Bylo mu téměř 24 let a jel na koni jižně od Corpus Christi v oblasti, která se jednoho dne stane známou jako King Ranch. Ale ranč tam ještě další dvě desetiletí nebude.
V některých ohledech to bylo strašidelné místo, duchaplné. Všude byste viděli stopy koní, ale žádné lidi. Vyšlapané stezky mohly působit dojmem hustého osídlení, ale populace byla pouze koňská.
Věřilo se, že tito koně byli potomky ořů, které Cortez přivezl k dobytí Aztéků. Někteří z nich utekli, migrovali na sever a volně se rozmnožovali ve svém novém prostředí. Kvůli nim se tato oblast stala známou jako Poušť divokých koní, včetně texaského spisovatele Briana Robertsona, který tento název použil jako titul své knihy o jižním Texasu.
Náš mladý muž, podporučík tři roky po absolvování West Pointu, jel s plukem vojáků pod velením generála Zacharyho Taylora. Byl rok 1846. Texas byl nedávno připojen ke Spojeným státům a Taylor vedl "Army of Observation" (Pozorovací armádu) s rozkazem založit Fort Texas na Rio Grande, aby prosadil status této řeky jako jižní hranice Spojených států. Fort Texas se brzy stal Fort Brown, pevností, podle které získalo své jméno město Brownsville v Texasu.
Mladý podporučík miloval koně. Byl nadšeným a zručným jezdcem, když vyrůstal v Georgetownu v Ohiu, a vynikal jako jezdec na West Pointu. Byl tak ohromen zdánlivě nekonečnými stády divokých koní v jižním Texasu, že si o nich udělal poznámku ve svém deníku a později ve svých pamětech vzpomínal:
Několik dní od Corpus Christi bylo obrovské stádo divokých koní, které se v té době pohybovalo mezi Nueces a Rio Grande, vidět přímo před hlavou kolony a jen několik mil daleko. Bylo to přesně to stádo, ze kterého byl kůń, na kterém jsem jel, chycen jen před několika týdny. Kolona se zastavila k odpočinku a několik důstojníků, včetně mě, vyjelo dvě nebo tři míle doprava, abychom viděli rozsah stáda. Krajina byla zvlněná prérie a z vyšších míst byl výhled omezen pouze zakřivením země. Kam až oko dosáhlo napravo, stádo se rozprostíralo. Nalevo se rozprostíralo stejně daleko. Nebylo možné odhadnout počet zvířat v něm; nemám představu, že by všechna mohla být současně shromážděna ve státě Rhode Island nebo Delaware. Kdyby byla, byla by tak nahuštěná, že by pastva dala výpověď už první den.
Zachary Taylor byl na prahu mexicko-americké války; jeho armáda by svedla první bitvu u Palo Alto 6. května, pak by překročila do Mexika a zamířila na Monterrey. Jeho činy v této válce mu pomohly stát se 12. prezidentem Spojených států.
Jeho podporučík by se také vyšplhal k prezidentství 20 let po něm.
Mladý muž na vyvýšeném místě pozorující rozsáhlou scenérii tisíců mustangů pasoucích se před ním se měl stát hrdinou mnoha bitev v následujících letech. Nakonec by vyhrál občanskou válku a stal by se nejmladším americkým prezidentem své doby. Jeho prezidentské paměti by byly považovány za nejlepší ze všech takových pamětí, za svou dobu bestseller, knihu, kterou by vydal Mark Twain a nazval by ji nejpozoruhodnějším dílem svého druhu od Caesarových Komentářů. Byla nazvána Osobní paměti Ulysses S. Granta a právě tato kniha nám přináší tento příběh.
PRO DALŠÍ ČTENÍ: Osobní paměti Ulysses S. Granta nikdy nevyšly z tisku.
