Humanoidní robot vyšplhal na vrchol ekvádorské sopky Chimborazo. Stroj jménem Pemba strávil hodiny chůzí přes popel, kamení a led, než ho jeho lidský tým vynesl přes nejtěžší úseky. Šestitisícovka tím dostala prvního kovového návštěvníka na dvou nohách. A není to konec, protože v plánu je Everest.
Jde o upravenou verzi humanoidu Unitree G1. Tým za projektem, který funguje pod značkou Geologic Dome, ovšem nemluví o výstupu. Mluví o zátěžovém testu. A v tom je celý rozdíl.
Test robota v Andách
Chimborazo měří přes 6200 metrů a pro stroj složený z kovových kloubů a senzorů to není zrovna přívětivé prostředí. Přesně takové podmínky odhalí slabiny, které se v laboratoři nikdy neukážou.
Co se tam tedy dělo? Pemba šla sama tam, kde to svah dovolil. Mírnější části zvládla po svých. Jakmile se terén zvedl nad třicet stupňů a noha přestala mít jistotu, byl konec sólové jízdy. Lidští horolezci robota zvedli a nesli ho dál, skoro jako křehké vědecké vybavení. Celý výstup trval kolem šestnácti hodin a stroj o váze zhruba 35 kilo strávil dobrou část cesty na zádech expedice.
To zní možná jako podvod, ale o to právě nešlo. Inženýři sbírali data o rovnováze, výdrži, navigaci a o tom, jak se mechanika chová, když se okolí stane nepředvídatelným.
Co dělá mráz a výška s robotem
Ve výšce se elektronika chová jinak. Baterie se vybíjejí rychleji. A chlazení paradoxně selhává, protože řídký vzduch neodvádí teplo tak, jak by měl. K tomu připočtěte ztuhlé klouby v mrazu a senzory, kterým se kalí výhled, jakmile se přiženou mraky.
Stroj proto dostal speciální botičky a vyhřívací bundu ušitou na míru stroji. Inženýři pracovali na tepelné izolaci a úpravách ventilace, protože nejde jen o to udržet systém v chodu. Jde o to udržet ho stabilní natolik, aby se chyba v jednom místě nepřelila do celého pohybu.
Podobnou zkoušku už platforma absolvovala dřív. V čínském Altaji v oblasti Sin-ťiang prošel G1 mrazem až minus 47,4 stupně, jak uvedla sama firma Unitree. Chimborazo k mrazu přidalo ještě výšku, a to je úplně jiný druh trápení.
A jak je to vlastně se samostatností robota? Zatím spíš pokusná než provozní. Jeho schopnosti se vyvíjejí učením, kdy mu inženýři postupně přidávají na obtížnosti terénu. Ještě má daleko k plné nezávislosti.
Nápad poslat robota do hor
Za projektem stojí francouzský inženýr Pablo Berlanga Boemare. Ten ke strojům nepřišel od techniky, ale od ochrany přírody. Dřív se podílel na projektech World Wildlife Fund a ví, o čem mluví. Sledování zvěře, změn v krajině, pytláctví a nelegální těžby dřeva potřebuje stálý dohled. A ten dnes většinou obstarávají pevné kamery a roztroušené senzory.
Háček je v tom, že udržovat takovou síť přístrojů v nepřístupném terénu stojí spoustu peněz. Místo desítek pevných čidel by krajinu prošel jediný pohyblivý stroj, sebral data a poslal je dál přes satelit. Taková je Boemareova představa. Mluví se o napojení na Starlink a o dobíjení ze slunce. Zatím je to spíš vize než hotová věc, ale právě ona určuje, jak robota stavějí a kde ho testují.
Další zastávka: Everest
Pozornost už se přesunula na mnohem náročnější místo. V rámci série výprav, kterou tým nazývá "trojitá koruna", má G1 vystoupat i na nejvyšší horu světa. Plán nepočítá se symbolickým dobytím vrcholu. Robot by se měl pohybovat mezi základním táborem ve výšce 5364 metrů a Campem IV kolem 7920 metrů. Tedy tam, kde se nachází hranice lidské výdrže.
Tým chce vyzkoušet baterii, zatížení kloubů, schopnost pohybu a odolnost vůči mrazu, větru a slabému spojení. Smysl by to mělo mít při monitorování ledovců, při pátracích a záchranných akcích a při sběru odpadků, kterých je na Everestu žalostně moc.
Jenže největší překážka tentokrát není technická. Je to papírování. Nepál zatím nemá pravidla pro výpravy strojů, a než nějaký robot na Everest vyrazí, chtějí tamní úřady vymyslet, jak s "nelidskými" horolezci vůbec naložit. To celou věc zdrželo. Tým teď s úřady ladí podmínky a nejbližší možný termín výstupu se zatím rýsuje na podzim nebo zimu.
Zdroje: interestingengineering.com a timesofindia.indiatimes.com
