Sci-fi filmy nás desítky let strašily stroji, které se vzbouří a obrátí se proti lidem. Skutečné nebezpečí ale může být mnohem nenápadnější. Nové výzkumy ukazují, že lidé, kteří často používají umělou inteligenci, se hůře soustředí, rychleji je unaví rozhodování a v těch nejhorších případech se u nich objeví potíže podobné psychóze. Upozornila na to Kendall Morgan, filmová producentka studující klinickou psychologii na Pepperdine University, ve svém blogu pro americký časopis Psychology Today.
Stíháme víc, ale hůř se soustředíme
Všechno začíná u studie, kterou v lednu 2026 zveřejnil odborný časopis Annals of Neurosciences. Vědci v ní sledovali pět set lidí ve věku od osmnácti do třiceti let. Zjistili, že jim umělá inteligence sice pomáhá zvládnout více práce za kratší dobu, současně ale oslabuje jejich pozornost a lidé si méně věří, když se mají sami rozhodnout. Výsledkem je zvláštní druh duševní únavy, které se neoficiálně říká digitální demence. Tímto výrazem se popisuje stav, kdy člověk kvůli přehnanému spoléhání na technologie hůře přemýšlí a pamatuje si. Podobný účinek má i obyčejný Google. Kdo si každý den dohledává i ty nejjednodušší informace, ten si toho pak méně zapamatuje.
Únava z rozhodování je jen jedna stránka věci. Lidé stále častěji svěřují své duševní trápení umělé inteligenci. Americká psychologická asociace na jaře oslovila více než devatenáct tisíc psychologů a dotazník vyplnilo přes dvanáct set z nich. Více než tři čtvrtiny uvedly, že jejich pacienti využívají umělou inteligenci, když řeší své duševní zdraví. Zhruba dva z pěti psychologů zažili pacienta, který si s pomocí umělé inteligence sám určil diagnózu. Více než třetina vidí, že klienti berou chatbota jako dalšího terapeuta, a podobně velká skupina pozoruje, že na něm lidé začínají být závislí.
Psychologové přitom dobře vědí, čeho se bojí. Téměř všichni se obávají, že chatbot může člověka nechtěně utvrdit ve škodlivém chování nebo v představách, které nemají se skutečností nic společného. Devět z deseti tvrdí, že chatboti zatím neumí s lidskými problémy zacházet dostatečně citlivě. Morgan k tomu dodává, že nikdo nekontroluje, co chatboti lidem v těžkých chvílích radí.
Svatby s umělou inteligencí
Mladí lidé hledají v umělé inteligenci kamarády, rádce i partnery. Někteří si své virtuální společníky dokonce berou při svatbách na internetu, protože k nim cítí silnější pouto než ke skutečným lidem. Pro nejvážnější podobu takového vztahu se ujal výraz AI psychóza. Tento pojem popisuje stav, kdy po dlouhém a častém povídání s chatbotem začne člověk věřit nesmyslům a přestává rozlišovat, co je skutečné. AI psychóza ani digitální demence nejsou oficiální diagnózy a v příručce, podle které lékaři určují duševní poruchy, je nenajdete. Oba výrazy se ale rozšířily jako zkratka pro potíže, které lidé po nadměrném používání umělé inteligence opravdu zažívají.
Co scenáristi tušili dávno předtím
Morgan si všímá, že filmy tyto obavy zachytily o několik desetiletí dříve. Ve snímku 2001 Vesmírná odysea z roku 1968 klame počítač HAL svým klidným a rozumným hlasem lidi, kterým měl původně pomáhat. Podle Morgan film ukazuje, co se stane, když stroji věříme jen proto, že mluví rozvážně, a přestaneme o jeho radách pochybovat.
Terminátor z roku 1984 zase varuje, že pokud umělé inteligenci přenecháme všechna rozhodnutí, hlavně ta o válce a bezpečnosti, nemusíme ji pak už umět zastavit. O tři desetiletí později přišla další varování. Ve filmu Ona se umělá inteligence jménem Samantha dokonale přizpůsobí Theodorovi, kterému se právě rozpadlo manželství, a on se do ní zamiluje. Snímek Ex Machina pak vypráví o robotce Avě, která mladého programátora Caleba přesvědčí, že má city, jen aby mohla utéct svým tvůrcům.
Vystřízlivění přináší i Blade Runner 2049. Hlavní hrdina K žije s virtuální přítelkyní Joi, která působí jako oddaná partnerka. Pak ale zjistí, že úplně stejná něžná slova říká tisícům dalších zákazníků. Jeho výjimečný vztah se v jediné scéně promění v pouhé zboží z běžícího pásu.
Zdroj: letsdatascience.com
