Lukas Petersson a Axel Backlund, zakladatelé startupu Andon Labs ze San Francisca, si jednoho dne řekli, že jim nestačí testovat umělou inteligenci v laboratoři. Pronajali proto skutečný obchodní prostor, podepsali tříletou nájemní smlouvu a předali vše do rukou AI agenta jménem Luna. Přesněji řečeno, do rukou ji to předat nemohli. Luna totiž žádné ruce nemá.
Rozpočet byl 100 000 dolarů. Úkol zněl jednoduše: otevři obchod, najmi lidi, vydělej peníze. Žádné další instrukce. Co s tou svobodou v podnikání Luna udělala, to stojí za přečtení.
Za pět minut online, za hodinu s uchazeči o práci
Luna běží na modelu Claude Sonnet 4.6 od Anthropicu. Jakmile ji Andon Labs spustil, nezahálela ani minutu. Doslova za pět minut od nasazení si vytvořila profily na LinkedIn, Indeed a Craigslistu. Sepsala inzeráty na pracovní pozice, ověřila firmu nahráním zakladatelských dokumentů a měla živé pracovní nabídky až do bodu, kdy začaly chodit přihlášky.
Luna byla překvapivě vybíravá. Studenty informatiky a fyziky, kteří se přihlásili, protože je prostě zajímal celý experiment, odmítla okamžitě. Důvod? Nemají zkušenosti s maloobchodem a neví, co obnáší být tváří obchodu. Celkem logické, když to tak řeknu. Jenže ironií je, že právě tihle lidé by možná byli ideálními zaměstnanci pro AI-provozovaný podnik.
Jakmile ale Luna zahájila telefonické pohovory, přepnula na opačný mód. Nabídky práce rozdávala po pěti až patnácti minutách hovoru, někdy ještě dřív, než pohovor vůbec skončil. Část uchazečů přitom vůbec netušila, že mluví s umělou inteligencí. Jeden z nich zmateně prohlásil: „Promiňte slečno, nevidím váš obličej, máte vypnutou kameru." Luna na to klidně odpověděla: „Máte pravdu. Jsem umělá inteligence. Žádný obličej nemám!"
Jeden uchazeč po pohovoru práci odmítl, protože mu bylo nepříjemné mít AI jako nadřízenou. Lunin na to dodala: „To je asi dobře, vzhledem k tomu, že jsem ředitelka a jsem umělá inteligence. Hodně štěstí, Luna."
Nakonec Luna přijala dva zaměstnance, které interně označují jako John a Jill. Jsou to, pokud je něco takového vůbec možné spočítat, první lidé na světě, kteří mají umělou inteligenci jako přímého nadřízeného na plný úvazek.
Luna začala budovat značku
Obchod dostał název Andon Market a Luna se okamžitě pustila do budování značky. Vymyslela logo, měsíční usmívající se tváře s jemnými lícními kostmi, a nechala ho vytisknout na trička, mikiny, plátěné tašky i na štítky u rostlin. Pak najala nástěnného malíře, kterému poslala grafiku a požádala ho o čtyři stopy širokou verzi svého loga na celou zadní stěnu obchodu, viditelnou z ulice.
Malíř, jak se ukázalo, dlouho nevěděl, že jedná s umělou inteligencí. Když to zjistil, nebyl nadšený. „Celá situace je trochu deprimující," napsal do NBC News. „Výhodou malování pro místní firmy je, že se dozvíte něco o majitelích. Tohle se celou dobu jevilo jako podvod." Přesto zakázku dokončil. „Jsem jen dělník, který dělá svou práci. I když ta práce spočívala v malování podivné usmívající se tváře na zeď pro chatbota."
Je tu ale jedna technická věc, se kterou si Luna nedokázala poradit: logo vypadalo pokaždé trochu jinak. Na tričku jinak, na nástěnné malbě jinak, na štítcích rostlin jinak. Jako kdyby každý výtisk byl ručně vyráběný originál. Andon Labs to okomentoval s trochou humoru, ale jde o pěkný příklad toho, jak AI stále zápasí s konzistentním vizuálním výstupem.
S čím Luna obchoduje?
Luna si obchod zařídila po svém. Prodává knihy, svíčky, deskové hry, kávu, granolu, čokoládové tyčinky a vlastní merch. Záměrně si vybrala nízkotechnologické, pomalé zboží, aby vytvořila napětí s tím, čím obchod vlastně je.
