně stála před vstupem do jeho obrovského zádušního chrámu.
Samotný chrám byl ve své době jedním z největších v Egyptě, většina z něj se však postupně zřítila nebo byla rozebrána. Dvojice sedících soch zůstala na místě a dnes patří k nejznámějším památkám západního břehu Luxoru. (Wikipedia)
Zajímavé je, že název Memnonovy kolosy vůbec nepochází ze starověkého Egypta. Řekové jednu ze soch spojovali s mytickým hrdinou Memnonem. Po zemětřesení v roce 27 před naším letopočtem se navíc po ránu ze severní sochy údajně ozýval zvláštní zvuk připomínající úder, prasknutí struny nebo zpěv.
Pravděpodobně jej způsobovalo zahřívání kamene a odpařování ranní vlhkosti v jeho prasklinách. Lidé ale tehdy věřili, že socha zdraví Memnonovu matku, bohyni ranních červánků. Když byla později v římské době opravena, „zpěv“ údajně zmizel. (Wikipedia)
Proč se faraoni nechávali pohřbívat právě zde
Údolí králů leží na západním břehu Nilu. To nebyla náhoda. Staří Egypťané spojovali západ se smrtí a posmrtným životem, protože právě na západě každý večer zapadá, a symbolicky tedy umírá, slunce. Na východě se potom znovu rodí.
Z tohoto důvodu vznikla velká část thébských pohřebišť právě na západní straně řeky, zatímco město živých a nejvýznamnější chrámy stály převážně na východním břehu. (Egyptian Monuments)
Faraoni Nové říše se zde nechávali pohřbívat přibližně od 16. do 11. století před naším letopočtem. Na rozdíl od vládců Staré říše si již nestavěli nápadné pyramidy, které byly snadným cílem vykradačů. Místo toho vznikaly dlouhé chodby a pohřební komory vytesané hluboko do skály.
Jak dnes ale víme, ani to většinu hrobek před zloději nezachránilo.
Příjezd přímo do Údolí králů
Po zastávce u Memnonových kolosů jsme pokračovali dál směrem k horám. Nejdříve jsme jeli po klasické asfaltové silnici, která později přešla do prašnější a pustší krajiny. Čím více jsme se blížili k Údolí králů, tím méně zeleně kolem nás bylo.
Samotný vstupní areál je již turisticky upravený. Nacházejí se zde pokladny, kontrola vstupenek, menší obchody se suvenýry a samozřejmě místní prodejci, kteří se snaží nabídnout prakticky cokoliv. Od šátků, sošek a papyrů až po nejrůznější napodobeniny staroegyptských předmětů.
Z parkoviště se dále pokračuje směrem k jednotlivým hrobkám. Celé údolí působí zvenku poměrně nenápadně. Vidíte hlavně holé skály, písek a několik vchodů ve svahu. O to větší kontrast nastane ve chvíli, když vstoupíte dovnitř a před vámi se objeví barevné malby staré více než tři tisíce let.
Kolik je v Údolí králů hrobek?
Ještě před návštěvou samotných hrobek jsme se zastavili u expozice, jejíž součástí byl velký plastický model celého Údolí králů. Bylo na něm krásně vidět, že jednotlivé hrobky nejsou jen malé místnosti vytesané vedle sebe.
Pod zemí se nachází dlouhé chodby, schodiště, šachty, boční komory a pohřební sály. Některé hrobky vedou do skály desítky až stovky metrů a jednotlivé komplexy se místy přibližují jeden k druhému.
