ChatGPT versus studenti: Kdo vytváří přesvědčivější akademické texty?
V době, kdy umělá inteligence pronikla téměř do všech oblastí lidského života, se výzkumníci začínají zabývat otázkou, jak se její výstupy porovnávají s lidskou tvořivostí. Nejnovější studie vedená uznávaným odborníkem Kenem Hylandem přinesla překvapivé poznatky o tom, kdo píše lepší akademické práce – studenti univerzit, nebo pokročilá umělá inteligence ChatGPT.
Výzkum odhaluje překvapivé rozdíly mezi lidským a strojovým psaním
Ken Hyland, významný výzkumník akademického diskurzu a psaní, se ve své studii zaměřil na porovnání esejí psaných univerzitními studenty s texty generovanými ChatGPT. Výzkum se konkrétně soustředil na způsob, jakým autoři komunikují se čtenáři, zejména na strategii zapojení čtenáře prostřednictvím rétorických otázek, osobních poznámek a dalších interaktivních prvků. Výsledky studie odhalily fascinující rozdíly mezi lidským a strojovým přístupem k akademickému psaní. Studenti se ukázali být výrazně lepší v několika klíčových oblastech, které činí text přesvědčivějším a poutavějším. Jejich eseje vykazovaly bohatší škálu prvků pro zapojení čtenáře. Obsahovaly rétorické otázky, osobní poznámky a přímé apely na čtenáře, což zvyšovalo srozumitelnost, navazovalo kontakt s publikem a přispívalo k přesvědčivosti argumentů. Studenti do svých textů vnášeli osobní nádech a jasně prezentovali svůj postoj k danému tématu.
Na opačné straně spektra stojí eseje generované ChatGPT, které sice vykazovaly jazykovou plynulost a formálně odpovídaly akademickým konvencím, ale působily neosobně. Texty vytvořené umělou inteligencí postrádaly osobní angažovanost a vyhýbaly se otázkám a osobním komentářům. Byly méně poutavé a méně přesvědčivé, přičemž typicky neobsahovaly silný, jasně formulovaný pohled na téma. ChatGPT sice dokázal napodobit akademické konvence psaní, ale nedařilo se mu vytvořit texty s autentickým osobním přístupem.
Studie konkrétně analyzovala "engagement markers" – prvky jako jsou rétorické otázky a osobní komentáře, které činí psaný text interaktivním a přesvědčivým. Hyland zjistil, že studentské eseje byly "plné rétorických otázek", což je technika, která byla v ChatGPT výstupech téměř nepřítomná. Studenti také často zapracovávali osobní postřehy a komentáře, což dále zvyšovalo zapojení čtenáře. Překvapivě se ukázalo, že ačkoli ChatGPT statisticky častěji používal určité frázové vzorce k vyjádření stanoviska, nepřeložilo se to do autentického osobního zapojení nebo přesvědčivé autority, jak tomu bylo u studentských textů. Tento rozdíl odráží povahu dat, na kterých se umělá inteligence učí, a statistické metody učení, které upřednostňují soudržnost textu před konverzačními nuancemi. Kvalita výstupu ChatGPT se navíc ukázala být výrazně závislá na kvalitě zadání. Pokud zadání není promyšlené nebo podrobné, výsledný text může být povrchní nebo příliš obecný. To představuje další výzvu pro studenty, kteří by chtěli umělou inteligenci využívat efektivně.
Praktické důsledky pro české vysoké školy a akademickou integritu
Studie také odhalila paradox v pedagogickém využití umělé inteligence. Učitelé mohou mít s kontrolou textů generovaných AI více práce, než kdyby studenti psali sami. Pokud student práci pouze nechá napsat AI a sám se neangažuje v hledání zdrojů a formulaci vlastního názoru, proces ztrácí smysl a vzdělávací efekt se vytrácí. To poukazuje na fundamentální otázku role umělé inteligence ve vzdělávání.
Výsledky Hylandovy studie mají širší implikace pro vzdělávací systém. Zatímco nástroje umělé inteligence jako ChatGPT dokáže napodobit akademický jazyk, nedaří se jim replikovat lidskou schopnost zapojení, zaujetí stanoviska a kritického myšlení v psaní. To naznačuje, že by umělá inteligence měla sloužit jako pedagogická pomůcka, nikoliv jako zkratka, protože akademické psaní je úzce spojeno s rozvojem nezávislého myšlení a přesvědčivé komunikace – dovedností, které současná AI nedokáže plně modelovat.
České vysoké školy zaujímají k využívání ChatGPT a podobných nástrojů spíše konstruktivní přístup. Místo plošných zákazů nabádají studenty k čestnému používání a dodržování etických pravidel. Univerzity uznávají, že stojíme na prahu významné revoluce ve vzdělávání a ChatGPT může studentům při studiu výrazně pomoci. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy navrhuje několik způsobů, jak mohou studenti využívat ChatGPT bez porušení akademické integrity. Studenti mohou používat ChatGPT k získání nových perspektiv a nápadů, ale musí dbát na originalitu práce. Zároveň je nutné řádně citovat veškeré použité zdroje, včetně případného využití ChatGPT jako zdroje informací nebo inspirace. Linie mezi přípustným a nepřípustným použitím AI je však stále nejasná, a jak ukazují zkušenosti českých univerzit, zneužití se obtížně dokazuje. To vytváří nové výzvy pro akademickou integritu a vzdělávací proces jako celek.
Závěr studie je jednoznačný: studenti píší obecně zajímavější, osobitější a přesvědčivější texty, protože do nich vkládají osobní zkušenosti, názory a kreativitu. ChatGPT naopak produkuje formálně správné, avšak méně poutavé a osobně angažované texty. Pokud je cílem práce zapojit čtenáře a prezentovat originální pohled, mají stále navrch studenti. Pro rutinní nebo formální psaní však může být ChatGPT užitečným nástrojem.
Tato studie tak potvrzuje, že i v éře pokročilé umělé inteligence zůstává lidský prvek v akademickém psaní nezastupitelný. Osobní zkušenost, kritické myšlení a schopnost vytvořit emocionální spojení s čtenářem jsou stále doménami, ve kterých lidé převyšují stroje. Výsledky výzkumu by měly sloužit jako vodítko pro pedagogy i studenty při uvažování o roli umělé inteligence ve vzdělávacím procesu.
