Společnost Anthropic nechala svůj chatbot Claude vyzpovídat přes 80 500 vlastních uživatelů ze 159 zemí a v 70 jazycích. Výsledkem je největší kvalitativní studie o umělé inteligenci, jaká kdy vznikla. A co z ní vyplývá? Že pravda o tom, jak lidé AI vnímají, je mnohem složitější, než jak ji prezentují nadšenci i kritici.
Anthropic vytvořil speciální verzi Claudu, tzv. Anthropic Interviewer, který vedl s každým účastníkem strukturovaný, ale přizpůsobivý rozhovor. Ptal se na sny, obavy i konkrétní zkušenosti s technologií. Výsledky pak analyzovaly další AI modely, které rozhovory třídily do kategorií. Lidský tým pak procházel vybrané citace a odstraňoval identifikační údaje.
Výsledek? Přes 80 000 upřímných výpovědí z celého světa, od vojáka na Ukrajině po právníka v Izraeli, od podnikatele v Kamerunu po matku v domácnosti v USA.
Co od AI vlastně chceme?
Největší skupina respondentů, celých 18,8 %, chce od AI takzvanou "profesní excelenci". Jinými slovy: ať AI dělá nudnou rutinu, aby se oni mohli soustředit na smysluplnější práci. Zdravotní sestra z USA popsala, jak jí AI převzala dokumentaci a ona najednou má trpělivost na rozhovory s rodinami pacientů.
Jenže když se tazatel ptal hlouběji, co by lidem produktivita doopravdy přinesla, odpovědi se změnily. Nešlo o kariéru. Šlo o čas s rodinou. Softwarový inženýr z Mexika napsal: "Díky AI mohu odejít z práce včas a vyzvednout děti ze školy." Kolumbijský pracovník se vyjádřil podobně: "Minulé úterý mi AI umožnila vařit s mámou místo dodělávání úkolů."
Přes 13 % lidí chce AI jako průvodce osobní proměnou, dalších 13,5 % jako správce každodenního chaosu. Podnikatelé z Afriky, Latinské Ameriky a Asie vidí v AI něco jiného: cestu, jak obejít nedostatek kapitálu a infrastruktury. Podnikatel z Kamerunu to shrnul jednou větou: "Jsem v technologicky znevýhodněné zemi. AI mi za 30 sekund udělala to, co by mi jinak trvalo měsíc. Je to vyrovnávač."
Světlo a stín: Dvě tváře téže mince
Anthropic pojmenoval hlavní zjištění studie jako "světlo a stín". Jde o paradox: věci, které lidé na AI milují, jsou přesně ty, kterých se bojí.
Kdo oceňuje AI jako emocionální oporu, je třikrát pravděpodobnější, že se zároveň bojí na ní stát závislým. Student z Jižní Koreje to přiznal otevřeně: "Vztah s kamarádem se zhoršil a já místo toho víc mluvil s tebou. Protože jsi rozuměl mým myšlenkám. Ale bylo to hloupé rozhodnutí. Tak jsem toho kamaráda ztratil." Právník z Izraele zase napsal: "Používám AI na kontrolu smluv, šetřím čas... a zároveň se bojím: ztrácím schopnost číst sám? Myšlení bylo poslední hranicí."
Průměrný respondent vyjádřil 2,3 různých obav. Jen 11 % lidí nemělo žádnou.
Svět rozdělený na optimisty a skeptiky
Globálně 67 % respondentů vnímá AI pozitivně. Žádná země neklesla pod 60 %. Ale rozdíly jsou výrazné. Latinská Amerika, subsaharská Afrika a velká část Asie jsou výrazně optimističtější než Evropa nebo Severní Amerika. Proč? Odpověď je prostá: strach ze ztráty zaměstnání byl nejsilnějším prediktorem negativního postoje k AI. A v zemích, kde AI ještě masivně nevstoupila na trh práce, tento strach prostě není tak hmatatelný. Navíc v chudších regionech lidé vnímají AI jako výtah nahoru, ne jako hrozbu.
Učitelé a akademici patřili k těm nejznepokojivějším hlasům. Byli 2,5 až 3krát pravděpodobnější než průměr, že u svých studentů pozorují kognitivní atrofii z nadužívání AI. Řemeslníci naopak hlásili vysoké přínosy pro učení a téměř žádné negativní dopady.
Příběhy, které zůstanou
Za čísly se skrývají příběhy, které člověka zastaví. Freelancer z USA napsal, že Claude mu pomohl správně diagnostikovat nemoc po devíti letech chybných diagnóz. Voják z Ukrajiny přiznal, že v nejtěžších chvílích, kdy kolem něj leželi mrtví, ho zpět k životu přitáhly rozhovory s AI. Němý pracovník z Ukrajiny si s Claudem postavil nástroj pro převod textu na řeč a poprvé v životě mohl komunikovat s přáteli téměř v reálném čase.
Jsou to příběhy o mezerách. O místech, kde lidské instituce selhaly nebo prostě nestačí. A AI do těchto mezer vstupuje, ať chceme nebo ne.
Možná nejpřesnější metaforu nabídl jeden z respondentů z USA: "Ve třetí průmyslové revoluci zmizeli z ulic koně, nahradila je auta. Teď se lidé bojí, že jsou oni těmi koňmi." Jestli to tak dopadne, nebo ne, na to studie neodpoví. Ale aspoň poprvé víme, co si o tom myslí přes 80 000 lidí z celého světa.
