Většina technologických šéfů řídí početné týmy vrcholových manažerů. Dario Amodei, spoluzakladatel a ředitel společnosti Anthropic, která stojí za umělou inteligencí Claude, jde jiným směrem. Přímo pod ním pracuje jediný člověk. A zatímco konkurenti tráví dny nad provozními detaily, Amodei věnuje skoro polovinu času firemní kultuře a veřejnému varování před riziky umělé inteligence.
Jeden podřízený stačí
Jak řídit firmu s 2 500 zaměstnanci, když máte jen jednoho přímého podřízeného? Amodei to popsal v rozhovoru pro agenturu Bloomberg. Tím jediným člověkem, který se mu zodpovídá, je jeho šéfka kanceláře Avital Balwit. Zbytek vedení firmy spadá pod jeho sestru Danielu Amodei, která má na starosti každodenní chod společnosti a zodpovídá se správní radě.
„Je to neuvěřitelně osvobozující,“ řekl Amodei Bloombergu. „Můžu se díky tomu věnovat všem svým činnostem mnohem snadněji, než bych jinak mohl.“
Ve světě velkých technologických firem jde o raritu. Satya Nadella řídí Microsoft s přibližně šestnácti přímými podřízenými, šéf Googlu Sundar Pichai jich má osmnáct. A Jensen Huang z Nvidie jich jako správná legenda zvládá šedesát. Huang svůj přístup obhajuje, říká mu extrémní spoluřízení a tvrdí, že brání vzniku zbytečných úrovní byrokracie. Sám ale přiznává, že osobní rozhovory mezi čtyřma očima jsou při takovém počtu lidí prostě nemožné. „Předložíme problém a všichni se na něj vrhneme,“ popsal v rozhovoru s podcasterem Lexem Fridmanem.
Amodei si vybral jinou roli. Nechce být provozním ředitelem, ale výzkumníkem a tváří firmy pro veřejnost. Právě to podle něj Anthropic odlišuje od konkurence.
Čtyřicet procent času věnuje firemnímu prostředí
Co tedy Amodei dělá, když má více volného času? Překvapivě se nevěnuje hlavně trénování modelů ani vývoji produktů. „Pravděpodobně třetinu, možná 40 % svého času trávím tím, že se starám, aby prostředí v Anthropicu bylo dobré,“ prozradil v únoru v podcastu Dwarkesh Podcast.
S růstem firmy přestalo být možné, aby zasahoval do každého technického a produktového rozhodnutí. Soustředí se proto na větší obraz. Chce, aby zaměstnance práce bavila, aby všichni rozuměli poslání firmy a táhli za jeden provaz. To se podle něj v jiných, nejmenovaných společnostech zabývajících se umělou inteligencí neděje.
Základem jeho přístupu je neustálá a upřímná komunikace. Jednou za dva týdny pořádá celofiremní setkání, kterému se uvnitř Anthropicu říká DVQ, tedy Dario Vision Quest. Sám se tomu názvu prý zpočátku bránil kvůli jeho psychedelickému nádechu. Na setkání stojí před celou firmou s třístránkovým až čtyřstránkovým dokumentem a hodinu mluví o všem od produktové strategie přes geopolitiku až po dění v celém odvětví umělé inteligence.
Vyhýbá se přitom tomu, čemu říká „corpo speak“, tedy vyprázdněné firemní mluvě. „Jde o to získat pověst člověka, který firmě říká pravdu o tom, co se děje. Nazývat věci pravými jmény, přiznávat problémy,“ vysvětlil. „Pokud máte firmu plnou lidí, kterým věříte, můžete být úplně bez filtru.“ K tomu provozuje aktivní kanál na Slacku, kde během týdne odpovídá na dotazy zaměstnanců a sdílí vlastní postřehy.
Upřímnost má ale i své stinné stránky. Anthropic letos upravil svou politiku odpovědného škálování a vypustil z ní závazek, že nebude pokračovat v trénování umělé inteligence nad určitou úroveň schopností, dokud nezaručí dostatečná bezpečnostní opatření. Firma změnu zdůvodnila konkurenčním tlakem a chybějícími pravidly. Kritici naznačují, že se tím Anthropic vzdaluje od bezpečnostní identity, na které vznikl.
Volné ruce pro velká témata
Uvolněný kalendář dává Amodeimu prostor pro roli, kterou bere stejně vážně jako vedení firmy: veřejné vystupování k budoucnosti umělé inteligence. V červnu zveřejnil rozsáhlou esej nazvanou Policy on the AI Exponential, ve které přirovnává pomalost politiky tváří v tvář rychlému vývoji AI k Stromovousovi z Pána prstenů, moudrému, ale nesnesitelně pomalému stromovému obrovi.
V eseji tvrdí, že doba pouhé průhlednosti skončila. Nejpokročilejší modely by podle něj měly procházet povinným testováním nezávislou stranou, podobně jako letadla prověřuje americký letecký úřad FAA. Stát by měl mít pravomoc zablokovat nasazení modelu, který představuje nepřijatelné riziko v oblasti kyberbezpečnosti, biologických zbraní, ztráty kontroly nad systémy nebo automatizovaného výzkumu. Píše také o riziku trvalé ztráty pracovních míst a navrhuje opatření od pojištění mezd až po dlouhodobou podporu příjmů.
„Lidé se obávají umělé inteligence, protože správně vnímají, že její rizika jsou skutečná,“ napsal. Odmítá názor části odvětví, že jde jen o problém marketingu. „Věřím, že je mou povinností jakožto lídra v AI nadále o těchto rizicích otevřeně mluvit.“ A právě tady dává jeho neobvyklá organizační struktura smysl. Šéf, který nemusí řešit provoz, může psát eseje, vystupovat v podcastech a jednat s politiky. A jeho firma mezitím připravuje legislativní návrh na testování pokročilých modelů i rámec pro řešení dopadů na zaměstnanost, které hodlá finančně podpořit.
