Andrej Karpathy, spoluzakladatel OpenAI a bývalý ředitel AI v Tesle, napsal na síti X příspěvek, který přesně pojmenoval něco, co mnozí z nás tušili, ale nedokázali dobře vyjádřit. Existují dvě skupiny lidí, kteří mluví o umělé inteligenci. A tyto dvě skupiny si de facto nerozumí. Mluví různými jazyky, pracují s různými nástroji a žijí v jiné realitě. Přesto se přou o tom samém.
Skupina první: Ti, co zkusili ChatGPT zadarmo a stačilo jim to
Znáte ten typ. Někdo si loni zaregistroval bezplatný účet na ChatGPT, zkusil pár dotazů, narazil na halucinace nebo nesmyslnou odpověď, a od té doby má jasno: AI je přehnaná bublina. Na sociálních sítích pak sdílí virální videa, kde hlasový asistent od OpenAI nezvládne odpovědět na dotaz, jestli jet na myčku autem nebo pěšky. Jejich zkušenost je reálná. Jen nevypovídá nic o tom, co dnešní AI skutečně umí.
Podle Karpathy bezplatné a zastaralé modely vůbec neodrážejí schopnosti nejnovějších agentních systémů. Jsou to jiné světy. Srovnávat loňský ChatGPT zdarma s letošním OpenAI Codexem nebo Claude Codem je jako srovnávat Nokia 3310 s dnešním smartphonem. Obojí jsou telefony, ale tím podobnost víceméně končí.
Skupina druhá: Ti, co zažili "AI psychózu"
Na druhém konci spektra stojí vývojáři, vědci a techničtí profesionálové, kteří platí za přístup k nejlepším dostupným modelům a používají je denně v náročné práci. Karpathy sám přiznal, že od prosince 2025 nenapsal jediný řádek kódu vlastníma rukama. Místo toho řídí deset až dvacet AI agentů současně a nazývá tento stav "psychózou." Nejde o klinický termín, ale o popis toho, jak ohromující a dezorientující ten posun je.
Proč právě prosinec? Karpathy mluví o zlomovém bodu, kdy agenti přestali být nespolehlivými nástroji a stali se skutečně funkčními kolegy. Před tím zvládali kousky. Po té hranici začali zvládat celé projekty. Jeho poměr ručně psaného kódu k agentnímu přeskočil z 80/20 na 20/80, až nakonec ruční psaní zmizelo úplně.
Tato skupina přisuzuje AI úplně jinou závažnost. Vidí modely, které dokážou hodinu samostatně pracovat na přestrukturování celé kódové základny. Nebo nacházet bezpečnostní zranitelnosti v systémech.
Proč jsou tyhle dvě skupiny tak vzdálené?
Tady přichází ta skutečně zajímavá část. Výkonnost dnešní AI je podle Karpathyho "špičatá", silná v určitých oblastech, průměrná jinde. A ty oblasti, kde AI udělala největší skoky, jsou vysoce technické: programování, matematika, výzkum.
Proč zrovna tam? Dvě příčiny. Za prvé, tyto obory nabízejí ověřitelné odměny pro strojové učení. Buď kód projde testy, nebo ne. Nic mezi tím. Na rozdíl od psaní nebo rad, kde je hodnocení kvality subjektivní a obtížné, programování dává modelům jasnou zpětnou vazbu. To je zlatý důl pro trénink pomocí zpětnovazebního učení.
Za druhé, tyhle případy použití přinášejí firmám nejvíce peněz. Kde jsou peníze, tam jdou vývojáři. A tak se modely zlepšují tam, kde to byznys ocení nejvíc.
Výsledkem je běžný uživatel, který hledá radu nebo chce AI pomoci s e-mailem, nezažije ten dramatický posun, o kterém Karpathy mluví. Zatímco zkušený vývojář s placeným přístupem vidí skokový pokrok každý týden.
Co to znamená pro firmy a produktové týmy
Tato propast není jen záležitostí sociálních sítí. Má přímý dopad na to, jak firmy navrhují produkty, jak hodnotí úspěch AI nástrojů.
Souhrnná hodnotící skóre modelů zakrývají distribuovaná selhání, která zajímají skeptiky a úřady. Nástroje optimalizované pro zkušené vývojáře, jako jsou vlastní instrukce, řetězení agentů nebo integrace do infrastruktury, prohlubují propast přístupnosti pro běžné uživatele. A srovnávací testy, které vypadají skvěle v laboratoři, nemusí říkat nic o reálném použití.
Z toho plyne jasný úkol: odlišit uživatelské rozhraní pro experty a pro laiky, investovat do vysvětlování a vzdělávání a přestat měřit úspěch jediným číslem, které nikomu nic neříká a v reálném použití se zdá být zavádějící.
Jsme svědky skutečného rozchodu reality?
Je fascinující sledovat, jak jeden člověk, Karpathy, může za posledních šest měsíců dvakrát změnit názor o sto osmdesát stupňů. V říjnu 2025 říkal, že agentní AI na skutečné nasazení ještě není připravená a v prosinci mu přerostla přes hlavu. Dnes řídí desítky agentů najednou a přestal psát kód ručně. Tak rychle se mění realita.
A právě proto je jeho varování před propastí mezi uživateli tak důležité. Nejde o to, kdo má pravdu a kdo se mýlí. Obě skupiny popisují skutečné zkušenosti. Jenže tyto zkušenosti jsou tak vzdálené, že bez porozumění kontextu ani nemohou vést smysluplný rozhovor. Příštích šest až dvanáct měsíců ukáže, jestli firmy tuhle propast začnou překonávat, nebo jestli se obě skupiny ještě více vzdálí a každá si bude žít ve svém vlastním AI světě.
