Harry Houdini (1874–1926) byl největším bavičem své doby. Iluzionista a mistr úniku, vlastním jménem Erich Weiss, si vybudoval vlastní legendu velkolepými představeními, v nichž předváděl neuvěřitelnou schopnost osvobodit se z věcí, z nichž uniknout bylo zdánlivě nemožné: z pout, řetězů se zámky, kazajek pro duševně choré, bankovních trezorů i vězeňských cel. Nestačilo mu jen vystupovat; vyzýval ostatní, aby odhalili jeho „kouzla" nebo ho uvěznili na místě, odkud nebude moci utéct, a při nesčetných vystoupeních lákal publikum k odhalení svých tajemství. Starověké umění nekromancie posunul na novou úroveň tím, že vymýšlel vlastní rekvizity, například proslulou „Čínskou mučírnu vodou". Bavil diváky na obou stranách Atlantiku, a v době, kdy průměrný Američan vydělával 500 dolarů ročně, si on přišel na 3 500 dolarů týdně tím, že při každém vstupu na pódiu riskoval nejen svůj život, ale i svou pověst. Říkalo se, že za celou jeho kariéru neuplynul jediný den, aniž by o něm někde nevyšel novinový článek.
Jenže roku 1916 vystupoval již patnáct let a jeho kariéra se pomalu chýlila ke konci. Hrával na okruhu lehčí varietní zábavy. Jeho program omrzel velkoměstské publikum a navíc ho přestínil nový zázrak své doby, kino, takže byl nucen cestovat po menších městech ve středu země, kde o něm lidé slyšeli, ale nikdy ho neviděli naživo. V lednu 1916 přijel do Fort Worth, středně velkého města s 105 000 obyvateli, a bylo to jeho první vystoupení v Texasu.
Divadlo Majestic na Commerce Street ho angažovalo na celý týden a doplnilo program řadou komediálních a hudebních čísel. Správce divadla Oscar Gould však vsázel na muže přezdívaného „Nepolapitelný Američan" a počítal s tím, že každý večer zaplní celý sál. Jméno Harry Houdini bylo stále kouzelné. Jenže velký Houdini s sebou přivezl i spoustu náročných požadavků. Každá scéna, na které vystupoval, musela pojmout kulisy, jež vozil sebou. Vyvrcholením jeho programu v roce 1916 byl dramatický útěk z „Čínské mučírny vodou", nádrže s tisíci litry vody, do níž byl spouštěn kladkostroji a po provedení čísla opět vytahován. Jako příslib ještě většího nebezpečí nabízel tisíc dolarů v hotovosti každému, kdo by dokázal, že měl přístup ke vzduchu při osvobozování se z pout a kazajky, přičemž visel hlavou dolů pod vodou. Divadlo Majestic počítalo s vyprodanými večerními představeními po celý týden i s odpolední reprízou v pondělí.
Veřejné výzvy tvořily důležitou součást Houdiniho vystoupení. Největší pozornost vzbuzovala výzva, kterou v každém městě adresoval místní policii: nikdo ho nesváže tak, aby se z toho nedokázal osvobodit do pěti minut. Z jakéhosi důvodu policie v každém městě výzvu přijala a Fort Worth nebyla výjimkou. Houdini ovšem nikdy nevolil jednoduchou cestu, když mohl věc udělat velkolepěji, a tak nabídku ještě přiostřil. Policie ho mohla spoutat jakoukoliv kombinací pout, řetězů a kazajky a navíc ho mohla zavěsit ve vzduchu nad ulicí. Chytrý bavič tak přidal další rizika a zároveň pozval celý Fort Worth, aby přišel sledovat jeho případný neúspěch, čímž pouliční vystoupení povznesl do nových výšin.
