AI jako nástroj produktivity a co nás čeká?

Casey Handmer, autor blogu, se zabývá tím, jak umělá obecná inteligence (AGI) a umělá superinteligence (ASI) spolu s plně obecnými humanoidními roboty mohou radikálně změnit naši ekonomiku. Podle něj se blížíme k další průmyslové revoluci, která by mohla zvýšit hrubý domácí produkt (HDP) mnohonásobně. Handmer odkazuje na předpověď ekonoma Keynese z roku 1930, který očekával, že do roku 2030 automatizace sníží pracovní dobu na pouhých 15 hodin týdně. Dnes vidíme, že lidé pracují méně hodin v méně fyzicky náročných zaměstnáních než jejich prarodiče, ale standardem zůstává 40hodinový týden, a to i přes konkurenční tlaky v některých oborech.

Handmer zdůrazňuje, že Keynes měl pravdu v tom, že kumulativní růst kapitálu vede k radikálně vyššímu HDP a životní úrovni. Nicméně podcenil, jak vynalézaví budeme v hledání nových věcí, na které utrácet peníze. S moderní technologií bychom mohli udržet celou civilizaci na úrovni hojnosti z roku 1700 – tedy většinou bez hladu, ale bez skutečné zdravotní péče nebo technologií, s očekávanou délkou života 35 let kvůli vysoké dětské úmrtnosti – s minimálním úsilím. Klíčem je však udržení ekonomické dynamiky, která podporuje technologický a kapitálový pokrok.

Čtyři kvadranty zboží: Rivalita a saturabilita

Handmer dělí zboží a služby do čtyř kvadrantů podle toho, zda je poptávka saturabilní (lze ji uspokojit) nebo nesaturabilní, a zda je nabídka rivalitní (spotřeba jedním omezuje druhého) nebo nerivalitní. Například rivalitní a saturabilní zboží zahrnují bydlení, potraviny před zemědělskou revolucí, vzdělání s certifikací a regulovanou péči o děti. Rivalitní a nesaturabilní zboží jsou například nezdaněná půda, zdravotnictví nebo vzdělání.

Naopak nerivalitní a saturabilní zboží představují LCD displeje jako příklad luxusní spotřební elektroniky, která se stala univerzální, kvalitní a levnou, stejně jako automobily nebo potraviny po zemědělské revoluci. Nerivalitní a nesaturabilní zboží zahrnují software, letectví, výpočetní výkon pro inferenci a armády robotů. Tento model vysvětluje, proč náklady na některá zboží rostou rychleji než inflace, přestože celková bohatství roste – technologie zvyšuje elasticitu nabídky a přeměňuje nedostatek v hojnost.

Výzvy nedostatku: Bydlení, zdravotnictví a půda

Handmer varuje před noční můrou, kdy malá skupina "supuživatelů" AI zvýší svou produktivitu stonásobně nebo tisícinásobně, což povede k nerovnováze. Pokud tito lidé zachytí část finančního prospěchu, mohou zvýšit poptávku po rivalitních zbožích, což způsobí inflaci. Například v San Franciscu by úmyslně omezená nabídka bydlení mohla být ještě více nabita generací AI miliardářů – starý chátrající byt by nemusel stát 5 milionů dolarů (přibližně 112,5 milionu Kč), ale 500 milionů dolarů (přibližně 11,25 miliardy Kč).

Řešením je přeměnit rivalitní zboží na nerivalitní. Historicky potraviny byly rivalitní a saturabilní, ale Haber-Boschův proces a umělá hnojiva je učinily hojnými – nákup v Costco nijak neomezuje ostatní. Pro zdravotnictví, které je rivalitní a nesaturabilní kvůli omezenému počtu lékařů, navrhuje AI lékaře za 0,10 dolaru na hodinu (přibližně 2,25 Kč), což by odstranilo nedostatek. Další krokem by mohla být technologie nesmrtelnosti, která by zdravotnictví učinila saturabilním a nerivalitním.

Pro půdu, která je rivalitní a nesaturabilní, Handmer navrhuje georgismus (daň z půdy) nebo technologická řešení jako masivní odsolování a zavlažování, případně přístup k půdě ve vesmíru. Bydlení lze řešit jednoduše: uvolnit zónování a stavět více, přičemž rychlý ekonomický růst díky AI zmírní dopad na majitele nemovitostí.

Energie jako klíčový faktor

Energie je klíčovým omezením pro škálování AI. Handmer zdůrazňuje, že obnovitelné zdroje, zejména solární energie s bateriemi, se rychle zlevňují a mohou být rozšířeny na 5 až 15násobek současné kapacity, což by učinilo elektřinu téměř zdarma. To by odstranilo omezení pro AI a ekonomický vzestup. Geopoliticky hraje roli soutěž o pokročilé čipy a energii, s exportními kontrolami mezi USA a Čínou.

Handmer přirovnává korporace k raným formám ne-lidské superinteligence, které fungují s autonomií a škálou přesahující lidské schopnosti. Pokud AGI dosáhne růstu HDP až 50 %, bude klíčové řešit fyzické a regulační překážky, aby bohatství prospělo všem.

Od nedostatku k hojnosti

Cílem by mělo být pomoci civilizaci absorbovat technologické pokroky bez vytváření umělé třídy "těch, kteří zůstali pozadu". Rychlý růst díky AI otevírá příležitosti pro nové společnosti a produkty, které uspokojí nové touhy. Místo složitých byrokratických her na rozdělování nedostatku nebo daňování do chudoby bychom měli nechat technologie zvednout břímě nedostatku, zajistit, aby nabídka rostla s bohatstvím a všichni pocítili prospěch. Handmer vidí v AI šanci na změnu, kde se rivalitní zboží stane hojným, podobně jako se to stalo s potravinami – a to vše bez umělých omezení.

Zdroj: caseyhandmer.wordpress.com