Karnak patří do mé osobní čtyřky nejlepších památek, které jsem v Egyptě navštívil. Je to místo, u něhož fotografie sice vypadají působivě, ale skutečnou velikost celého komplexu stejně nedokážou zachytit. Teprve když stojíte mezi obrovskými sloupy, obelisky a sochami, uvědomíte si, jak monumentální všechno ve skutečnosti je.
Posvátné bárky, které na první pohled připomínaly gondoly
Ještě před samotným vstupem do Karnaku jsme si koupili vstupenky a prošli návštěvnickým centrem, které působilo trochu jako menší muzeum. Byly zde vystaveny velké modely, které mi na první pohled připomínaly gondoly nebo zvláštní lodě určené k převážení faraonů.
Ve skutečnosti šlo o posvátné bárky. Nebyly určeny především k přepravě faraonů, ale nesly ukryté kultovní sochy bohů. Každý z hlavních thébských bohů měl vlastní bárku – Amonovu zdobily beraní hlavy, Mutinu ženské hlavy s korunou a bárka boha Chonsua měla hlavy sokola. Při velkých náboženských slavnostech je kněží nosili na ramenou nebo je umísťovali na skutečné lodě plující po Nilu. (University of Memphis)
Nejdůležitější z těchto slavností byl svátek Opet. Během něj putovaly sochy Amona, Mut a Chonsua z Karnaku do chrámu v Luxoru. Nebyla to pouze náboženská událost, ale také velká veřejná slavnost, při níž se symbolicky obnovovala síla boha i samotného faraona. Karnak a Luxorský chrám proto spojovala dlouhá procesní cesta lemovaná sfingami. (Egypt's Monuments)
Velká kamenná deska s hieroglyfy na kraji Karnaku
Hned na začátku jsme narazili na velkou kamennou stélu pokrytou postavami, kartušemi a řádky hieroglyfů. Podle fotografie jde o stélu faraona Setiho II., na které se nachází deset kartuší s jeho královskými jmény a tituly.
V horní části je panovník zachycen při rituálním setkání s božstvy. Pod výjevem jsou kartuše – oválné rámečky, do kterých Egypťané zapisovali jména králů – a pod nimi pokračuje dedikační a oslavný text. Zjednodušeně řečeno tedy nejde o jeden souvislý příběh, ale o kombinaci náboženského výjevu, královských jmen a prohlášení, která měla ukázat, že panovník vládne se souhlasem bohů a řádně se stará o jejich chrám. (Facebook)
Hieroglyfy zde nebyly jen ozdobou. Byly součástí královské propagandy a zároveň měly náboženský význam. Faraon se nechával zobrazovat při přinášení obětí, protože jeho úkolem bylo udržovat maat – správný řád světa, rovnováhu mezi lidmi, přírodou a bohy.
Alej beraních sfing
Před hlavním vstupem nás čekala dlouhá řada soch, které jsem nejprve považoval za malé lvy nebo sfingy. Ve skutečnosti se jim říká beraní sfingy neboli kriosphingy. Mají tělo lva, ale hlavu berana, protože právě beran byl jedním z posvátných zvířat boha Amona.
Mezi předními tlapami některých sfing je navíc malá postava faraona. Symbolika je poměrně jasná – panovník stojí pod ochranou mocného Amona. Sfingy současně chránily přístup k chrámu a zvýrazňovaly posvátnou cestu, po které během slavností procházeli kněží s bárkami bohů. Nebyla to tedy pouze dekorace, ale důležitá součást náboženských procesí. (University of Memphis)
Soch zde bylo opravdu velké množství a už samotný příchod dával člověku najevo, že vstupuje na mimořádné místo.
Karnak nebyl jeden chrám, ale celé město bohů
Karnak bývá označován jako chrám, ve skutečnosti se však jedná o obrovský komplex chrámů, kaplí, nádvoří, svatyní, obelisků, skladů, dílen a posvátných jezer. Ve starověku se místo nazývalo Ipet-sut, tedy přibližně „Nejvybranější z míst“.
