Čína a sledování lidí kamerami s pomocí AI: Digitální dohled 21. století
V ulicích čínských měst, od přelidněných megalopolí po provinční centra, nenápadně dohlíží na každodenní život stovky milionů digitálních očí. Čína vybudovala nejrozsáhlejší síť kamerového dohledu s umělou inteligencí na světě, systém tak ambiciózní a technologicky vyspělý, že nemá v historii lidstva obdoby. S odhadovanými 560 miliony aktivními kamerami v roce 2021, což představuje přibližně jednu kameru na čtyři obyvatele, se Čína stala globálním epicentrem masového dohledu. Tato technologická pavučina propojená umělou inteligencí nezměnila pouze způsob vymáhání práva – transformovala samotnou podstatu společenské organizace a státní kontroly v nejlidnatější zemi světa.
Počátky digitálního panoptika
Masivní rozšíření kamerových systémů v Číně začalo již na počátku nového tisíciletí, ale skutečný rozmach nastal kolem roku 2010, kdy vláda představila svůj projekt "Bezpečná města" (Xueliang, doslova "Ostré oči"). Cílem bylo původně zvýšit bezpečnost ve velkých městských aglomeracích instalací rozsáhlé sítě kamer. Zásadní proměnou prošel systém po roce 2015, kdy vláda začala implementovat technologie rozpoznávání obličejů a další metody biometrické identifikace. To, co začalo jako běžný kamerový monitoring, se postupně proměnilo v komplexní systém umožňující identifikaci a sledování jednotlivců v reálném čase. "Přechod od pasivního monitoringu k aktivnímu sledování byl plíživý, ale velmi důsledný," vysvětluje mi Liou Wej, bývalý inženýr pro jednu z technologických firem zapojených do vývoje sledovacího software. "Nejprve šlo jen o kamery nahrávající záběry pro případné pozdější využití. Dnes hovoříme o propojeném ekosystému, který dokáže v reálném čase analyzovat každý váš pohyb."
Technologická evoluce sledování
Dnešní čínský sledovací systém je technologický zázrak, který budí obdiv i obavy. Po celé zemi je rozmístěno odhadem 200 až 300 milionů bezpečnostních kamer, což je zhruba jedna kamera na každých 4-6 obyvatel. Jejich hustota v městských centrech je pak ještě vyšší. Samotné kamery by však byly jen pasivními svědky, nebýt pokročilé umělé inteligence, která analyzuje veškerý obrazový materiál. Systémy rozpoznávání obličejů jsou schopné identifikovat jednotlivce během několika sekund, a to i v davu tisíců lidí. Během testu provedeného reportéry BBC v Pekingu byla hledaná osoba nalezena v sedmimilionovém městě během pouhých sedmi minut od vložení její fotografie do systému. Čínské technologické společnosti jako Hikvision, Dahua a SenseTime patří mezi světovou špičku v oblasti vývoje bezpečnostních technologií. Jejich produkty jsou natolik pokročilé, že dokáží identifikovat osoby nejen podle obličeje, ale také podle stylu chůze, postavy nebo dokonce podle toho, jak drží mobilní telefon. "V posledních letech došlo k výraznému zlepšení v oblasti rozpoznávání osob i při částečně zakrytém obličeji," uvádí Zhang Minghao, technologický analytik z Šanghaje. "Systémy nyní využívají multimodální analýzu – kombinují rozpoznávání obličeje s analýzou pohybu, identifikací podle oděvu a dalšími faktory. Pandemie covidu-19 a nošení roušek paradoxně urychlily vývoj těchto technologií."
Od východu na západ: Použití v praxi
Sledovací technologie našly uplatnění prakticky ve všech aspektech čínské společnosti. Nejviditelnější jsou v městských centrech, kde monitorují veřejná prostranství od nákupních center přes parky až po křižovatky. V mnoha čínských městech, jako je Šanghaj nebo Šen-čen, systémy automaticky identifikují chodce přecházející na červenou. Jejich tváře jsou následně zobrazeny na velkoplošných obrazovkách u přechodů, často doplněné o jméno a část občanského identifikačního čísla. Tento způsob veřejného zahanbení má sloužit jako odstrašující prostředek. "Poprvé, když jsem uviděl svou tvář na obrazovce po přejití silnice na červenou, byl to šok," vzpomíná Čchen, 34letý obyvatel Šanghaje. "Nyní je to běžná součást života. Lidé si dvakrát rozmyslí, zda porušit pravidla, když vědí, že budou okamžitě identifikováni." Kamery s rozpoznáváním obličejů se staly běžnou součástí každodenního života. Používají se při vstupu do bytových komplexů, při odbavení na nádražích a letištích, dokonce i při placení v obchodech a restauracích. V některých rychlých občerstveních společnosti KFC byl zaveden systém "Smile to Pay", kde zákazníci platí jednoduše tím, že se usmějí do kamery, která je identifikuje a propojí s jejich platebním účtem. Největší kontroverzí je však využívání sledovacích technologií v provincii Sin-ťiang, kde je uygurská menšina pod intenzivním dohledem. Kamery zde monitorují vstup do mešit, obchodů i domovů. Systém upozorňuje úřady na "podezřelé chování", jako je časté shromažďování lidí nebo neobvyklé nákupní vzorce.