Jako místo velké podívané byla vybrána budova novin Star-Telegram na rohu ulic Throckmorton a Eighth. Redakce byla pochopitelně ochotna podpořit cokoliv, co by přineslo vyšší prodej výtisků a náskok před konkurencí. V době před událostí ji propagovala jako zápas dvou těžkotonážních boxerů: „Dovednost policejního sboru Fort Worth v souboji s dovedností muže, kterému se podařilo uniknout ze všeho na světě!" Kdyby to nepřilákalo davy na roh Eighth a Throckmorton, nepomohlo by nic. Kdykoli bylo zmíněno Houdiniho jméno, zazněl zároveň i název budovy Star-Telegrafu. Ve čtvrtek odpoledne 13. ledna se shromáždil dav odhadovaný na 4 000 lidí, aby byl u toho, jak Houdiniho výzva dopadne. Bylo to největší veřejné dění od chvíle, kdy město v roce 1905 navštívil prezident Theodore Roosevelt. Dav byl tak početný, že se přelil do okolních ulic a ti vzadu se museli spoléhat na to, co jim přeposílali ti vpředu. Ti vpředu viděli, jak náčelník policie Cullen Bailey a detektiv Tom Blanton oblékli Houdinimu kazajku, nasadili mu pouta na zápěstí a svázali provaz kolem kotníků. Skupina silných policistů ho vytáhla hlavou dolů až do výše střechy, tři patra nad zemí, a pak spustili čas.
„Velký Houdini" se pochopitelně z pout osvobodil a stihl to za méně než pět minut. Jakmile ho zahanbeně vyhlížející policisté spustili na zem, usmál se, poklonil se a vychutnával si obdiv davu. Pak pozval přítomné na svá dvě poslední představení v divadle Majestic. Mezitím mu přišla prostřednictvím ochotného Star-Telegrafu další výzva, tentokrát od balicího oddělení obchodního domu Washer Brothers. Tři „odborní" baličci vyzvali pana Houdiniho, aby se pokusil uniknout z „bedny z masivního dřeva, v níž ho přibijou a svážou takovým způsobem, že se z ní nedostane". Mistr bavič výzvu přijal a jako jedinou podmínku si stanovil, že bedna nesmí být vzduchotěsná. Toto nové číslo bylo zařazeno do jeho závěrečného vystoupení v divadle Majestic v pátek večer 14. ledna. I kdyby představení nebylo ještě vyprodáno, tato výzva zaručovala plný dům diváků dychtivých vidět, jak se s ní popere. Podaří se mistru opět zvítězit? Nebo ho místní vyzvavači přechytračí? Těžko říct, za koho tehdy diváci drželi palce. Nepřekvapí, že mistr i tentokrát odpověděl na výzvu dalším ohromujícím výkonem. Poté odcestoval do Dallasu na další předem dohodnutou výzvu, tentokrát pro tamní policii. Tu rovněž splnil.
Houdini ve Fort Worth natolik uspěl, že se do „Cowtown" vrátil v roce 1924, tentokrát jako host Ku Klux Klanu. „Muž záhad" vystupoval v Klan Hall na North Main v sobotu večer 18. října. V této pozdní fázi kariéry, kdy mu bylo padesát let, byl méně mistrem úniku a více přednášejícím, odhodlaným odhalovat podvody takzvaných „médií" a spiritistů. Spiritismus ovládl Ameriku od roku 1848, kdy sestry Foxovy, Maggie a Kate, prohlásily, že jsou schopny komunikovat se záhrobím. Jejich sláva rostla po celá následující desetiletí, než nakonec přiznaly, že šlo o podvod. Spiritismus sám však nezemřel a nové živobytí našel v „duchové fotografii". Po první světové válce, kdy nesčetné rodiny toužily spojit se se svými zesnulými, zažil spiritismus druhý rozkvět a oslovoval stejné lidi, kteří věřili v jasnovidnost, čtení z ruky a telepathii, a byl stejně nepravdivý. Houdini, nesrovnatelný iluzionista, se zasvětil odhalování šarlatánů, kteří kořistili z důvěřivých lidí prostřednictvím spiritistických sezení a duchových fotografií. Nalezl ochotného spojence v oblíbeném časopise Scientific American, který slíbil odměnu každému, kdo by předvedl „duchový jev", jejž by nešlo zopakovat podvodem. Právě toto tažení přivedlo Houdiniho do Fort Worth v roce 1924, k tomu i příslib slušného výdělku.
