Oblast 51, neboli Area 51 – asi není člověk, který by o ní nikdy neslyšel.
Utajovaná americká vojenská základna uprostřed nevadské pouště, kde údajně přechovávali pozůstatky UFO, kde se prý zpětně analyzovaly mimozemské technologie a kde americká vláda desítky let popírala, že tam vůbec něco existuje. Už jen tahle kombinace slov zní jako scénář hollywoodského filmu – a přesto je Area 51 skutečné místo, kam se dá přijet, postavit se k její vstupní bráně a na vlastní oči vidět, proč kolem ní panuje tolik tajemství.
Já jsem tam byl už podruhé a musím říct, že i napodruhé mě to místo dostalo úplně stejně jako poprvé. Ta atmosféra, ta prázdná planina, prašné cesty a pocit, že vás někdo neustále sleduje – to se prostě nedá popsat, to se musí zažít.
A pokud plánujete cestu po jihozápadě USA – ať už jedete z Las Vegas, nebo třeba z Death Valley, odkud je to zhruba tři hodiny jízdy přes městečko Tonopah – tak Area 51 rozhodně stojí za odbočku.
Jak se k Area 51 vůbec dostat
K Area 51 se přijíždí po slavné Extraterrestrial Highway, oficiálně Nevada State Route 375. Tahle silnice byla přejmenována v roce 1996 jako pocta filmu Den nezávislosti a vede pouští mezi městečky Warm Springs a Crystal Springs. Je to přibližně 158 kilometrů silnice, na které potkáte minimum aut – údajně jich tu projede méně než 200 denně – a maximum mimozemské atmosféry.
Z Las Vegas se sem dostanete za zhruba dvě a půl hodiny. Jedete po US-93 na sever, projedete městečky Alamo a Ash Springs (kde doporučuji natankovat, protože pak už dlouho žádná pumpa není) a pak odbočíte na SR-375. Hned na začátku vás přivítá ikonická zelená cedule s nápisem „Extraterrestrial Highway" polepená desítkami samolepek od návštěvníků z celého svěat.
Cestou potkáte různé atrakce – od obchůdků se suvenýry přes sušenkárny s UFO tématikou (jako třeba legendární ET Fresh Jerky, kde mají „nejčistší záchody v Area 51") až po obrovské makety létajících talířů zapíchnuté do země. Celá ta oblast je prostě přizpůsobená tomu, že sem jezdí lidé kvůli UFO a tajemnu, a místní z toho udělali perfektní turistickou atrakci.
Roswell a jak to celé začalo
Abych ale vysvětlil, proč je kolem Area 51 takový humbuk, musíme se na chvíli vrátit do roku 1947, konkrétně do města Roswell v Novém Mexiku.
V červenci 1947 farmář W. W. „Mac" Brazel objevil na svém ranči poblíž města Corona podivné trosky – kusy kovu, fólie, rozlámaných dřevěných trámků a silného papíru. Nahlásil to místnímu šerifovi, ten kontaktoval vojenskou základnu Roswell Army Air Field a 8. července 1947 armáda vydala tiskovou zprávu, ve které oznámila, že „má v držení létající disk". Následující den ale přišel zvrat – generál Roger Ramey prohlásil, že šlo pouze o trosky meteorologického balónu. A právě tahle náhlá změna vysvětlení odstartovala jednu z největších konspiračních teorií v dějinách.
Skutečnost, jak se později ukázalo, byla někde mezi. V roce 1994 americké letectvo přiznalo, že šlo o trosky tajného projektu Mogul – systému výškových balónů, které měly zachytávat zvukové vlny sovětských jaderných testů. Jenže do té doby už koloval příběh o havarovaném UFO, mimozemských tělech a vládním utajování tak dlouho, že se stal součástí americké popkultury.
Město Roswell to nakonec přijalo za své. V roce 1992 tam otevřeli Mezinárodní muzeum UFO a od roku 1996 se zde každoročně koná UFO festival. A právě tento příběh je důvod, proč se celá oblast kolem Area 51 stala magnetem pro všechny, kteří věří – nebo alespoň chtějí věřit – že tam venku v té pouštní planině se něco skutečně dělo.
Black Mailbox – orientační bod, který musíte najít
Pokud jedete po Extraterrestrial Highway směrem od Ash Springs k Rachel, tak klíčovým orientačním bodem je takzvaný Black Mailbox (doslova „černá poštovní schránka").