Egyptské ministerstvo uvádí, že je v Údolí králů více než šedesát objevených hrobek a dalších zhruba dvacet nedokončených šachet a prostorů. Ne všechny patřily faraonům. Některé byly určeny členům královských rodin, vysokým úředníkům nebo sloužily jako sklady pohřební výbavy. (Egyptian Monuments)
Veřejnosti je v jednu chvíli zpřístupněna pouze část z nich. Otevřené hrobky se střídají, aby bylo možné regulovat počet návštěvníků a chránit citlivé malby před vlhkostí, prachem a oxidem uhličitým. Běžná vstupenka zpravidla umožňuje výběr několika standardně otevřených hrobek, zatímco například Tutanchamonova hrobka, hrobka Setiho I. nebo společná hrobka Ramessese V. a VI. mívají samostatné vstupné. Konkrétní nabídka se může měnit podle restaurátorských prací. (Egyptra Travel)
A jsou tam ještě další neobjevené hrobky? Podle mě by bylo skoro překvapivé, kdyby nebyly. Archeologické práce v oblasti stále pokračují a nové nálezy se objevují i v současnosti. V roce 2025 byla například potvrzena hrobka faraona Thutmose II. v širší oblasti západních Théb. Hrobku poškodily již ve starověku povodně a její obsah byl pravděpodobně přemístěn jinam, přesto šlo o první potvrzený objev královské hrobky po více než sto letech. (Egyptian Monuments)
Hrobka Merenptaha KV8
Jako první jsme navštívili hrobku KV8, která patřila faraonovi Merenptahovi.
Merenptah byl třináctým synem slavného Ramessese II. Protože jeho otec vládl mimořádně dlouho a řada starších následníků zemřela ještě před ním, usedl Merenptah na trůn až v poměrně vysokém věku. Vládl přibližně jedenáct let na přelomu 13. a 12. století před naším letopočtem.
Přestože jeho vláda nebyla příliš dlouhá, musel čelit útoku koalice Libyjců a takzvaných mořských národů na deltě Nilu. Potlačil také povstání v Núbii. Z jeho doby pochází slavná Merenptahova stéla, někdy nazývaná Izraelská stéla, která obsahuje nejstarší dosud známou písemnou zmínku o Izraeli. (NMEC)
Samotná hrobka je opravdu rozsáhlá. Do pohřební komory vede dlouhá sestupná chodba a celý prostor působí mnohem monumentálněji, než se zdá při pohledu na nenápadný vstup.
Merenptah měl být uložen dokonce do čtyř kamenných sarkofágů zasunutých do sebe. Největší z nich byl tak rozměrný, že kvůli jeho přepravě museli stavitelé odstranit některé části dveřních ostění a následně je znovu vybudovat. To je docela dobrá ukázka toho, jak obrovské množství práce a prostředků Egypťané věnovali přípravě panovníka na posmrtný život. (thebanmappingproject.com)
Na stěnách jsou reliéfy, hieroglyfy a výjevy z náboženských textů, které měly faraonovi pomoci bezpečně projít podsvětím. Nešlo tedy o malby ze života v dnešním slova smyslu. Jednotlivé postavy bohů, sluneční bárky a obřady měly konkrétní magický a náboženský význam.
Hrobka byla bohužel vykradena a zároveň několikrát poškozena přívalovou vodou. Merenptahova mumie v ní dnes není. Starověcí kněží ji kvůli ochraně přenesli do hrobky Amenhotepa II., označené KV35, kde byla nalezena v roce 1898. Dnes je uložena v Národním muzeu egyptské civilizace v Káhiře. (NMEC)
Přímo v KV8 jsme ale mohli vidět obrovské kamenné části sarkofágu. Když člověk stojí vedle nich, teprve pak mu dojde, jak náročné muselo být dostat něco takového hluboko pod zem bez moderních strojů.
Hrobka Ramsese III. KV11
Po návštěvě Merenptahovy hrobky jsme pokračovali k hrobce Ramsese III., označené KV11. Ta se mi líbila ještě více.
Byla barevnější, na stěnách zůstalo více maleb a nápisů a celkově působila zachovalejším dojmem. Červené, modré, žluté a černé pigmenty jsou na některých místech stále překvapivě výrazné. Když si uvědomíte, že se díváte na původní barvy staré přes tři tisíce let, je to opravdu zvláštní pocit.
