Umělá inteligence spotřebovává tolik elektřiny a vody, že jí Země přestává stačit. Serverovny zatěžují elektrické sítě, vysávají místní zdroje a obyvatelé proti jejich výstavbě čím dál hlasitěji protestují. Část technologických firem proto přišla s odpovědí, která ještě před pár lety patřila do žánru sci-fi. Co kdybychom výpočetní výkon přesunuli tam, kde Slunce svítí prakticky nepřetržitě a chlazení obstará vakuum?
Přesně o to se teď pokouší SpaceX Elona Muska, Blue Origin Jeffa Bezose, Google i menší firmy jako Starcloud nebo Lonestar. Každá z nich volí jinou cestu. Pojďme se na ně podívat jedno po druhém.
SpaceX a xAI: milion satelitů a továrna velká jako město
Elon Musk a jeho SpaceX podala u americké komise pro spoje FCC žádost o vypuštění až jednoho milionu satelitů, které mají fungovat jako orbitální datová centra. Pro srovnání, kolem Země dnes obíhá zhruba 15 tisíc aktivních družic a většinu z nich tvoří právě Muskovy Starlinky.
Satelity mají létat ve výškách 500 až 2000 kilometrů a komunikovat mezi sebou laserovými optickými spoji. Inferenční požadavky, tedy dotazy na běžící modely umělé inteligence, by mezi orbitou a Zemí přenášela stávající síť Starlink. Napájení zajistí slunečně synchronní dráha, na které se družice pohybují podél rozhraní dne a noci, takže na solární panely dopadá světlo téměř bez přestávky.
SpaceX už v texaském Bastropu staví obří továrnu Gigasat o rozloze přes milion metrů čtverečních, více než desetkrát větší než dosavadní největší výrobní komplex firmy. Z výrobních linek mají koncem roku 2027 začít sjíždět satelity první generace s označením AI1. Půjde o kolosy s rozpětím kolem 70 metrů, širší než Boeing, jejichž tělo tvoří hlavně solární panely a oboustranné chladiče. Výpočetní jádro uprostřed družice nabídne výkon 150 kilowattů. Do konce roku 2027 chce SpaceX dostat na orbitu ekvivalent jednoho gigawattu, což znamená vypustit přes 6 tisíc těchto strojů během jediného roku. Dva prototypy mají letět už začátkem roku 2027.
Ve své žádosti firma projekt popisuje jako „první krok k civilizaci druhého stupně Kardašovovy škály", tedy civilizaci schopné využít plnou energii své hvězdy. Experti ovšem upozorňují, že milion satelitů je nejspíš vyjednávací taktika. Stejně SpaceX postupovala i u Starlinku. I zlomek deklarovaného počtu by ale znamenal zásadní nárůst objektů na oběžné dráze a vyšší riziko srážek.
Blue Origin: Project Sunrise s 51 600 družicemi
Jeff Bezos nenechal Muskův tah bez odpovědi. Jeho Blue Origin podala žádost o konstelaci nazvanou Project Sunrise, která má čítat až 51 600 satelitů na slunečně synchronních drahách ve výškách 500 až 1800 kilometrů. Každá orbitální rovina pojme 300 až 1000 družic.
Středem celého systému má být síť TeraWave, kterou Blue Origin oznámila začátkem roku. Jde o samostatnou konstelaci 5 408 komunikačních satelitů s optickými spoji, která zvládne přenosy až 6 terabitů za sekundu a propojí orbitální serverovny mezi sebou i se Zemí. Musk si ostatně neodpustil rýpnutí, že budoucí laserové spoje Starlinku tuhle rychlost překonají.
Firma ve své žádosti argumentuje tím, že přesun výpočtů na orbitu uleví americkým obcím a přírodním zdrojům, které energeticky a vodně náročné serverovny vysávají. K vynášení družic má sloužit těžkotonážní raketa New Glenn. Háček je v tom, že Blue Origin zatím nevypustila jediný satelit TeraWave a New Glenn letěla teprve dvakrát. První družice komunikační sítě chce firma dostat nahoru do konce roku 2027.
Google: Project Suncatcher a čipy TPU v urychlovači částic
Google postupuje opatrněji. Jeho výzkumný projekt Suncatcher počítá s konstelacemi solárně napájených satelitů osazených čipy TPU, tedy procesory, které Google sám navrhuje pro výpočty umělé inteligence a které dnes pohánějí jeho modely na Zemi.