Obyvatelé Fort Worth podléhali spiritismu stejně jako kdokoli jiný a jméno „Houdini" bylo stále velkým lákadlem ve středu země. Jeden z tehdy nejoblíbenějších románů, „Zabiják duší" Roberta W. Chamberse, vycházel právě tehdy na pokračování v Star-Telegrafu. Odhalování spiritistických podvodů se stalo druhým dějstvím Houdiniho slavné kariéry, i když se nadále představoval jako „světoznámý kouzelník". Po svém příjezdu oznámil, že nepředvede svůj oblíbený varietní program, nýbrž přednese přednášku na téma „Mohou mrtví mluvit k živým?" Protože lidé přesto očekávali kouzelnické výstupy, slibovala předběžná reklama „30 minut nevysvětlitelných kouzel" před samotným odhalením spiritistických podvodů. Místo konání nebylo nijak zvláštní. Houdini nebyl členem Ku-klux-klanu, ale Klan Hall byl dostupný sál s kapacitou přes 2 000 míst a Velký Houdini stále dokázal přilákat velký dav.
Vstupenky stály 1 $, 1,50 a 2,50 dolaru a daly se zakoupit předem v lékárně Renfro's Drug Store. Ačkoliv Houdiniho tažení proti šarlatánům bylo upřímné, mistr bavič se nevzdal ani reklamního kousku, jenž by mu přinesl další titulky. Nelze to prokázat, ale jedním z účastníků přednášky toho večera byl doktor Howard R. Whiteside, proslulý spiritista a rektor Whiteside University v Los Angeles. Do Fort Worth přijel hájit svou věc a konkrétně přijmout Houdiniho stálou výzvu, podle níž byl připraven vyplatit 6 000 dolarů každému spiritistovi, kdo by na pódiu předvedl něco, co by Houdini nedokázal zopakovat. Organizační výbor oznámil, že se Whiteside připojí k Houdinimu na pódiu v Klan Hallu hned následující večer.
V sobotu večer v osm hodin začala show při obsazeném sálu do posledního místa. Po úvodní části nastoupil Whiteside na pódium a oba muži se pustili do slovní přestřelky. Whiteside odmítl navázat kontakt se záhrobím přímo na pódiu, ale dohodli se na kompromisu, který navíc prodloužil zájem o Houdiniho pobyt ve městě. Vyzvaný, tedy Whiteside, měl předložit nezpochybnitelný důkaz, že kontakt se záhrobím je možný, a to prostřednictvím duchové fotografie na neutrálním místě za přísně kontrolovaných podmínek. Duchová fotografie prý dokázala zachytit na film podoby osob z onoho světa pomocí obyčejného fotoaparátu. Místem jejich „pokusu" se stal Hotel Texas. Byl to největší souboj víry od doby, kdy Eliáš vyzval kněze Baala ve Starém zákoně.
Každý z účastníků si přinesl vlastní fotoaparát a film, který do přístrojů vložil místní fotograf za bedlivého dohledu dvou novinářů. Fotograf pak v zatemnělé místnosti vyfotografoval zelenou oponu, zatímco Houdini a Whiteside přihlíželi. Poté oba filmy vyvolal a fotografie předložil všem přítomným. Jak Houdini předpověděl, žádné přízračné obrazy na nich nebyly. Whiteside protestoval, že veškerý „skepticismus a nepřátelství" v místnosti způsobily nevhodné podmínky pro to, aby se duchové ukázali. Houdini se chlubil, že odhalil dalšího podvodníka, a oba muži opustili město.
Whiteseideova kariéra z tohoto nezdaru nijak netrpěla. V roce 1927 přednášel v Dallasu a svým posluchačům sděloval, že „filmové záběry z nebe" brzy přijdou. O pár let později v Eastlandu v Texasu byl přizván obhajobou v případu nepříčetnosti jako „odborník rozumějící lidské mysli". Po jeho výpovědi však soudce jeho odbornost smetl ze stolu a prohlásil, že není „způsobilý ani jako odborný, ani jako neodborný svědek".
Co se týče Houdiniho, do Fort Worth se již nikdy nevrátil. Dva roky po své návštěvě v roce 1924 zemřel na prasklé slepé střevo. Zranění utrpěl poté, co přijal výzvu, která měla prověřit jeho proslulou sílu břišních svalů tím, že mu jeden muž udeří do břicha ze všech sil. Zemřel na Halloweenní noc roku 1926. Ironií osudu, muž, který strávil pozdější léta odhalováním spiritistů, uzavřel tajnou dohodu se svou manželkou, že jí dá znamení z onoho světa. Věrná manželka pořádala spiritistická sezení každý Halloweenský večer po deset let, avšak přes propast mezi světy se jí spojení navázat nepodařilo. Harry Houdini se od své smrti veřejně neobjevil ve Fort Worth ani nikde jinde.