Stojí na křižovatce SR-375 a neoznačené prašné cesty zvané Mailbox Road a jeho GPS souřadnice jsou: 37°27'25" N, 115°28'57" W. Doporučuji si je uložit dopředu, dokud máte signál, protože v téhle oblasti GPS navigace (bez internetu, pokud nemáte offline mapy) a mobilní signál fungují naprosto bídně.
Původně tu stála obyčejná poštovní schránka místního ranče Steva Medlina, který zde vlastní dobytkářskou farmu v údolí Tikaboo. Jenže v roce 1989, když údajný bývalý zaměstnanec Area 51 Bob Lazar začal tvrdit, že na základně pracoval na zpětné analýze mimozemských plavidel, začal sem vozit lidi s tím, že od tohoto místa mohou pozorovat plánované lety UFO nad základnou. A schránka se stala kultovním místem setkávání ufologů z celého světa.
Od té doby si schránka prošla dost divokým životem. Lidé do ní vhazovali dopisy adresované mimozemšťanům, kradli Medlinovi poštu, a dokonce do schránky stříleli. Medlin ji proto vyměnil za neprůstřelnou bílou verzi a přidal druhou, menší schránku s označením „Alien". Původní černá schránka byla několikrát ukradena a nahrazena – poslední verze byla nainstalována v březnu 2024.
Když jsem tam byl naposledy, vypadala schránka úplně jinak, než jak ji většina lidí zná z internetu. Byla výrazně menší a méně nápadná. Hledali jsme ji asi půl hodiny – jel jsem pomalu podél cesty, protože v téhle pustině se prostě nemáte jak orientovat. Nakonec jsme ji ale našli a stálo to za to. Jsou u ní různé předměty, které tu lidé nechávají – samolepky, dopisy, drobné suvenýry. Je to takové zvláštní poutní místo uprostřed ničeho.
Takhle vypada schránka pár let zpět a její fotky většinou naleznete i na Google:
A takhle vypadá dnes (2025-2026):
Cesta k Front Gate – přední vstupní bráně
Od Black Mailboxu se napojíte na prašnou cestu, která vede k takzvanému Front Gate Area 51, neboli přední vstupní bráně. Říká se jí také vstup přes Groom Lake Road, protože vede směrem k vysychajícímu jezeru Groom Lake, na jehož břehu leží samotná základna.
Tahle cesta je důležitá: od Black Mailboxu se vydejte doleva a držte se pořád rovně. Cesta se postupně stáčí doprava směrem do hor. Nepouštějte se na cestu, která vede k nedaleké farmě – tam nic nenajdete (i když paradoxně na té farmě mají Starlink a Wi-Fi bez hesla, čehož jsem naposledy využil, abych si načetl satelitní mapy a zorientoval se, kde vlastně jsem).
Počítejte s tím, že cesta je dlouhá – několik mil prašnou pouštní cestou, kde potkáte maximálně krávy. Mimochodem, místní nás varovali, že tyto krávy umějí být agresivní a už narazily do několika aut. Takže pokud je uvidíte na cestě, rozhodně netroubte a nesnažte se je objet příliš těsně.
Po nějaké době dojedete na kopeček, odkud je vidět údolí a v dálce i Groom Lake – vysoušející se jezero, kolem kterého leží samotná Area 51. Na vrcholu kopečku jsou dnes cedule s varováním, že vstup je zakázán. Dříve se dalo najet až dolů, ale teď tam přibyla varovná značka. Za tu značku se ale dá stále projít v pohodě pěšky. Pod kopečkem je přímo ta hlavní vstupní brána se závorou, stopkou a varovnými cedulemi.
A pozor – sledují vás. Když jsem tam byl poprvé, potkal jsem u Black Mailboxu skupinu Mexičanů, kteří stejně jako já neměli tušení, kudy se tam dostat. Jeli jsme tam spolu a společně jsme to nějak našli. Když jsme vystoupili z auta, kolem mé nohy proběhla tarantule – to byl zážitek, na který jen tak nezapomenu. A když jsme pak chodili kolem vstupní brány a na vyhlídkový kopeček, za chvíli se na protějším kopci objevilo bílé auto, které nás pozorovalo. Jsou to takzvaní „Camo Dudes" – soukromí bezpečnostní pracovníci v maskáčích, kteří hlídají perimetr základny. V okolí brány jsou rozmístěny pohybové senzory, kamery a infračervená čidla, takže vás zachytí dřív, než si to vůbec uvědomíte.