Ramses III. bývá považován za posledního velkého válečnického faraona Nové říše. Během své přibližně dvaatřicetileté vlády čelil útokům Libyjců i mořských národů a své vojenské úspěchy nechal zachytit na zdech zádušního chrámu v Medínit Habu. Egypt sice ubránil, dlouhé války však zemi ekonomicky vyčerpávaly. Právě z jeho období pochází také první známý písemně zaznamenaný dělnický protest, kdy řemeslníci z Dér el-Medíny nedostávali včas své příděly obilí. (Egyptian Monuments)
Zajímavý byl i konec jeho života. Část královského harému se měla pokusit odstranit faraona a dosadit na trůn prince Pentawera. Dlouho nebylo jasné, zda byl atentát úspěšný. Moderní CT vyšetření mumie však odhalilo hlubokou řeznou ránu na krku, která zasáhla průdušnici, jícen i cévy. Ramses III. tak byl s největší pravděpodobností během takzvaného harémového spiknutí skutečně zavražděn. (BMJ)
Také samotná hrobka má zajímavý příběh. Původně ji začal budovat Ramsesův otec Setnacht. Dělníci však při hloubení omylem prorazili do starší hrobky KV10, a proto se musel směr nové hrobky změnit. Setnacht byl nakonec pohřben jinde a komplex dokončil až Ramses III.
KV11 bývá někdy nazývána také Hrobkou harfeníků podle známých maleb hudebníků. Její výzdobu tvoří výjevy z Knihy bran, Amduatu, Knihy mrtvých a dalších textů popisujících cestu slunce a zemřelého panovníka nočním podsvětím.
Původní sarkofág již v hrobce nenajdete. Na začátku 19. století byl odvezen a dnes je rozdělen mezi dvě evropská muzea. Spodní část se nachází v pařížském Louvru a přibližně sedmitunové víko ve Fitzwilliamově muzeu v Cambridge. (collections.louvre.fr)
Hrobka Ramsese I. KV16
Další hrobkou, do které jsme se podívali, byla KV16 patřící Ramsesovi I.
Také tato hrobka byla krásně barevná. Dochované postavy bohů, faraona a hieroglyfické nápisy mají stále výrazné původní odstíny. Ze všech navštívených hrobek na mě právě hrobky Ramsese I. a Ramsese III. působily po vizuální stránce asi nejlépe.
Ramses I. přitom nepatřil mezi panovníky, kteří by vládli dlouhá desetiletí. Původně se jmenoval Paramessu a během vlády faraona Haremheba působil jako významný voják, generál a vysoký úředník. Haremheb neměl vlastního dědice, a proto si Paramessua vybral za následníka. Jeho nástupem na trůn začala 19. dynastie, kterou později proslavili Seti I. a Ramses II. (Egyptian Monuments)
Ramses I. však vládl pravděpodobně jen něco přes rok. Kvůli jeho krátké vládě musela být hrobka dokončována velmi rychle. Je proto poměrně malá a dlouhá pouze kolem třiceti metrů. Hlavní pohřební komora je však zdobena velmi výraznými výjevy z Knihy bran.
V moderní době ji v říjnu roku 1817 objevil italský cestovatel a průzkumník Giovanni Battista Belzoni. Právě krátká délka hrobky je výhodou i pro dnešní návštěvníky. Člověk nemusí absolvovat dlouhý sestup, přesto se dostane do krásně vyzdobené pohřební komory.
Tutanchamonova hrobka KV62
Nakonec jsme se dostali k pravděpodobně nejslavnější hrobce na světě – hrobce Tutanchamona označené KV62.
Samotný Tutanchamon přitom nebyl z historického hlediska nejvýznamnějším egyptským vládcem. Na trůn nastoupil ještě jako dítě a zemřel přibližně v devatenácti letech. Vládl krátce a nestihl vést obrovské války ani postavit monumenty srovnatelné s Ramsesem II.
Jeho světová sláva vznikla až více než tři tisíce let po smrti.
Tutanchamonova hrobka je ve srovnání s ostatními královskými hrobkami poměrně malá. Pravděpodobně nebyla původně připravována pro něj a po jeho nečekané smrti se muselo vše dokončit velmi rychle. Právě její nenápadnost ale mohla přispět k tomu, že ji vykradači téměř přehlédli.
Jak Howard Carter objevil Tutanchamonovu hrobku
Britský archeolog Howard Carter hledal Tutanchamonovu hrobku několik let. Jeho vykopávky financoval lord Carnarvon, kterému postupně docházela trpělivost i peníze. Sezona 1922 měla být podle všeho jednou z posledních možností, kdy mohl Carter ve výzkumu pokračovat.
