Bezpečnostní firma NorForge narazila na internetu na něco, co by nikdy nemělo být vidět. Více než dvacet ovládacích panelů nástroje Cairn, přes které kyberzločinci řídí umělou inteligenci při útocích na internetové obchody, leželo volně přístupných komukoli. Výzkumníci tak mohli doslova přes rameno sledovat, jak útočníci vybírají oběti, zadávají úkoly automatizovaným systémům a jak tito roboti sami hledají slabá místa a pronikají do cizích sítí.
Stopa začala v září, kdy bezpečnostní společnost Gambit Security popsala kampaň zaměřenou na internetová tržiště. Na serveru, který útočníkům sloužil jako zázemí, našla několik programů využívajících umělou inteligenci a mezi nimi právě Cairn. Takové softwary mají obvykle webové rozhraní a to lidé často nechávají bez jakéhokoli zabezpečení.
Výzkumníci z NorForge proto vyzkoušeli vyhledávače Shodan a Censys, které procházejí zařízení připojená k internetu. Většina nalezených rozhraní vyžadovala přihlášení. Ne však všechny. Nejvíc zanedbaný byl podle všeho právě Cairn. Nejdřív se objevilo jen pár otevřených přístupů, další ale rychle přibývaly. Z použitého jazyka, cílů a pokynů bylo navíc zřejmé, že řada z nich patří stejným skupinám.
Jak AI hacker přemýšlí
Cairn bývá popisován jako samostatně pracující nástroj na penetrační testy, tedy na zkoušení, zda se dá do systému proniknout. Ve skutečnosti umí obecně řešit problémy krok za krokem. Dostane výchozí bod i cíl a cestu k němu si pak hledá sám.
Každý úkol tvoří samostatný projekt. Virtuální agent během práce střídá dvě činnosti. Buď něco zjistí, čemuž Cairn říká fakt, nebo se rozhodne, co udělá dál, což označuje jako záměr. Všechna zjištění zapisuje na společnou nástěnku, ze které čerpají ostatní síly pracující na stejném úkolu. Svoje rady tam může připsat i člověk, který akci řídí. Program pak celý postup vykreslí jako větvící se mapu, kde některé cesty končí slepě a jiné vedou až k úspěchu. Jeden takový graf končil hlášením o úspěšném napadení velkého amerického prodejce, na jehož web útočníci podstrčili skrytý nástroj pro vzdálený přístup.
Tisíce útoků naráz
Výzkumníci rozdělili útočníky do skupin se zkratkou AIA. Nejaktivnější z nich, AIA0001, komunikuje čínsky a ovládá čtrnáct rozhraní s více než 1100 útočnými projekty. Míří hlavně na e-shopy a platební systémy v USA, Japonsku a Austrálii. Nekrade hned, chce si zajistit trvalý přístup, který zpeněží později.
Skupina má práci z velké části automatizovanou. Typické zadání pro umělou inteligenci uvádí, že jde o ověřené obchody v USA, Kanadě, Japonsku a Austrálii s návštěvností od 200 tisíc do 1,5 milionu uživatelů. Systém má za úkol najít způsob, jak na serveru spustit vlastní příkazy bez přihlášení. Než se web vůbec dostane k samotné analýze, jiný program otestuje, zda se na něm dá opravdu objednat zboží.
Automatizace má i své mouchy. U mnoha cílů chybí na začátku názvu písmeno w, takže z anglického wholesale se stane holesale. Nejspíš za tím stojí chybný kód, který při odstraňování zkratky www umaže o jedno písmeno víc. Výzkumníkům to usnadnilo hledání dalších stránek stejné skupiny.
Jednou se útočníkům na chvíli otevřela pracovní složka jednoho z virtuálních agentů. Výzkumníci v ní našli sadu běžných hackerských nástrojů na skenování sítí, hádání hesel nebo ovládání prohlížeče. Jedna ze zpráv pak prozradila, že prostředí pochází ze soutěže v etickém hackování pořádané firmou Tencent. Podle NorForge zločinci jen recyklovali hotové nastavení a Tencent s útoky nemá nic společného. Úkoly vyřizoval software s označením, které naznačuje spojení nástroje Claude Code s levným čínským jazykovým modelem DeepSeek 4.1 Flash.
Druhá skupina, AIA0002, píše anglicky a jde přímo po penězích. V jejích deseti panelech se otevřeně mluví o krádežích platebních karet a kryptoměn. Řada projektů nemá žádné technické pokyny, jen stručný povel získej karty nebo získej kryptoměny. Zbytek nechávají útočníci na inteligenci. Cílí na platební služby, pochybné weby a internetové lékárny. Mezi oběťmi se objevil dokonce i portál, který sám obchoduje s kradenými kartami. Několik afrických obchodů mezi cíli naznačuje, že pachatelé mohou působit z Afriky. Cairn jim neslouží jen k napadání webů, ale třeba i k přesouvání peněz mezi kryptopeněženkami. Systémy pohánějí opět modely DeepSeek, tentokrát přes službu OpenRouter.
Třetí skupina má jediný panel s 59 projekty. Zadání se v nich sice vydávají za povolené testy, postupně ale otevřeně žádají přístup k serveru, administraci nebo databázi.
Levné útoky a hesla na odiv
Úspěšnost útoků se podle expertů pohybuje kolem deseti procent. Mnoho dalších pokusů skončí alespoň částečným úspěchem nebo přinese informace pro další kolo. U skupiny AIA0001 trvala úspěšná cesta od zadání k cíli v průměru necelých 23 hodin a systém během ní nasbíral zhruba 140 zjištění. Nejdelší projekt běžel přes pět dní.
Peníze přitom nejsou překážkou. Průměrná operace podle odhadu NorForge vyjde zhruba na pět dolarů, nejnáročnější projekty s více než tisícovkou kroků mohou stát přes sto dolarů. Analytici přiznávají, že odhad je hodně nejistý, ale levné je to v každém případě.
Že nejde jen o teorii, si ověřili sami. Otevřeli adresu, kterou software uváděl u dokončeného napadení velkého prodejce počítačových dílů, a skutečně tam našli formulář pro nahrávání souborů. Útočníci ho mohou kdykoli vyměnit za něco mnohem nebezpečnějšího.
Nechráněná rozhraní škodí obětem dvakrát. Neukazují jen, že někdo web napadá, ale i všechno, co umělá inteligence cestou zjistila, a také hesla vložená z dřívějších krádeží. Skener tajných údajů v datech našel stovky přístupových klíčů, z nichž 11 procent prokazatelně fungovalo. Problém se netýká jen zločinců. Výzkumníci narazili i na legitimní bezpečnostní týmy, které testy svých klientů nechaly na stejně otevřených stránkách.
Tyto panely podle všeho zpřístupňují i plné ovládání. Kdokoli by tak teoreticky mohl spouštět a zastavovat akce nebo poslat roboty na úplně jiný cíl. Výzkumníci to ze zřejmých důvodů nezkoušeli. Se svými zjištěními se obrátili na agenturu Reuters, se kterou teď upozorňují napadené firmy a snaží se servery nechat vypnout. Zda se to podaří, záleží hlavně na tom, jak rychle zareagují poskytovatelé webhostingu.
Zdroj: norforge.com