Back Gate – zadní vstupní brána u Rachel
Druhá vstupní brána, takzvaný Back Gate (nebo také North Gate), se nachází jen asi 2,5 kilometry jihovýchodně od městečka Rachel. Přístupová cesta je neoznačená prašná silnice, která odbočuje z Highway 375. Na rozdíl od Front Gate zde najdete skutečnou strážní budku, závoru, plot a kompletní bezpečnostní vybavení – kamery, reflektory a obvykle i zaparkované bezpečnostní vozidlo.
Tahle brána vypadá mnohem víc jako vstup na skutečnou vojenskou základnu. Poslední dva kilometry cesty jsou dokonce zpevněné. Všude kolem jsou cedule „WARNING – Restricted Area", „No Trespassing" a „Photography of this area is prohibited". Samozřejmě, že jsem si to všechno natočil – ale opravdu doporučuji být opatrní.
Důrazné varování: Nepřekračujte vyznačenou hranici. Nikdy. Za cedulemi „No Trespassing" a stopkou rozhodně nechoďte. Není to žádná legrace – pokuta může být obrovská, a pokud cestujete na ESTA nebo na vízum, automaticky se tím diskvalifikujete pro jakékoliv budoucí vízum nebo ESTA do USA. To je věc, která vás může ovlivnit na celý život. Takže se dívejte, foťte (opatrně), ale za bránu rozhodně nechoďte.
Městečko Rachel a legendární Little A'Le'Inn
Rachel je maličké městečko s necelými 60 obyvateli, které leží přímo na Extraterrestrial Highway a je nejbližším civilizovaným bodem k Area 51. A upřímně – je to jedno z nejbizarnějších míst, kde jsem kdy byl.
Srdcem Rachel je hospůdka Little A'Le'Inn (slovní hříčka s „Little Alien") – restaurace, bar a motel v jednom. Už zvenku vás přivítá odtahový vůz s havarovaným" létajícím talířem a soška mimozemšťana s cedulí „Welcome Earthlings". Uvnitř je strop polepený dolarovými bankovkami, stěny jsou plné UFO memorabilií, fotografií a suvenýrů, a nabídka jídla zahrnuje položky jako „Alien Burger".
Naposledy, když jsme tam byli, jsme se dali do řeči s majitelem. Ptali jsme se ho, jestli za ty roky, co tam žije a pracuje, někdy viděl UFO. Řekl, že mnohokrát. Že je to prý „definitely real" a že to viděl opakovaně. Jestli je to pravda, nebo jestli tím jenom láká turisty, aby se vraceli – to neumím posoudit. Ale ta atmosféra, když vám tohle říká člověk, který žije uprostřed pouště pár kilometrů od nejutajovanější základny na světě, je prostě nepopsatelná.
V hospůdce vám také dají mapku celé oblasti – navrhl ji Chuck Clark, místní znalec Area 51. Na mapce uvidíte oba vstupy, polohu Black Mailboxu, Groom Lake, bývalé vyhlídkové body Whites Sides Mountain a Freedom Ridge (oba dnes leží uvnitř uzavřeného perimetru) a také tajemnou lokalitu S-4 u jezera Papoose Lake, kde Bob Lazar údajně pracoval na zpětné analýze mimozemských plavidel.
Uvnitř restaurace si můžete dát i něco dobrého nebo zakoupit suvenýry, doporučuji si taky "pokecat" s místními.
Jak se do Area 51 dostávají zaměstnanci
Tohle je jedna z věcí, které mě na Area 51 fascinují nejvíc. Zaměstnanci na základnu nejezdí autem – létají tam.
Existuje totiž přísně utajovaná letecká společnost neoficiálně známá jako JANET Airlines. Zkratka údajně znamená „Joint Air Network for Employee Transportation" nebo – a to se mi líbí víc – „Just Another Non-Existent Terminal", tedy „Jen další neexistující terminál". Flotila šesti bílých Boeingů 737-600 s jediným červeným pruhem na trupu létá každý den z vlastního uzavřeného terminálu na letišti Harry Reid International v Las Vegas přímo na přistávací dráhu u Groom Lake.
Zajímavé je, že tato letadla byla původně zakoupena od Air China a dříve sloužila u zaniklé čínské aerolinky China Southwest Airlines. Dnes přepravují odhadem 1 000 až 1 500 pracovníků denně – vojáků, civilních zaměstnanců ministerstva obrany a dodavatelů. I letušky musí mít prověrku na úrovni „Top Secret". A na základnu se zkrátka nedá dostat jinak než vzduchem.
