Pokud byste mohli vložit celou texaskou kulturu do jednoho fotbalového stadionu – což by bylo ideální místo pro to – museli byste vyhradit velkou část pro chřestýše. Koneckonců, chřestýši vždy hráli významnou roli v texaských legendách a pověstech.
Můj přítel z Rakouska mi řekl, že když si Evropané představí Texas, napadnou je kovbojové, dobytek, ropa a chřestýši. To vůbec nepřekvapuje. Zdá se, že každý western, který kdy vznikl, obsahuje scénu, kde kovboje překvapí chřestýš a on ho zneškodní jedním dokonalým výstřelem ze svého revolveru. Strýc vyrůstal v křovinaté krajině Texasu a nikdy nepovažoval pistoli za příliš spolehlivou. Raději volil brokovnici, ideálně dvanáctku, a pokud možno dvojhlavňovou.
Starý strýc mi jednou řekl, že pokud uslyším chřestýše, jak poblíž varuje svým chřestěním, nemusím se ani dívat nebo mířit. Stačí otočit hlaveň jeho směrem, řekl strýc, a on se sám zamíří na tebe. Zarovná hlavu s koncem hlavně a většinou ho trefíš. Nelíbilo se mi, jak použil slovo „většinou“ v tomhle návodu.
Strýc mi naplnila hlavu všemi možnými strašidelnými příběhy o chřestýších. Prý si mohou strčit ocas do tlamy a vytvořit kolo, aby tě pronásledovali. Pokud jednoho zastřelíš, neumře, dokud slunce nezapadne, a jeho partner tě bude hledat navěky. „Vždycky se schovávají pod autem,“ říkal, „čekají, až vystoupíš, tak se nezdržuj a rychle do domů.“
Pokud usekneš chřestýšovi hlavu, nikdy ji nenos v kapse – protože bys do ní mohl omylem sáhnout o několik dní později a pořád tě může kousnout. Jeden kluk, který to udělal, byl pokousán a zemřel.
I samotné chřestítka byla nebezpečná, protože prach z nich mohl člověka oslepit. Strýc mi později řekl, že věděl, že většina toho byla přehnaná – ale prý kluky nevychováš jen rozumem; lepší je držet je ve strachu.
Velký folklorista J. Frank Dobie řekl, že charakter Texasanů se měří dvěma věcmi: Zavírají každou bránu, kterou projdou, a zabíjejí každého chřestýše, na kterého narazí? Dobie považoval téma hadů za tak důležité, že o něm napsal celou knihu. A jako profesor jí dal jeden z těch hlubokých filozofických názvů. Nazval ji jednoduše „Chřestýši“ (Rattlesnakes).
Věnuje se v ní příběhům o největších chřestýších, jaké kdy v Texasu našli. Několik zpráv z doby osidlování hranic tvrdí, že existovali chřestýši dlouzí 10 až 12 stop (přibližně 3 až 3,7 metru), vážící 25 až 30 liber (11 až 14 kilogramů). Někteří spekulují, že takoví obři tehdy žili, protože lidské osídlení ještě nedosáhlo takového rozsahu, aby omezilo jejich růst.
Taková monstra se dnes nenacházejí, kromě těch všudypřítomných fotek na internetu, které používají triky s perspektivou. Na každoročních sběrech chřestýšů v Snyderu a Freeru nejsou šestistopí (přibližně 1,8 metru) exempláře neobvyklé a občas se objeví i osm stop dlouhý (přibližně 2,4 metru), ale nikdy ne 10- nebo 12stopý. Dobie říká, že nejlepší způsob, jak vytvářet rekordy u chřestýšů, je dělat to daleko od měřících pásek a metrů – a s co nejméně svědky. Takové věci, poznamenává, člověka donutí být opatrný s fakty.
