Před pár lety jsme řešili, jestli umělá inteligence zvládne napsat e-mail nebo vygenerovat obrázek koťátka. Nedávno přišli agenti, autonomní nástroje, automatické spouštění kódu. A teď? Teď se díváme na situacei kdy dvě největší AI firmy světa veřejně přiznávají, že jejich vlastní modely jsou tak silné, že se je bojí pustit ven.
Nejdřív Anthropic
Začněme u Anthropicu. Jejich model Claude Mythos Preview se poprvé "veřejně" objevil ne díky tiskové zprávě, ale protože někdo nechal interní data přístupná v otevřené databázi. Taková ostuda. Jenže jakmile lidé viděli, co model umí, trapás s únikem dat rázem ustoupil do pozadí.
Mythos dokázal v testech najít tisíce kritických bezpečnostních děr ve velkých operačních systémech, prohlížečích i klíčové infrastruktuře. Jeden konkrétní příklad: v open-source operačním systému OpenBSD odhalil chybu, která tam byla už 27 let. Nikdo si jí nevšimnul. Model ji našel přes noc.
A to ještě není to nejděsivější. Výzkumný tým Anthropicu zmiňuje, že i interní inženýři bez formálního vzdělání v bezpečnosti dokázali modelu zadat úkol večer a ráno na stole najít funkční možnosti zneužití systémů. Tedy spustitelný kód pro napadení systému. Hranice mezi hledáním chyby a její zbraňovou verzí se tak prakticky stírá.
Anthropic na to reagoval programem Project Glasswing, řízeným přístupem výhradně pro prověřené organizace. Mezi ně patří Amazon Web Services, Apple, Google, Microsoft, Nvidia a dalších přibližně 40 firem.
OpenAI: Moment, my taky
Krátce po oznámení Project Glasswing se ozvalo OpenAI. Server Axios přinesl zprávu, že i oni finalizují kybernetický produkt s pokročilými schopnostmi, který zpřístupní jen vybraným partnerům. Snaží se OpenAI jen udržet na scéně nebo má opravdu v kapse takový program? Pravděpodobně obojí.
V OpenAI totiž nezačali od nuly. Ještě v únoru 2026, při vydání modelu GPT-5.3-Codex (dosud jejich nejschopnějšího nástroje v oblasti kybernetiky), spustili program Trusted Access for Cyber. Ten funguje na principu ověřeného přístupu: firmy a bezpečnostní odborníci musí prokázat, kdo jsou, co dělají a proč potřebují přístup k nástrojům, které by v nesprávných rukou mohly napáchat značné škody.
Důležité upřesnění: nový kybernetický produkt, o kterém se mluví, není připravovaný vlajkový model s kódovým názvem Spud. Jde o samostatný bezpečnostní nástroj. OpenAI tedy neomezuje vydání svého dalšího velkého modelu, ale balí nejcitlivější schopnosti do odděleného produktu s řízeným přístupem.
Nikdo nechce být ten, kdo dal hackerům zbraně
Proč ale obě firmy najednou takhle přibrzďují? "Nemůžete zastavit modely v hledání chyb ve starém kódu. Ta schopnost existuje." Řekl expert Rob T. Lee ze SANS Institutu pro Axios. Další expertka dodává, že je jen otázkou týdnů nebo měsíců, než podobné schopnosti budou mít i jiné modely volně dostupné. Jinak řečeno: geniálního džina z lahve nikdo nevracet neumí. Tak ho alespoň zkusit dát do rukou těm správným lidem dříve, než ho najdou ti špatní.
Bezpečnostní expert Adam Meyers z CrowdStrike nazval schopnosti Mythose "budíčkem pro celý průmysl". A má pravdu. Vodárny, elektrárny, nemocnice, banky, cloudové platformy. To všechno stojí na softwaru plném kódu psaného před dekádami. A teď tu stojí model, který v tom kódu hledá slabiny rychleji než celé týmy lidských specialistů dohromady.
Ve světě kybernetiky existuje desetiletí stará debata o odpovědném zveřejňování zranitelností: když najdete bezpečnostní díru, dáte výrobci čas ji opravit, a teprve pak to řeknete veřejnosti. Nebo to vypustíte hned? Teď se stejná logika přenáší na vydávání AI modelů. Kdo dostane přístup jako první? Za jakých podmínek? Jak rychle? Jak zabránit zneužití?
Další zdroj: gizmodo.com
