Jednou jsem se – ještě v době, kdy jsem žil v Atlantě – rozhodoval, kam vyrazit do Smoky Mountains. Míst, kde jsem ještě nebyl, je tam tolik, že bych měl program klidně na několik měsíců dopředu. Tentokrát jsem ale chtěl něco konkrétního.
Pátral jsem po internetu po hiking trails (turistických stezkách) a jedno z hlavních kritérií bylo jasné: panoramatický výhled. Mám rád hřebeny hor, vyhlídky a ten pocit, kdy vidím krajinu rozprostřenou do všech stran. Volba nakonec padla na Clingmans Dome.
Na místě jsem natočil i video, které je ke zhlédnutí na konci článku.
Ranní odjezd z Atlanty a první změny krajiny
Clingmans Dome leží na hranici států North Carolina a Tennessee (ano, nerad tyhle názvy překládám 😄).
Z Atlanty je to zhruba 3 hodiny jízdy – přibližně jako z Brna do Prahy, jen s trochu jinou cenou benzínu.
Vyjížděl jsem kolem šesté ráno, takže žádný provoz, silnice skoro prázdné. Georgia je kolem Atlanty v podstatě jedna velká placka – rovina, rovina a zase rovina. To se ale radikálně změnilo po přejetí hranic do North Carolina. Silnice se začala kroutit, auto stoupalo výš a výš a krajina dostala úplně jiný rozměr.
Navigace byla bezproblémová – stačilo zadat „Clingmans Dome“ do Google Maps a dovezlo mě to přímo až na parkoviště.
Jediné, co zmizelo, byl signál. Můj operátor AT&T byl absolutně bez šance. Vypadávalo i FM rádio a dokonce i satelitní vysílání.
Připadal jsem si trochu jako ve filmu Pach krve – všude jen les, žádné spojení se světem a v hlavě myšlenky, kdy se z křoví vynoří první „zabiják“ 😄.
Vítejte v Great Smoky Mountains
Zhruba po hodině jízdy mě přivítala obrovská cedule „Welcome to Great Smoky Mountains“. V tu chvíli jsem věděl dvě věci:
1️⃣ jsem správně
2️⃣ rozhodně tu nejsem naposledy

Great Smoky Mountains National Park je mimochodem nejnavštěvovanější národní park v USA. Název „Smoky“ není náhodný – mlhavý opar vzniká díky vlhkosti a esenciálním olejům, které uvolňují místní lesy.
Všude kolem tekly potoky, úplně jako ve filmech o zlatokopech, kde se ve vodě rýžuje zlato. Atmosféra byla skvělá a už samotná cesta stála za to.
Parkoviště, mlha a výstup k vyhlídce
GPS mě dovedla až na parkoviště. Po cestě byly menší odpočívadla s panoramatickými výhledy do okolí a také visitor centrum, kde se dají sehnat mapy a základní informace o parku.







Trochu jsem ale pospíchal. Ráno jsem kontroloval počasí a po obědě hlásili bouřky, takže času nebylo času nazbyt.
Na parkoviště jsem dorazil kolem deváté hodiny ráno a už tehdy bylo téměř plné.
Zaparkoval jsem, nafotil okolní hory a po vyasfaltované, ale dost strmé stezce vyrazil nahoru k vyhlídce. Cesta vedla místy hustou mlhou, občas jsem se docela zapotil a nahoře to vypadalo, jako by bouřka byla doslova „za dveřmi“.
Panoramatický výhled se kvůli mlze moc nekonal, ale i tak to mělo svoje kouzlo. Hustá mlha mezi horami vytvořila úplně jinou, skoro až tajemnou atmosféru.











Appalachian Trail – zklamání smazáno
Cestou dolů jsem se napojil na legendární Appalachian Trail. Tahle stezka měří přes 3 500 kilometrů a vede z Georgie až do státu Maine.
A tady bylo veškeré zklamání z vyhlídky okamžitě pryč.
Úzké, kamenité cestičky po hřebenech hor, nádherně upravené, klid, ticho a občas dechberoucí výhledy do blízkého i vzdáleného okolí. Fascinující bylo, jak se během pár stovek metrů měnila příroda – chvíli jehličnany, pak listnáče, jiné keře, jiné rostliny.
Tohle byla přesně ta Smoky Mountains, kvůli které se sem jezdí.









Cherokee, indiáni a medvědi
Po návratu na parkoviště jsem pokračoval dolů do indiánského města Cherokee, které je známé mimo jiné i velkým kasinem. Lidé z Atlanty sem jezdí poměrně často.
Cestou dolů se mi ale rozsvítila červená kontrolka motoru – nízká hladina chladicí kapaliny. Bez signálu, uprostřed hor… nic příjemného. Naštěstí se ukázalo, že vody bylo málo už delší dobu a čidlo se ozvalo až při velkém náklonu auta. Dolil jsem dvě půllitrovky vody na pití, nastartoval… a uff, jelo se dál.
Měl jsem štěstí v neštěstí a narazil na opravdu hezké odpočívadlo:


V Cherokee mě zaujala cedule:
„Cherokee Zoo – picture with baby bear“
No… neodolal jsem 😄
U vchodu jsem dostal krmení pro medvědy, kteří byli očividně vycvičení – uměli se postavit na zadní a „prosit“, ale jen když viděli, že máš něco dobrého. Fotku s mládětem jsem si ale odpustil, 20 dolarů mi přišlo zbytečných.













Co o tomhle skvělém dni ve Smoky Mountains říci na závěr?
Kasino, které je tu vyhlášené, jsem nakonec ani neviděl – vzpomněl jsem si na něj až po odjezdu. Hazard mě stejně moc nebere, takže žádná tragédie.
Bouřka nakonec přišla přesně ve chvíli, kdy jsem park opouštěl. Časování vyšlo dokonale.
Večer jsem dorazil domů, padl do postele a okamžitě usnul.
Byl to krásný, celodenní výlet a Smoky Mountains můžu doporučit všem, kdo mají rádi hory, lesy a klid.
A pokud jste to dočetli až sem – díky 🙂 Níže je slíbené video z výletu.