První významnější stavby zde vznikaly již ve Střední říši a další faraoni komplex rozšiřovali po dobu přibližně dvou tisíc let. Každý významný panovník chtěl v Karnaku zanechat vlastní stopu – nový pylon, kapli, sochu, obelisk nebo řadu nápisů. Proto dnes celý areál působí trochu jako obrovská historická skládačka, na které se podílely desítky různých vládců. (University of Memphis)
Nejdůležitější část byla zasvěcena Amonovi-Re, hlavnímu bohu Théb. Spolu s bohyní Mut a jejich synem Chonsuem tvořil takzvanou thébskou trojici. Karnak nebyl hrobkou ani chrámem určeným především pro mrtvé. Byl považován za pozemský domov boha, kde kněží každý den pečovali o jeho sochu, převlékali ji, přinášeli jí jídlo, kadidlo a další obětiny.
Zároveň šlo o významné politické centrum. Faraon stavbou v Karnaku ukazoval svou moc, bohatství a především blízký vztah k Amonovi. Čím větší monument nechal postavit, tím hlasitěji dával najevo, že má božskou podporu.
Velká hypostylová síň a les 134 sloupů
Jedním z nejsilnějších zážitků byla Velká hypostylová síň. Na fotografiích působí mohutně, ale realita je ještě úplně jinde. Člověk se najednou ocitne v kamenném lese tvořeném 134 obrovskými sloupy, které jsou téměř celé pokryté reliéfy a hieroglyfy.
Dvanáct největších sloupů v hlavní lodi dosahuje výšky přibližně 21 metrů. Celá síň zabírá plochu přes pět tisíc metrů čtverečních. Její hlavní část vznikla za faraona Setiho I. a dokončoval a zdobil ji jeho syn Ramesse II. (Egypt's Monuments)
Sloupy byly vytvořeny ve tvaru papyrových stonků. Ty uprostřed mají otevřené hlavice připomínající rozkvetlý papyrus, zatímco nižší sloupy po stranách představují zavřená poupata. Původně byla celá síň zastřešená a reliéfy i sloupy byly výrazně barevné. Dodnes lze na některých místech ve výšce zahlédnout zbytky modré, červené a žluté barvy. (University of Memphis)
Právě zde bylo nejlépe vidět, jak jsou monumenty obrovské v porovnání s lidmi. Turisté vedle sloupů vypadají téměř jako malé figurky. Upřímně, toto je jedno z míst, kde se vyplatí na chvíli zastavit, přestat fotografovat a pouze se rozhlížet.
Obelisk královny Hatšepsut
Další dominantou Karnaku je obrovský obelisk. Nejvýraznější z dochovaných obelisků nechala vztyčit královna Hatšepsut, jedna z nejznámějších panovnic starověkého Egypta. Je vytesaný z jediného kusu žuly, měří téměř 30 metrů a váží více než 300 tun. (Egypt's Monuments)
Už samotná představa, že byl takový kus kamene vytěžen, přepraven po Nilu a vztyčen bez moderních jeřábů, je neuvěřitelná. Obelisky byly spojeny se slunečním kultem a jejich špičky původně zachytávaly sluneční světlo. Nápisy na nich připomínaly panovníka a jeho oddanost Amonovi.
Akh-menu – neobvyklý chrám Thutmose III.
V zadní části areálu jsme se dostali také k Akh-menu, festivalovému chrámu faraona Thutmose III. Ten patřil k nejúspěšnějším egyptským vojevůdcům a během své vlády výrazně rozšířil území i bohatství Egypta.
Akh-menu bylo spojeno s jeho královským jubileem, kultem samotného panovníka, bohem Amonem a uctíváním královských předků. V takzvané Síni předků bylo původně vyobrazeno 61 dřívějších egyptských králů, kterým Thutmose III. přinášel oběti. (Digital Karnak)
Velmi zajímavé jsou zdejší sloupy. Na rozdíl od běžných papyrových sloupů mají připomínat dřevěné tyče podpírající vojenský stan. Pravděpodobně tak odkazovaly na četná vojenská tažení Thutmose III. Strop byl původně modrý a posetý žlutými hvězdami, takže měl představovat nebe. (Digital Karnak)
Součástí Akh-menu byla také takzvaná botanická místnost. Na jejích stěnách jsou vyobrazeny neobvyklé rostliny a zvířata, která měl panovník poznat během svých zahraničních výprav. V dalších částech byli uctíváni nejen Amon a královští předkové, ale také sluneční bohové a božstva spojená s podsvětím, například Sokar. (Digital Karnak)
V jedné z menších, stále částečně barevných místností jsme narazili na silně poškozenou sochu připomínající mumii uloženou v kamenném loži. Nešlo však o sarkofág ani o skutečné ostatky. Pravděpodobně se jednalo o kultovní zobrazení boha Sokara, který byl úzce spojen s Osiridem a představou smrti a následného znovuzrození. Právě v této části Akh-menu se odehrávaly tajné náboženské obřady, jež měly symbolicky obnovovat tělo boha a udržovat věčný řád světa.
