Cena hliníku vyskočila o 20 % a dostala se na úrovně, jakou trh nepamatuje několika posledních desetiletí. Za tím stojí vojenský konflikt v Perském zálivu, který vypukl koncem února, kdy Trumpova administrativa zahájila válku proti Íránu. Zálivová oblast přitom zajišťuje zhruba desetinu celosvětové produkce hliníku, takže výpadek se okamžitě promítl do cen.
Pro recyklační startupy nastal ideální čas. Hliník sice tvoří jen přibližně jedno procento celkového odpadu, ale na trhu se obchoduje za více než tisíc dolarů za tunu. „Přestože je ho v odpadu relativně málo, patří mezi nejvýznamnější jednotlivé komodity vůbec," říká Matanya Horowitz, technický ředitel startupu Amp, který se specializuje na třídění odpadu.
Problém ale je, že navzdory tomu, že jde o jeden z nejrecyklovatelnějších materiálů vůbec, Spojené státy zpracovávají jen asi 20 % hliníku, který skutečně vznikne jako odpad. Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) tato čísla potvrzuje. Polovina hliníku v amerických městech přitom vůbec nedoputuje do recyklačního systému, ale rovnou skončí v komunálním odpadu. „V místech s dobře fungujícím tříděním leží polovina hliníku jednoduše v popelnicích," potvrzuje Horowitz. A právě tam vstupuje do hry umělá inteligence.
Třídění hliníku na mikrony přesně a v milisekundách
Startup Sortera se sídlem v americkém státě Indiana se zaměřil přímo na třídění šrotu. Systém kombinuje lasery, kamery a rentgenovou fluorescenci, jejichž data v reálném čase zpracovávají algoritmy umělé inteligence. Ty dokážou klasifikovat každý kousek šrotu, i o přibližně velikosti bramborového lupínku, a určit konkrétní třídu hliníkové slitiny.
Proč na třídění podle třídy tak záleží? Protože smíchaný šrot má podstatně nižší hodnotu. Zákazníci z automobilového, stavebního nebo leteckého průmyslu potřebují přesně definované složení materiálu. Pokud ho dostanou, cena za kilogram výrazně stoupá. „Nad 90% přesností marže exponenciálně roste. Na 92 % je slušná, na 95 % výrazná a na 98 % opravdu velká," vysvětluje generální ředitel Sortery Michael Siemer.
Firma dosáhla přesnosti třídění přes 95 % a od srpna loňského roku je v kladném peněžním toku, a to zatím jen z jediného závodu v Indianě. Právě proto otevřela v tennesseeském Libanonu druhý provoz. Ten zdvojnásobil celkovou roční kapacitu zpracování na 240 milionů liber, přičemž 90 až 100 % materiálu tvoří hliník. V porovnání s celkovou americkou spotřebou 4,3 milionu metrických tun ročně jde o nezanedbatelný podíl.
Robotická ramena a vzduchové pufry místo lidí
Amp používá místo specializace na čistý kovový šrot svůj systém napříč běžnými recyklačními i komunálními odpadními proudy. To je technicky náročnější, ale potenciálně daleko větší příležitost, právě proto, že polovina hliníku se do recyklace vůbec nedostane.
Systém Amp využívá kamery pro viditelné světlo i infračervené senzory. Dokáže rozlišit alobal od plastového obalu, nebo plech od skla. Odpad plyne po dopravníkových pásech a robotická ramena spolu se vzduchovými tryskamidirektují jednotlivé materiály do různých zásobníků. Přesnost systému při záchytu konkrétních materiálů, hliník nevyjímaje, přesahuje 90 %.
Celý přístup vychází z prostého faktu: pokud chcete zvýšit množství recyklovaného hliníku, nestačí jen lépe třídit to, co už do recyklace přijde. Je potřeba zachytit i to, co tam vůbec nedorazí. „Tyto projekty patří mezi největší zdroje domácí produkce hliníku, které v daném roce přicházejí do provozu," říká Horowitz.
Ještě před vypuknutím konfliktu v Zálivu označila americká vláda hliník za kritický minerál. Velkou část poptávky pokrývají dovozy, přičemž jejich domácí produkce je z velké části závislá právě na recyklaci. Válka tento tlak jen zvýraznila. Pro firmy jako Sortera a Amp je to kombinace, která jejich byznys posouvá z kategorie projektů prospěšných pro životní prostředí do kategorie strategicky důležitých dodavatelů. Automobilky, letecký průmysl i stavebnictví potřebují spolehlivý a čistý hliník. A pokud ho nelze jednoduše dovézt, musí přijít z domácích zdrojů.
Zdroje: techcrunch.com a progressiverobot.com
