V Denveru se konala konference velkých vlastníků půdy – velkých farmářů a rančerů, nějakých developerů. Čtyři muži seděli v baru luxusního resortu a užívali si šťastnou hodinku. Tři z nich si vyměňovali historky o svých farmách a rančích a obecně se chlubili svými pozemky.
Čtvrtý muž, Texasan, seděl trochu stranou. Poznali jste, že je z Texasu, díky pásku s osamělou hvězdou na jeho klobouku. Moc se do hovoru nezapojoval, jen četl noviny a napůl poslouchal ostatní.
Jeden z mluvčích řekl: „Mám asi 8 122 akrů půdy podél západních svahů Skalistých hor tady v Coloradu. Mám přes 1 000 koní, vsadím se, kdybych je dokázal všechny spočítat. Pravděpodobně nejvyšší ranč na západě USA. Říkáme mu El Cielo Ranch, protože je tak blízko nebe.“
Další muž řekl: „To zní opravdu pěkně. Já mám takový opak. Vlastním El Diablo Farms v Imperial Valley v jižní Kalifornii. Tam je vždycky horko jako v pekle. Ale máme přes 9 500 zavlažovaných akrů. Je to poušť, ale přidejte vodu a sledujte zázraky. Pěstujeme zeleninu rychleji, než ji stihnete sklidit. Jako licence na tisk peněz!“ řekl a hlasitě se zasmál.
Třetí chlápek řekl: „No, já nemám zdaleka tolik půdy, ale ta moje je úrodná. Mám asi 6 000 akrů v údolí Willamette. Je to největší mléčná farma v Oregonu. Přes 3 000 registrovaných holštýnských krav. Jmenuje se Scottish Dairies. Dodáváme mléko do poloviny Portlandu. Jediný problém je, že řeka Willamette protéká přímo středem mých pozemků a ztěžuje pohyb po mém vlastním majetku. Ale je to krásný problém.“
Texasan pořád seděl tiše, a pak jeden z nich řekl: „Hej, Texe, a co ty? Kolik půdy máš?“
Řekl: „No, dole v Texasu se považuje za nevhodné ptát se muže, kolik půdy vlastní nebo kolik kusů dobytka chová. O půdě mluvíme v sekcích, ne v akrech, ale protože jste pánové odhalili své karty, myslím, že vaši zvědavost uspokojím.
„Celkem vzato,“ řekl a podíval se do stropu, jako by si to v duchu počítal, „mám 200 akrů.“
Tři muži vyprskli smíchy. Kaliforňan řekl: „Dvě stě akrů! Co sakra děláš tady na tom setkání? Jak se jmenuje tvůj malý rančík, Texe?“
A chlapi se smáli dál.
„No,“ protáhl Texasan, „já sám mu jméno nedávám, ale lidé v Texasu mu rádi říkají – centrum Dallasu.“
Najednou bylo hrozně ticho.
Texasan dopil poslední doušek svého Shiner Bocku, vstal a řekl: „Pokud někdo z vás chlapi chce prodat svou půdu, dejte vědět. Sáhnu do své pokladničky na drobné a vykoupím vás.“
Potom zdvořile pokynul svým kloboukem, usmál se a řekl: „Mějte se hezky večer.“
