Z Údolí králů k chrámu Hatšepsut: žena, která se stala faraonem, a tajná skrýš mumií
Z Údolí králů jsme pokračovali k zádušnímu chrámu královny Hatšepsut v Dér el-Bahrí. Tohle místo jsem si pamatoval už z doby, kdy jsem byl v Egyptě ještě jako teenager.
Nebyl jsem si úplně jistý, zda jsem tehdy navštívil právě tento chrám, ale jakmile se před námi objevila monumentální stavba zasazená přímo pod vysokou skalní stěnou, bylo mi to jasné. Přesně tyto otevřené sloupové haly, dlouhé terasy a skály tyčící se nad celým areálem jsem měl v paměti.
Už samotný příjezd působí neuvěřitelně. Chrám je z dálky téměř dokonale symetrický a díky barvě kamene přirozeně splývá s okolními horami. Upřímně, na první pohled vypadá až překvapivě moderně, přestože vznikl před téměř 3 500 lety.
Královna, která přijala titul faraona
Hatšepsut patří mezi nejzajímavější postavy starověkého Egypta. Byla hlavní manželkou svého nevlastního bratra Thutmose II. Po jeho smrti se stala regentkou za mladého Thutmose III., který byl zároveň jejím nevlastním synem a synovcem. Během několika let však přijala plné panovnické tituly a začala vládnout jako faraon – společně s Thutmosem III., ale v roli mocnějšího spoluvládce. Její vláda se obvykle datuje přibližně do let 1479 až 1458 před naším letopočtem. (The Metropolitan Museum of Art)
To je mimochodem důvod, proč je Hatšepsut na mnoha sochách zobrazena jako muž. Nosí tradiční faraonskou pokrývku hlavy, krátkou mužskou suknici a také typický falešný vous. Nešlo však o snahu předstírat, že je mužem. Jednoduše přebírala vizuální symboly, které byly po staletí spojené s úřadem egyptského krále. Na některých sochách má přesto stále poměrně jemné a ženské rysy. (The Metropolitan Museum of Art)
Její vláda přitom nebyla pouze nějakou krátkou historickou anomálií. Trvala více než dvacet let a Egypt během ní prosperoval. Hatšepsut podporovala obchod, stavbu chrámů i obnovu významných památek. Jedním z jejích nejslavnějších úspěchů byla obchodní výprava do země Punt, odkud Egypťané přivezli zlato, slonovinu, kadidlo, myrhu, exotická zvířata, a dokonce i živé stromky určené pro chrámové zahrady. (The Metropolitan Museum of Art)
Chrám na třech terasách
Chrám nesl staroegyptské jméno Džeser-Džeseru, které se překládá přibližně jako „Nejsvětější svatyně“. Stavba vznikala během společné vlády Hatšepsut a Thutmose III. přibližně čtrnáct až šestnáct let. S jejím návrhem bývá spojován Senenmut, jeden z nejvýznamnějších mužů na královnině dvoře. Staral se o její majetek, vychovával její dceru Neferure a pravděpodobně dohlížel také na stavbu tohoto chrámového komplexu. (The Metropolitan Museum of Art)
Celý chrám je rozdělený na tři terasy, které propojují dlouhé centrální rampy. Na konci jednotlivých teras se nacházejí otevřené sloupové haly. Právě ty jsem si pamatoval z první návštěvy nejvýrazněji.
Na horní terase stojí mohutné sochy Hatšepsut v podobě boha Usira. Mají zkřížené ruce, faraonský vous a tělo částečně připomínající mumii. Chrám totiž nebyl její hrobkou v klasickém smyslu. Sloužil především k obřadům a k posmrtnému kultu panovnice. Vedle Hatšepsut zde byl uctíván také její otec Thutmose I., bohyně Hathor, bůh zemřelých Anup a slunečního božstva. Nejdůležitější místo však patřilo bohu Amonovi, jehož hlavní chrám stál na druhém břehu Nilu v Karnaku. (Egypt's Monuments)
Malby, reliéfy a strop plný hvězd
Zvenku chrám působí především svou velikostí a umístěním pod skalami. Uvnitř však člověk začne objevovat mnohem menší místnosti, kaple a chodby, jejichž stěny jsou pokryté hieroglyfy a reliéfy.
Na některých místech se dochovaly původní barvy. Nejvíce mě zaujaly tmavě modré stropy poseté žlutými hvězdami, které měly představovat noční oblohu. Když si člověk uvědomí, jak jsou tyto malby staré, je až nepochopitelné, že na nich stále rozeznáte modrou, červenou, žlutou nebo zelenou barvu.