Carter byl přesvědčený, že se v Údolí králů stále musí nacházet jedna neobjevená královská hrobka. Zaměřil se na prostor poblíž hrobky Ramsese VI., který byl částečně zakrytý zbytky starověkých dělnických chat.
Dne 4. listopadu 1922 narazili členové egyptského pracovního týmu na první schod vytesaný do skály. Po jeho odkrytí se objevilo celé schodiště a zazděný vstup opatřený starověkými pečetěmi. Carter následujícího dne poslal Carnarvonovi telegram, že konečně učinil mimořádný objev. (griffith.ox.ac.uk)
Vykopávky byly následně dočasně zastaveny a vstup znovu zabezpečen, aby mohl lord Carnarvon přijet z Anglie. Dne 26. listopadu Carter vytvořil v druhých zazděných dveřích malý otvor a posvítil dovnitř svíčkou.
Když se ho Carnarvon zeptal, zda něco vidí, Carter měl odpovědět slavnou větou: „Ano, nádherné věci.“
Za stěnou se nacházela místnost zaplněná lehátky, truhlami, vozy, sochami, nádobami, zbraněmi a předměty pokrytými zlatem. Nebyla to přitom ještě samotná pohřební komora, ale pouze předsíň. Dokumentace, konzervování a vyklízení více než pěti tisíc nalezených předmětů zabraly přibližně deset let. (resources.metmuseum.org)
Tutanchamon je stále ve své hrobce
KV62 byla jedinou hrobkou, kde jsme viděli přímo mumii panovníka. Tutanchamon zůstává uložený ve skleněné vitríně přímo ve své původní hrobce.
To je možná ještě silnější zážitek než všechny malby a hieroglyfy. Najednou se nedíváte pouze na prázdný sarkofág nebo obrázek člověka, který žil před tisíci lety. Díváte se přímo na jeho skutečné tělo.
V hrobce zůstává také kamenný sarkofág, jedna z rakví a část původní výzdoby. Většina nalezených předmětů byla postupně převezena do Káhiry.
Více než pět tisíc Tutanchamonových artefaktů je dnes poprvé vystaveno společně v novém Velkém egyptském muzeu u pyramid v Gíze. Patří mezi ně slavná zlatá maska, rakve, trůn, vozy, šperky, sochy, zbraně, oblečení, sandály i běžné předměty, které měl panovník podle tehdejší víry potřebovat v posmrtném životě. (Gem)
Je trochu paradoxní, že relativně nevýznamný mladý faraon je dnes pravděpodobně nejznámějším vládcem starověkého Egypta. Stačilo, aby jeho hrobka zůstala o něco lépe ukrytá než ostatní.
Soška, kterou jsem si měl koupit
Když jsme dokončili prohlídku hrobek, procházeli jsme zpátky přes místní prodejce a obchůdky se suvenýry.
Právě tam mě zaujala jedna menší soška. Byla oprýskaná, zašpiněná a na první pohled vypadala opravdu staře. Nebyla dokonalá ani lesklá jako běžné turistické suvenýry. Právě naopak. Vypadala, jako kdyby ji někdo skutečně vytáhl ze země. Nenašel jsem ji ani mezi běžnými suvenýry k prodeji, ale až vzadu, kde měl přístup jen prodavač, když jsme vyjednávali cenu něčeho jiného.
Prodavač mi samozřejmě tvrdil, že ji našli při nějakých výkopech v písku. Mohla to být úplná pohádka, a upřímně si myslím, že pravděpodobně také byla. Na druhou stranu právě tím ve mně vzbudil ještě větší zájem.
Na začátku za ni chtěl v přepočtu přibližně sto dolarů. Následovalo klasické smlouvání a postupně jsme se dostali na pouhý zlomek původní ceny. Prodavač za mnou nakonec šel až k autobusu a stále se mi ji snažil prodat.
Já jsem ji opravdu chtěl. Dokázal jsem si ji představit doma třeba nad krbem a líbila se mi právě tím, jak staře a nedokonale působila.
Mamka a ostatní, kteří tam byli s námi, mě ale přesvědčovali, ať ji nekupuji. Argumentovali tím, že kdyby náhodou skutečně šlo o starožitnost, mohl bych mít problém při odletu z Egypta.
