Peter Steinberger zveřejnil screenshot ze svého přehledu výdajů na OpenAI API. Na fotce je útrata 1 305 088,81 dolarů za jediný měsíc. Reakce na sociální síti X nenechala na sebe čekat. „Někdo pálí dost tokenů na to, aby financoval malý startup," napsal jeden uživatel. Jiní se ptali, jestli by stejné peníze nestačily na celý tým inženýrů. Steinberger obratem odpověděl: „Stavím paralelně několik startupů."
Ale kdo vlastně Steinberger je a proč jeho výdaje vyvolaly takovou vlnu?
Peter Steinberger je Rakušan, zakladatel firmy PSPDFKit, jejíž technologie pro zobrazování PDF běžela na více než miliardě zařízení. Po třinácti letech firmu prodal a na tři roky přestal programovat. V listopadu 2025 se vrátil. Večer si sedl a za zhruba hodinu napsal kód, který propojil WhatsApp s AI modelem Claude. Projekt nazval Clawdbot, dal ho na GitHub pod MIT licencí a šel spát. Ráno ho čekalo 800 zpráv na Discordu a 9 000 hvězdiček na GitHubu za první den.
Dnes se jmenuje OpenClaw a jde o nejrychleji rostoucí open-source projekt v historii GitHubu. Překonal 250 000 hvězdiček za 60 dní, čímž překonal React, který na totéž potřeboval třináct let.
V únoru 2026 Steinberger oznámil, že nastupuje do OpenAI. Sam Altman ho na X označil za „génia" a napsal, že bude „řídit novou generaci osobních agentů." OpenClaw mezitím přešel pod nadaci a zůstává open-source. Steinberger tehdy platil ze svého za provoz serverů 10 000 až 20 000 dolarů měsíčně. Dostal nabídky od Mety, Googlu i dalších. Vybral si OpenAI. „Chci změnit svět, ne budovat velkou korporaci," napsal tehdy na svém blogu.
603 miliard tokenů, 100 agentů a tři lidé
Když Steinberger v pátek zveřejnil screenshot ze svého nástroje CodexBar, který sleduje výdaje na různé AI kódovací nástroje, ukázal číslo 1,3 milionu dolarů za 30 dní. Celkem 603 miliard tokenů a přes 7,6 milionu požadavků, vše zajišťované přibližně stovkou souběžně běžících instancí Codex. A to celé zvládal tým tří lidí.
Platit samozřejmě nemusel. Jako zaměstnanec OpenAI má výpočetní kapacitu jako benefit. „Výhoda od OpenAI, která podporuje OpenClaw," napsal. Na otázku, jestli mu firma tokeny účtuje, odpověděl jednoduše: „Samozřejmě ne."
Dominantním modelem na jeho účtu byl GPT-5.5. A jak sám upozornil, celý účet by byl o 70 procent nižší, kdyby nepoužíval takzvaný „Fast Mode" Codexu, který tokeny spotřebovává mnohem rychleji než standardní provoz. Steinberger popsal, jak jeho tým autonomní vývoj skutečně využívá. Agenti průběžně procházejí kód a hledají bezpečnostní zranitelnosti, píší opravy, procházejí pull requesty, odstraňují duplicitní hlášení chyb. Někteří agenti otevírají nové PR na základě vize projektu, jiní hlídají výkonnostní benchmarky a reportují regrese přímo do Discordu.
Agenti se „účastní" porad. Poslouchají, co tým probírá, a rovnou zakládají PR pro funkce, o kterých se teprve mluví. „Veškerá ta automatizace nám umožňuje projekt provozovat velmi úsporně," napsal Steinberger. V komentářích mu ale hned oponovali: projekt s měsíčním účtem 1,3 milionu dolarů může být jen těžko úsporný.
Dá se taková spotřeba opodstatnit?
Reakce komunity se rychle rozdělily na dvě fronty. Část lidí Steinbergera obdivuje a vnímá jeho přístup jako pohled do budoucnosti vývoje softwaru. Sám tvrdí, že si pokládá výzkumnou otázku: „Jak bychom stavěli software, kdyby tokeny nebyly omezením?"
Druhá část je místy dost ostře skeptická. Jeden z nejsdílenějších komentářů na Tom's Hardware spočítal, že za 1,3 milionu dolarů měsíčně by šlo zaměstnat 70 zkušených inženýrů na plný úvazek. „Není šance, že tři lidi s neomezeným přístupem ke Codexu předčí sedmdesát stejně kompetentních inženýrů, kteří AI také používají," stálo v komentáři. „To je prostě hloupé."
Steinbergerův případ není ojedinělý. Podle Business Insider se v Silicon Valley šíří fenomén nazývaný tokenmaxxing. V podstatě jde o závodění v tom, kdo spotřebuje více tokenů. OpenAI i další firmy prý vedou interní žebříčky v utrácení za výpočetní kapacitu. Přístup k bezplatnému výpočetnímu výkonu se mezitím stává jedním z nástrojů v boji o talenty. Steinbergerův případ jen ukázal, jak to vypadá v praxi, když se tato výhoda zpřístupní bez omezení.