Velký kámen v místnosti
V jedné z vnitřních místností jsme viděli velký kamenný blok, kolem kterého stálo několik lidí. Na první pohled nebylo vůbec jasné, k čemu mohl sloužit.
Jednalo se ovšem o podstavec ve svatyni posvátné bárky. Právě na něj se pokládala přenosná loď nesoucí ukrytou sochu boha Amona. Nebyl to tedy sarkofág ani kámen určený k mumifikaci, ale jakýsi oltář a odpočinkové místo pro božskou bárku. (Digital Karnak)
Současnou žulovou svatyni nechal ve 4. století př. n. l. vybudovat makedonský panovník Filip III. Arrhidaios. Tvrdil přitom, že vytvořil věrnou kopii starší svatyně Thutmose III. Je zajímavé, že i panovníci, kteří přišli mnoho století po velkých egyptských faraonech, stále respektovali zdejší náboženské tradice a nechávali se zobrazovat jako jejich pokračovatelé. (Digital Karnak)
Chrám jako obraz stvoření světa
Karnak nebyl navržen pouze tak, aby vypadal velkolepě. Celý egyptský chrám měl představovat svět v okamžiku jeho stvoření.
Mohutné pylony symbolizovaly horizont, nad kterým vychází slunce. Strop představoval nebe, papyrové a lotosové sloupy prvotní bažiny a podlaha se směrem k nejvnitřnější svatyni postupně zvedala, jako by člověk vystupoval na první pahorek, jenž se podle egyptských představ vynořil z prvotních vod. Čím hlouběji se vstupovalo do chrámu, tím byly místnosti menší, temnější a posvátnější. (Smarthistory)
To je také důvod, proč Karnak působí jinak než klasické historické ruiny. Nebyl to jen soubor budov. Každý sloup, brána, obelisk i reliéf měl své místo v náboženském obrazu svěat.
Karnak v noci
Do Karnaku jsme se vrátili také večer, kdy byl celý komplex nasvícený. A přestože je návštěva přes den kvůli množství detailů nenahraditelná, v noci získává místo úplně jinou atmosféru.
Osvětlené sloupy vystupují ze tmy, hieroglyfy vrhají výrazné stíny a obrovské kamenné stavby působí ještě tajemněji než za denního světla. Ve dne člověk obdivuje především rozměry a množství detailů, zatímco večer mnohem více vnímá atmosféru celého místa.
Karnak bych proto doporučil vidět v obou podobách. Přes den si projdete jednotlivé části a prohlédnete reliéfy, obelisky i sochy. V noci pak celý chrám působí, jako by se na chvíli znovu probudil.
Jak se mi Karnak líbil?
Karnak je místo, na které se nezapomíná. Nejen kvůli tomu, jak je velký, ale také kvůli množství příběhů, které jsou ukryté prakticky na každé stěně.
Nejvíce na mě zapůsobila Velká hypostylová síň, řady beraních sfing, obelisk a celkový pocit, že člověk prochází místem, které po mnoho generací budovali nejmocnější egyptští faraoni. Každý z nich se snažil překonat své předchůdce a zanechat po sobě něco, co přežije věky.
A v Karnaku se jim to podařilo. I po tisících letech zde člověk stojí mezi obrovskými monumenty, dívá se vzhůru a přemýšlí, jak vůbec mohlo něco takového vzniknout. Právě proto Karnak patří mezi mé nejoblíbenější památky v celém Egyptě.