A měli pravdu v tom, že vývoz pravých egyptských archeologických předmětů je zakázaný. Egyptské zákony zakazují obchodování s archeologickým kulturním dědictvím a bez příslušného povolení jej samozřejmě nelze vyvážet ze země. (UNESCO Documentation)
S největší pravděpodobností šlo o moderní napodobeninu, kterou nechali chvíli ležet v písku, aby vypadala věrohodněji. V tu chvíli jsme ale již spěchali k autobusu a následně jsme pokračovali do chrámu královny Hatšepsut. Nebyl čas nad tím dlouho přemýšlet.
Nakonec jsem ji nekoupil.
A dodnes mě to trochu mrzí. Ne proto, že bych věřil, že šlo o skutečný archeologický nález. Mrzí mě to jednoduše proto, že se mi opravdu líbila a dodnes si ji pamatuji.
Až se do Údolí králů vrátím, určitě se pokusím stejného prodejce najít. Třeba ji tam stále bude mít. A když ne, možná bude mít jinou, kterou mezitím „objevil při vykopávkách“.
Tentokrát už bych si ji pravděpodobně koupil – samozřejmě pouze jako suvenýr a ideálně i s účtenkou.
Které další hrobky stojí za návštěvu?
My jsme během návštěvy viděli čtyři hrobky, ale výběr je mnohem větší. Záleží především na tom, které jsou zrovna otevřené a zda si chcete připlatit za některé speciální vstupy.
Za jednu z nejkrásnějších bývá považována hrobka Setiho I. KV17. Patří mezi nejdelší, nejhlubší a nejbohatěji zdobené hrobky v celém údolí. Vstup bývá poměrně drahý, ale pokud se zajímáte o původní malby a máte na návštěvu dostatek času, pravděpodobně stojí za to. (Egyptian Monuments)
Velmi zajímavá je také KV9 Ramsese V. a Ramsese VI. Je známá dlouhými barevnými chodbami a nádherným astronomickým stropem v pohřební komoře. Tato hrobka má navíc nepřímou zásluhu na zachování Tutanchamonovy hrobky. Odpad a dělnické chaty vzniklé při její stavbě postupně zakryly vstup do KV62. (Egyptian Monuments)
K dalším často doporučovaným patří KV2 Ramsese IV., KV6 Ramsese IX. nebo menší KV1 Ramsese VII. Nabízejí výrazné malby a zpravidla nebývají tak výrazné jako hrobka Setiho I.
Od roku 2025 je po dlouhé rekonstrukci znovu přístupná také rozsáhlá hrobka Amenhotepa III. v západní části údolí. Nachází se trochu stranou od hlavní turistické trasy a její aktuální dostupnost je dobré si ověřit předem. (AP News)
Ideální je proto před nákupem vstupenek zkontrolovat, které hrobky jsou v daný den otevřené. Rozhodně bych se nesnažil navštívit co největší množství jen proto, abych si je mohl odškrtnout. Po několika hrobkách mohou jednotlivé výjevy začít splývat a člověk již nevnímá detaily.
Lepší je vybrat si několik rozdílných hrobek, projít si je v klidu a věnovat pozornost tomu, jak se měnila jejich velikost, architektura a výzdoba.
Jak se mi Údolí králů líbilo?
Údolí králů rozhodně doporučuji. Je to jedno z míst, kvůli kterým stojí za to vyrazit do Luxoru, i kdybyste jinak plánovali hlavně odpočinek u moře.
Na fotografiích mohou hrobky působit jako další staré chodby s hieroglyfy. Ve skutečnosti ale mají neuvěřitelnou atmosféru. Procházíte prostorem, který byl před více než třemi tisíci lety vybudován jako tajná cesta faraona do posmrtného života. Na stěnách přitom stále vidíte barvy, které tam nanášeli původní řemeslníci.
My jsme měli na návštěvu omezený čas, protože jsme následně pokračovali do chrámu královny Hatšepsut. Příště bych si na Údolí králů vyhradil mnohem více času. Chtěl bych vidět další hrobky, podrobněji si prohlédnout jejich malby a možná se nad celou oblastí proletět balónem.
A samozřejmě zkontrolovat, zda tam na mě stále čeká ta oprýskaná soška.