Ale autobusy tam taky jezdí – po těch prašných cestách, kterými jsme projížděli my. Když jsem tam byl, viděl jsem jeden takový bílý autobus, jak projíždí pouští. Je to zvláštní pocit – sedíte v autě uprostřed ničeho a kolem vás projede autobus plný lidí, kteří jedou do práce na místo, o kterém vláda desítky let tvrdila, že neexistuje.
Project Oxcart a co se na základně skutečně dělo
U Little A'Le'Inn stojí pamětní deska věnovaná projektu Oxcart – tajnému programu CIA, v rámci kterého se na Area 51 v letech 1962 až 1968 testoval špionážní letoun A-12, předchůdce legendárního SR-71 Blackbird. Letoun A-12 byl navržen tak, aby létal výš a rychleji než jakýkoliv jiný sériově vyráběný letoun – dosahoval rychlosti přes Mach 3, tedy více než 3 700 km/h.
A právě tyto tajné lety nadzvukových letounů ve velkých výškách jsou jedním z nejpravděpodobnějších vysvětlení hlášení UFO v celé oblasti. Když lidé v 50. a 60. letech viděli na obloze podivné objekty, které letěly rychlostí a ve výškách, jaké tehdy nebyly běžné, logicky si je vysvětlovali jako něco mimozemského. Ve skutečnosti se dívali na prototypy amerických špionážních letounů – U-2, A-12 a později i stealth letouny jako F-117 Nighthawk.
To ovšem neznamená, že je záhada kolem Area 51 vyřešena. V roce 2019 se na Facebooku objevila událost „Storm Area 51, They Can't Stop All of Us" (Vtrhneme do Area 51, nemůžou zastavit nás všechny), ke které se přihlásilo přes dva miliony lidí. Nakonec se k bránám Area 51 dostavilo jen několik desítek odvážlivců a nikdo se nepokusil proniknout dovnitř – ale samotný fakt, že tato základna dokáže i v 21. století vyvolat takové šílenství, o něčem svědčí.
Praktické rady pro návštěvu
Pokud se chystáte k Area 51, tady je pár věcí, které byste měli vědět:
Natankujte v Alamo nebo Ash Springs. Pak už dlouho žádná pumpa není a jezdíte po cestách, kde spotřeba roste.
Uložte si GPS souřadnice dopředu. Signál je v oblasti velmi slabý až žádný. Spoléhat na mobilní navigaci v reálném čase je hazard. GPS souřadnice Black Mailboxu: 37°27'25" N, 115°28'57" W. Souřadnice samotné Area 51 (Groom Lake): 37°14'03" N, 115°48'24" W.
Počítejte s prašnými cestami. Auto budete mít zaprášené od střechy po kola. Doporučuji SUV nebo alespoň vůz s vyšším podvozkem – cesta k Front Gate je místy hodně rozbitá.
Doba jízdy. Z Las Vegas počítejte se zhruba 2,5 hodiny na Extraterrestrial Highway. Z Death Valley (respektive z městečka Beatty na jeho okraji) je to přes Tonopah zhruba 3 hodiny do Rachel. Celý výlet k oběma branám a zpět vám zabere minimálně 6–7 hodin.
Neberte drony. V okolí Area 51 jsou drony přísně zakázány a cedule na to upozorňují na každém kroku.
Respektujte hranice. Opakuji – za cedule „No Trespassing" nechoďte. Hrozí zatčení, pokuta a problémy s budoucími vízy a vstupem do USA.
Na závěr, co dodat?
Area 51 je jedno z těch míst, kam se prostě musíte podívat, pokud máte rádi tajemno, nevysvětlitelné věci nebo prostě jen zvláštní atmosféru americké pouště. Ta kombinace nekonečné prázdné planiny, prašných cest, varovných cedulí, UFO tématiky a vědomí, že pár kilometrů za kopcem leží základna, o které vláda desítky let lhala – to je prostě něco, co jinde nezažijete.
Já se tam určitě vrátím i napotřetí. A pokud budete v Nevadě, ať už jedete z Las Vegas, z Death Valley, nebo kamkoliv jinam po jihozápadě – zajeďte tam. Stojí to za to. Ta cesta, ta atmosféra, ten pocit – to je opravdu něco speciálního.
A jestli tam nakonec nějaké to UFO uvidíte? Tak mi dejte vědět.