Dokonalý systém propojení
To, co činí čínský systém jedinečným, není jen počet kamer nebo přesnost rozpoznávání, ale především jejich propojení. Veškerá data jsou ukládána v centralizovaných cloudových databázích, což umožňuje úřadům zpětně rekonstruovat pohyb jednotlivce za poslední týdny. "Systém funguje jako časová mašina," vysvětluje profesor Wang z Pekingské univerzity. "Pokud máte fotografii hledané osoby, můžete nejen zjistit, kde se právě nachází, ale také kde byla v minulosti, s kým se setkala a jaké byly její aktivity." Tato data jsou dále propojena se systémem sociálního kreditu, který byl plošně spuštěn v roce 2020. Chování občanů zachycené kamerami – od přecházení na červenou přes vyhazování odpadků na ulici až po návštěvy alkoholových obchodů – ovlivňuje jejich sociální skóre. Nízké skóre může vést k omezení možnosti cestovat, získat úvěr nebo přihlásit děti na prestižní školy.
Mezi bezpečím a dozorem: Co na to běžní Číňané?
Postoje čínských občanů ke všudypřítomnému sledování jsou překvapivě rozporuplné. Výzkumy naznačují, že většina městského obyvatelstva vnímá kamery jako pozitivní příspěvek k bezpečnosti. "Před deseti lety jsem se bála chodit večer sama po ulici," říká Lin Mei, 42letá účetní z Kantonu. "Dnes se cítím mnohem bezpečněji. Vím, že kamery odrazují potenciální zločince a pokud by se něco stalo, policie by měla záznamy." Mnozí Číňané argumentují, že nemají důvod se obávat sledování, pokud nedělají nic špatného. "Je to jako mít policejní hlídku na každém rohu, ale mnohem efektivnější," poznamenává student Wang z Pekingu. "Pokud dodržujete zákony, nemáte se čeho bát." Existuje však i rostoucí skupina, zejména mezi mladšími a vzdělanějšími obyvateli větších měst, která vyjadřuje obavy z narušování soukromí. Na sociálních sítích jako Weibo nebo WeChat se občas objevují diskuse o hranicích sledování, i když jsou rychle cenzurovány. "Problém není v tom, co děláme teď, ale co může být v budoucnu považováno za problematické," říká anonymně mladý právník z Šanghaje. "Historie se mění, politika se mění, ale záznamy zůstávají."
Budoucnost pod neustálým dohledem
Čínské úřady pokračují v rozšiřování a zdokonalování svého sledovacího systému. Nejnovější generace technologií již integruje prediktivní algoritmické modely, které se snaží předvídat potenciální zločiny nebo nepokoje ještě před jejich vznikem – koncept známý jako "pre-crime" prevence. V některých městech probíhá testování systémů schopných detekovat "abnormální chování" – například když se někdo pohybuje příliš dlouho bez jasného cíle nebo když se nečekaně shromáždí větší počet lidí. Takové situace automaticky vyvolají upozornění pro bezpečnostní složky. Dalším krokem je integrace dalších datových zdrojů. Experimentální systémy kombinují obrazová data z kamer s informacemi o používání internetu, platebních transakcích a komunikaci přes sociální média, čímž vytvářejí komplexní digitální profil každého občana. Čínský model sledování představuje fascinující, ale znepokojivý pohled na možnou budoucnost společnosti, kde technologie překonává tradiční omezení lidského dohledu. Zatímco přináší nesporné výhody v oblasti bezpečnosti a efektivity, otevírá také zásadní otázky o hranicích soukromí a státní moci. Jak poznamenal jeden čínský komentátor, který si přál zůstat v anonymitě: "Stavíme klec z jedniček a nul. Je dokonale neviditelná, dokud se o ni nepokusíte opřít."
Situace v České republice: Omezený dohled pod kontrolou práva
Zatímco Čína buduje bezprecedentní síť digitálního dohledu, Česká republika se vydala výrazně odlišnou cestou. Kamerové systémy jsou u nás běžné v městských centrech, obchodních domech či na dopravních uzlech, jejich využití však podléhá přísným regulacím vyplývajícím z evropské legislativy. Kamery s rozpoznáváním obličejů se v ČR objevují pouze v omezeném rozsahu, například na letišti Václava Havla pro automatizovanou pasovou kontrolu, a jejich nasazení vyžaduje jasné právní odůvodnění. Na rozdíl od čínského modelu, kde data proudí do centralizovaných databází, české systémy fungují převážně lokálně a jsou provozovány s časově omezeným uchováváním záznamů. "Regulační rámec Evropské unie, zejména GDPR a připravovaná legislativa o umělé inteligenci, prakticky znemožňuje vznik systému čínského typu," vysvětluje expert na kybernetickou bezpečnost Jan Kolouch. Veřejná debata o kamerových systémech se v Česku pravidelně vrací, přičemž výrazná část veřejnosti i odborníků preferuje model, kde je upřednostněno právo na soukromí před plošným sledováním. Zatímco v Číně sledovací technologie expandují závratným tempem, český přístup zůstává zakotven v principech ochrany základních práv občanů.