Mezi nejznámější výjevy patří již zmíněná výprava do země Punt. Reliéfy ukazují místní obyvatele, jejich domy, stromy i zboží, které Egypťané přiváželi domů. Další část výzdoby měla vysvětlovat, proč má právě Hatšepsut právo vládnout. Tvrdila, že ji za svou nástupkyni určil její otec Thutmose I. a že jejím skutečným božským otcem byl samotný Amon. Nebyla to pouze výzdoba – byla to pečlivě vytvořená politická zpráva určená poddaným i bohům. (Egypt's Monuments)
Proč se někdo snažil Hatšepsut vymazat z historie
Na řadě stěn je vidět, že některé postavy nebo nápisy byly úmyslně odstraněny. Po smrti Hatšepsut totiž začalo postupné ničení jejích soch a vymazávání jejího jména.
Dlouhou dobu se vyprávěl jednoduchý příběh, podle kterého se jí Thutmose III. chtěl pomstít za to, že mu v mládí vzala vládu. Jenže zásahy začaly pravděpodobně až přibližně dvacet let po její smrti, tedy poměrně pozdě. Motiv proto nemusel být osobní. Mohl souviset spíše se snahou obnovit tradiční mužskou linii panovníků a zajistit nástupnictví Thutmoseova syna. (The Metropolitan Museum of Art)
Novější výzkum navíc ukazuje, že ne všechny rozbité sochy byly zničeny v návalu nenávisti. Část z nich mohla být rituálně „zneškodněna“ rozlomením v určitých místech a některé fragmenty byly v pozdějších dobách jednoduše použity jako stavební materiál. Přesný důvod vymazávání Hatšepsut tedy stále není jednoznačně vysvětlený. (Cambridge University Press & Assessment)
Chrám v dalších staletích poškozovaly také padající kameny, rozebírání stavebního materiálu a pozdější přeměna části areálu na křesťanský klášter. Archeologické práce zde začaly v 19. století a od roku 1961 se na výzkumu a rekonstrukci významně podílí polsko-egyptská archeologická a restaurátorská mise. Velká část toho, co dnes návštěvníci vidí, byla postupně složena z nalezených fragmentů. (The Metropolitan Museum of Art)
Tajné skrýše královských mumií
Pamatoval jsem si také vyprávění o tajných skrýších a faraonech z doby Ramesse. Moje vzpomínka nebyla úplně mylná, jen se tyto skrýše nenacházely přímo uvnitř chrámu.
V okolních skalách Dér el-Bahrí byla objevena takzvaná Královská skrýš, dnes označovaná jako TT320 nebo DB320. Kněží 21. dynastie sem přibližně na přelomu 11. a 10. století před naším letopočtem přemisťovali mumie dávno zemřelých panovníků. Jejich původní hrobky v Údolí králů byly opakovaně vykrádány, a tak se kněží snažili alespoň těla faraonů zachránit. (National Geographic)
Když byla skrýš v roce 1881 zpřístupněna egyptologům, nacházelo se v ní více než padesát těl. Mezi nimi byly mumie nejméně jedenácti faraonů, včetně Setiho I. a jednoho z nejslavnějších egyptských vládců – Ramesse II. Mumie byly často vyjmuté ze svých původních rakví, znovu zabalené a označené poznámkami kněží, kteří se je snažili ochránit. (National Geographic)
Takže nešlo o tajné místnosti vytvořené za vlády Ramesse II. Právě jeho mumie však byla jednou z těch, které kněží o několik století později ukryli v okolních skalách.
A nebyla to jediná podobná skrýš. V roce 1891 byla u Dér el-Bahrí objevena také hromadná hrobka Bab el-Gasus, v níž bylo pohřbeno 153 kněží a kněžek boha Amona. Archeologové zde nalezli stovky zdobených rakví, papyrů, amuletů a pohřebních předmětů. Celá oblast pod skalami tak byla mnohem větším pohřebním a náboženským centrem, než by se podle samotného chrámu mohlo zdát. (egyptianmuseumcairo.e.g.)
Chrám, který se jen tak nezapomíná
Za mě patří chrám královny Hatšepsut k nejpůsobivějším stavbám v okolí Luxoru. Nejen kvůli své historii, ale především díky tomu, jak dokonale je zasazený do okolní krajiny.
Z dálky vidíte pravidelné terasy a sloupy. Když přijdete blíže, začnete si všímat sfing, soch, zbytků barev a hieroglyfů. A uvnitř se před vámi postupně otevírá příběh ženy, která se před téměř třemi a půl tisíci lety dokázala stát faraonem.
Přesně kvůli takovým místům má člověk v Egyptě pocit, že zde historie není pouze něco, o čem se dočte v knize. Stojíte přímo uprostřed ní.