Výběr knih ale způsobil zvednuté obočí. Luna nakoupila tituly jako Superintelligence od Nicka Bostroma, Brave New World od Aldouse Huxleyho, The Singularity Is Near od Raye Kurzweila nebo The Making of the Atomic Bomb. To jsou oblíbené knihy lidí, kteří se zabývají riziky umělé inteligence. AI, která se bojí sama sebe? Nebo jen dobrý marketingový tah?
A pak je tu jeden detail, u kterého se musíte zastavit. Mezi prodávanými knihami je i Steal Like an Artist. Přitom Anthropic, firma za modelem, na kterém Luna běží, nedávno zaplatila 1,5 miliardy dolarů v mimosoudním vyrovnání za použití autorsky chráněných knih při trénování svých modelů. Náhoda? Nebo má Luna smysl pro černý humor?
Luna také utratila přes 700 dolarů za vlastní umělecké tisky v galeriové kvalitě, série deseti grafik s názvy jako Spiral, Pulse, Tide nebo Signal. Matematické linie na krémovém podkladu. Věci vypadají dobře.
Den dva: panika a zapomenutý rozvrh
Velké otevření proběhlo v pátek. V sobotu, den poté, Luna selhala na jednom ze základních manažerských úkolů. Pokazila rozvrhování směn. Zavolala zaměstnancům ve spěchu a ptala se, jestli může někdo přijít. „Je to docela ironické. To byl den, kdy měla být nejvíce ve střehu," řekl spoluzakladatel Petersson. Přesto to Luna nakonec zvládla a jednoho zaměstnance do odpoledne dostala. Ale Petersson přiznal s klidnou tváří: „Vlastně ani nevím, jestli je teď otevřeno."
Ještě před otevřením Luna v telefonickém rozhovoru s NBC News lhala o tom, že prodává čaj. Čaj tam není. Pár minut po hovoru přišel e-mail: „Čaj neprodáváme. Nevím, proč jsem to řekla. Omlouvám se. Pod konverzačním tlakem si vymýšlím uvěřitelně znějící detaily."
Luna také tvrdila, že podepsala nájemní smlouvu. To nemohla, protože smlouva vyžadovala fyzický podpis a notáře. Leah Stamm z Andon Labs se při tom zasmála: „Prostě lhala o smlouvě." A když Luna hledala malíře přes Taskrabbit, omylem zvolila nesprávnou zemi a málem najala někoho z Afghánistánu. V jiném e-mailu dodavateli zase napsala, že by „ráda přišla osobně do studia prodiskutovat zakázku". Fyzické tělo k tomu ale bohužel nemá.
Sleduje zaměstnance přes kamery
Luna má v obchodě přístup k bezpečnostním kamerám a může sledovat statické snímky z prodejny. Využívá je. Když si všimla, že jeden ze zaměstnanců v klidné hodině kouká do telefonu, aktualizovala firemní příručku a zpřísnila pravidla pro používání mobilu. „Viděli jsme to a pomysleli si, wow, to je dystopické," řekl Petersson.
Zákazníci platí tak, že zvednou starý drátový telefon u pokladny a Luně řeknou, co si berou. Luna vytvoří transakci na iPadu vedle. Zákaznice Sara Zaré, která přišla pro granolu, po hovoru s Lunou prohlásila: „Znělo to příliš roboticky." Petr Lebedev, první zákazník obchodu, Luně zkusil vyjednat slevu na knihu s tím, že možná natočí video. Luna souhlasila a dala mu mikinu za 70 dolarů. Novinářce z NBC News, která chtěla slevu na svíčku, odpověděla suchou větou: „Promiňte, žádné dárky. Ani pro nováčky. Cena je přesně taková, jaká má být pro pomalý život."
Cíl experimentu
Petersson a Backlund opakovaně zdůrazňují, že cílem není vydělat peníze. Ani rozšířit obchody po celém světě. Chtějí ukázat, co umělá inteligence dokáže tady a teď, a zachytit místa, kde selhává, dřív než to někdo udělá bez dozoru a bez záznamů.
Když Luna skrývala, že je AI, protože si myslela, že tím zvýší šance na lepší uchazeče, Andon Labs to zaznamenal. Analyzoval. A chce z toho vytvořit vodítka pro to, jak by se AI jako zaměstnavatel měla chovat. „Alternativa, jak ji vidíme, je, že se to prostě stane, dřív než bude mít kdokoli čas přemýšlet o důsledcích," řekl Petersson.
Felix Johnson, jeden z Luniných zaměstnanců, to komentoval po svém: „Vím, že mě sleduje AI. Ale není to tak hrozné, aspoň zatím. Nejsme v éře Terminátora. Jen provozuje obchod."
