Umělá inteligence se během pár let dostala z laboratoří do kanceláří i obýváků. Ne všichni ji ale berou za svou stejně. Dvě nové studie, jedna z Harvardu zaměřená na Spojené státy a druhá z University College London, která zmapovala 35 evropských zemí, došly k podobnému závěru. Ženy používají AI méně než muži, méně jí věří a v práci k ní mají horší přístup. Američané si přitom nástroje jako ChatGPT berou do práce stále častěji, zatímco Evropa zaostává a mezi jednotlivými státy jsou obrovské rozdíly.
Skoro třetina Američanek AI nikdy nezkusila
Výzkumníci ze Shorensteinova centra Harvardovy univerzity se v červenci 2026 zeptali víc než pěti tisíc dospělých Američanů, jak s umělou inteligencí zacházejí. Výsledky doplnili o anonymní data z prohlížení internetu a o rozbor zhruba 78 tisíc zpravodajských článků o AI. Ukázalo se, že AI nikdy nepoužilo 29 procent žen, ale jen 22 procent mužů. Pravidelně s ní pracuje čtvrtina mužů a jen 16 procent žen. Ženy také častěji přiznávají, že si nástroj vyzkoušely, ale skoro se k němu nevracejí.
Data z prohlížečů přitom ukazují zajímavou nuanci. Podíl lidí, kteří AI aspoň jednou otevřeli, je u obou pohlaví prakticky stejný. Rozdíl je v tom, kolik času s ní tráví. Muži, kteří AI používají, jí věnují 4,6 procenta času stráveného na internetu, ženy 2,9 procenta. Největší propast je mezi vzdělanějšími a lépe vydělávajícími lidmi, u chudších skupin, kde AI používá málokdo, se rozdíl téměř ztrácí.
Nejistota, nebo přehnané sebevědomí?
Autoři studie dali respondentům dvanáct znalostních otázek o umělé inteligenci. Muži v průměru odpověděli správně na sedm, ženy na šest. Ženy ale neodpovídaly víc špatně, jen častěji volily možnost nevím. Ve skutečnosti udělaly chyb méně než muži.
Výzkumníci proto nabídli i jiné vysvětlení. Část rozdílu může jít na vrub přehnanému sebevědomí mužů. Když respondentům ukázali jména dvanácti známých osobností z oboru a k nim dvě smyšlená, muži častěji tvrdili, že znají úplně všechny. I ty, které neexistují.
Obavy o soukromí a málo podpory v práci
Nejčastější pocit, který si lidé s AI spojují, je obava. U žen je silnější a přidává se k ní i strach a úzkost. Muži naopak u všech pozitivních emocí, jako je zvědavost, nadšení nebo optimismus, dávají vyšší hodnocení.
Důvěra je obecně nízká. Když jde o informace o umělé inteligenci, lidé nevěří skoro nikomu. Ani technickým expertům, kterým důvěřují nejvíc, nevěří ani polovina dotázaných, a téměř čtvrtina žen nevěří vůbec nikomu. U mužů je to 15 procent. Hlavní překážkou je pro obě pohlaví strach o soukromí, který zmínilo 40 procent žen a 34 procent mužů, a nedůvěra ve výstupy, které AI vytváří. Obava, že je za používání AI někdo odsoudí, se naopak objevila jen u zhruba každého dvacátého.
Rozdíly jsou vidět i v zaměstnání. Pracující ženy méně často dostávají školení, mentora nebo povzbuzení od šéfa, přitom právě tato podpora u obou pohlaví vede k častějšímu a jistějšímu používání. Ženy přitom častěji pracují v profesích, které může AI nahradit nejsnáz, například v administrativě. V bohatých zemích spadá do nejohroženějších povolání téměř deset procent pracovních míst žen, ale jen tři a půl procenta mužských.
Ve zprávách mluví hlavně muži
Rozbor článků z amerických médií ukázal, že muži se v titulcích o AI objevují zhruba patnáctkrát častěji než ženy a jako odborníci jsou citováni více než čtyřikrát častěji. Částečně za to mohou šéfové velkých technologických firem, kterými jsou téměř výhradně muži. Ani když je výzkumníci z výpočtu vyřadili, se ženy nedostaly výš než na čtvrtinu citovaných expertů.
Projevuje se to i na známosti tváří. Daniela Amodei, spoluzakladatelka firmy Anthropic a nejznámější žena v oboru, je méně rozpoznávaná než nejméně známí muži z průzkumu. Vědkyni Fei-Fei Li a bývalou technologickou ředitelku OpenAI Miru Murati poznalo stejné množství lidí jako dvě vymyšlená jména.
Evropa zaostává a je hodně rozdělená
Druhá studie, kterou vypracoval ekonom Golo Henseke z University College London, vychází z evropského průzkumu pracovních podmínek. Tazatelé v něm v roce 2024 osobně vyzpovídali přibližně 36 600 pracujících v 35 zemích.
Generativní AI v práci používalo jen 12 procent Evropanů. Pro srovnání, v USA to bylo koncem roku 2024 zhruba 26 procent pracujících a na začátku letošního roku už 43 procent. Mezi evropskými státy jsou přitom propastné rozdíly. V Bosně a Hercegovině sahají po AI necelá tři procenta pracujících, v Lucembursku zhruba čtvrtina. Sever a západ kontinentu jasně předbíhají jih a východ.
Nejvíc záleží na tom, co kdo dělá. V profesích, kde AI může nejvíc pomoct, například u programátorů nebo právníků, ji používá skoro každý čtvrtý. V manuálních povoláních s nejmenším potenciálem je to jen 1,5 procenta. Ochotu sáhnout po nových nástrojích zvyšuje vyšší vzdělání, náročnější práce i to, jestli mají zaměstnanci slovo při rozhodování ve firmě. Na úrovni států pomáhá, když lidé běžně pracují s počítačem a firmy svým lidem platí školení.
Ženy chybí tam, kde AI pomáhá nejvíc
Také v Evropě vychází rozdíl mezi pohlavími jasně. AI v práci používalo necelých 14 procent mužů a necelých 10 procent žen. Relativně tedy ženy zaostávají skoro o třetinu, a to ve velké většině sledovaných zemí.
Henseke ale zjistil, že rozdíl není rozložený rovnoměrně. V méně exponovaných profesích se muži a ženy prakticky neliší. Propast se otevírá až v povoláních, kde je přínos AI největší. Tam mají muži o 7,5 procentního bodu vyšší šanci, že ji začnou používat, a to i ve stejné profesi jako jejich kolegyně. Nejde tedy o to, že by ženy pracovaly jinde.
Podobný obraz dávají i dřívější výzkumy. Celosvětově tvoří ženy jen zhruba třetinu uživatelů ChatGPT. V Dánsku ženy častěji říkaly, že by potřebovaly školení, a pochybovaly o užitečnosti nástroje, zatímco muži, kteří AI nepoužívali, častěji poukazovali na zákaz od zaměstnavatele. Novější data jiných autorů ze závěru roku 2025 přitom naznačují, že se rozdíl mezi pohlavími zmenšuje. Hensekeho studie zároveň zatím nenašla žádný měřitelný dopad AI na to, jaké úkoly lidé v práci skutečně dělají.