Šéf firmy Sundar Pichai připomněl, že Slunce vyzařuje více než stobilionkrát větší výkon, než kolik lidstvo vyrábí elektřiny. Solární panel na vhodné orbitě je navíc až osmkrát výkonnější než na Zemi. Google proto ve spolupráci s firmou Planet vypustí začátkem roku 2027 dva prototypové satelity s čipy generace Trillium, aby ověřil jejich chování na nízké oběžné dráze.
Firma už má za sebou první testy. Čipy Trillium prošly simulací kosmické radiace v částicovém urychlovači a přežily dávku odpovídající pětileté misi bez trvalého poškození. Ve zveřejněné studii Google popisuje i cílovou podobu systému: klastr 81 satelitů letících v těsné formaci o poloměru jednoho kilometru ve výšce kolem 650 kilometrů, propojených optickými spoji. Pichai ale přiznává, že velkou překážkou zůstává odvod tepla a spolehlivost celé soustavy. Na orbitě totiž vadný čip nikdo nevymění jako v serverovém racku.
Starcloud: malá firma, která už počítá na orbitě
Zatímco velikáni kreslí plány, startup Starcloud z Redmondu už má funkční železo ve vesmíru. V listopadu 2025 vypustil na raketě Falcon 9 satelit Starcloud-1, krabici o váze 60 kilogramů velkou zhruba jako lednice, s grafickými procesory Nvidia H100 na palubě. Šlo o první špičkové datacentrové GPU, které kdy opustilo atmosféru, s výpočetním výkonem stokrát vyšším než cokoli předtím na orbitě.
A družice nezahálí. V prosinci se stala prvním satelitem, na kterém běžel jazykový model z rodiny Gemini, a zároveň prvním strojem, který ve vesmíru vytrénoval vlastní model, konkrétně nanoGPT od Andreje Karpathyho.
Šéf firmy Philip Johnston tvrdí, že energie na orbitě vyjde desetkrát levněji než na Zemi, a to i po započtení nákladů na start. Dlouhodobý plán zní vybudovat orbitální datové centrum o výkonu 5 gigawattů se solárními a chladicími poli o rozměrech zhruba čtyři krát čtyři kilometry. Firma podala žádá o konstelaci až 88 tisíc satelitů. Ještě letos má letět větší Starcloud-2 s GPU clusterem a vlastním úložištěm. „Za deset let se téměř všechna nová datová centra budou stavět ve vesmíru," věří Johnston.
Lonestar: záloha dat až na Měsíci
Floridský Lonestar Data Holdings jde úplně jiným směrem. Nezajímá ho výpočetní výkon pro umělou inteligenci, ale ultrabezpečné ukládání dat mimo planetu. Na Zemi data ohrožují kyberútoky, války, přírodní katastrofy i obyčejná lidská chyba. Na Měsíci nic z toho nehrozí.
Firma si koncept ověřila nejdřív na Mezinárodní vesmírné stanici a v únoru 2024 letěl její software na landeru Odysseus. O rok později poslala na misi Athena od Intuitive Machines fyzický hardware, 8TB SSD disk s čipem FPGA, a nasadila tak vůbec první datové centrum na měsíčním povrchu. Do budoucna uvažuje o plnohodnotných serverovnách ukrytých v měsíčních tunelech, které by sloužily jako záloha pozemských dat pro případ katastrofy.
Letos firma představila komerční platformu StarVault. První modul staví společnost Sidus Space a na orbitu má zamířit na palubě družice LizzieSat-4, druhý modul přibude příští rok. „Poptávka po zabezpečení dat mimo planetu překonala očekávání," říká šéf firmy Stephen Eisele.
Skeptici varují před fyzikou i ekonomikou
Ne všichni sdílejí nadšení. Odborníci oslovení BBC upozorňují, že starty raket zůstávají drahé a infrastruktura pro ochranu, chlazení a napájení družic je nesmírně složitá. Další varují před rostoucím rizikem srážek na nízké oběžné dráze, které by mohly poškodit ostatní stroje nebo skončit pádem trosek na Zemi. Otazníky visí také nad chlazením grafických čipů ve vakuu a jejich odolností vůči kosmickému záření. Analytici z Wall Street zase pochybují o ekonomické návratnosti celého podniku.
Zastánci ale mají v rukou silný argument. Orbitální serverovny nespotřebují ani kapku vody, teplo vyzáří rovnou do vakua a sluneční energii čerpají bez mraků, noci a atmosférických ztrát. Podle Nvidie může vesmírné datové centrum za dobu své životnosti ušetřit desetinásobek emisí oxidu uhličitého oproti pozemnímu provozu.
Zdroje: pctuning.cz, dc-nn.com, chip.cz, dc-nn.com a pctuning.cz
