MIT student vynalezl způsob, jak restaurovat malby pomocí AI za pár hodin
Restaurování poškozených maleb se díky revolučnímu vynálezu z MIT (Massachusetts Institute of Technology) může stát dramaticky rychlejším a méně invazivním procesem. Absolvent strojního inženýrství Alex Kachkine vyvinul průlomovou technologii, která využívá umělou inteligenci a vytištěné polymerové masky k obnově historických uměleckých děl. Tato metoda, která byla publikována v prestižním časopise Nature, dokáže zkrátit dobu restaurování z měsíců či let na pouhé hodiny.

Technologie kombinuje pokročilou analýzu pomocí AI s přesným 3D tiskem, čímž vytváří tenké, průhledné polymerové filmy, které se aplikují přímo na poškozené oblasti malby. Na rozdíl od tradičních metod ručního domalování je tento přístup plně reverzibilní a nezanechává na původním díle žádné trvalé změny. Celý proces začíná tradičním čištěním malby, při kterém se odstraňují staré opravy a přemalby, aby se odhalil původní poškozený povrch.
Detailní průběh restaurování pomocí AI
Proces obnovy malby začíná důkladným vyčištěním uměleckého díla od všech předchozích restaurátorských zásahů a přemaleb. Po této přípravné fázi následuje vytvoření vysoce rozlišeného digitálního skenu současného stavu malby. Získaná data jsou poté analyzována pomocí algoritmů umělé inteligence, které rekonstruují virtuální model toho, jak malba pravděpodobně vypadala ve svém původním, nepoškozemm stavu.
Specializovaný software následně vytváří přesnou mapu poškozených oblastí, identifikuje přesně místa, kde je potřeba výplň, a určuje vhodné barvy, které odpovídají digitálně obnovené verzi. Tyto mapované údaje se poté tisknou na velmi tenký, průhledný polymerový film, který tvoří dvouvrstvou masku. První vrstva obsahuje barevnou obnovu, zatímco druhá vrstva je vytištěna bíle, aby se zajistila přesná reprodukce barev.

Aplikace a technické detaily polymerové masky
Vytištěná polymerová maska se pečlivě zarovná a přilepí na původní malbu pomocí odstranitelného laku. Tato metoda umožňuje přesné umístění obnovy přesně tam, kde je potřeba, zatímco zbytek malby zůstává nedotčen. Klíčovou výhodou této technologie je její plná reverzibilita - polymerová maska se může kdykoli snadno odstranit bez jakéhokoli poškození původního uměleckého díla.
Proces také zahrnuje důkladné digitální dokumentování každého kroku restaurování. Všechny soubory s maskami a záznamy o restaurátorských zásazích se archivují pro budoucí konzervátory, což významně zvyšuje transparentnost a usnadňuje budoucí vědecké studium a konzervační úsilí. Tato digitální dokumentace představuje revoluci v oblasti evidence restaurátorských prací.

Časové úspory a ekonomické výhody
Nejdramatičtějším přínosem této technologie je dramatické zkrácení času potřebného k restaurování. Zatímco tradiční ruční restaurování může trvat týdny, měsíce nebo dokonce roky, metoda s polymerovými maskami dokáže obnovit malbu během několika hodin. Tato časová úspora činí restaurování ekonomicky dostupnějším a umožňuje obnovit i díla, která by jinak zůstala ve skladech kvůli vysokým nákladům nebo pracnosti manuálního restaurování.
Technologie také eliminuje riziko lidské chyby při ručním domalování a zajišťuje konzistentní kvalitu výsledků. AI algoritmy dokáží s vysokou přesností analyzovat původní barevné schéma a textury, což vede k autentičtějším restauracím než ty prováděné pouze lidskou rukou.
Dopad na budoucnost konzervace umění
Tato technologie má potenciál demokratizovat restaurování umění a učinit ho dostupnějším širokému spektru institucí a sběratelů. Metoda s polymerovými maskami je v souladu s nejlepšími konzervačními praktikami díky své vratnosti, což umožňuje budoucím odborníkům přehodnotit nebo aktualizovat restaurování podle potřeby, aniž by riskovali poškození původního díla.
Kromě zachování kulturního dědictví pro veřejné vystavování a výzkum tato technologie otevírá nové možnosti pro muzea a galerie, které mohou nyní obnovit díla, která byla dříve považována za příliš poškozená nebo nákladná na restaurování. Digitální archivace také vytváří cennou databázi pro budoucí generace konzervátorů a uměleckých historiků.
Srovnání s tradičními metodami
Na rozdíl od tradičního restaurování, které často vyžaduje trvalé zásahy do původního díla, nabízí MIT technologie zcela nový přístup. Tradiční metody spoléhají na ruční domalování a manuální výplně, které jsou často nevratné a mohou změnit charakteristiky původního díla. Nová technologie naopak zachovává autenticitu díla tím, že neaplikuje žádné trvalé změny.
Přesnost barevného sladění je u AI metody výrazně vyšší díky počítačově optimalizovanému procesu, zatímco tradiční metody spoléhají na subjektivní úsudek restaurátora. Dokumentace je také úplnější a přesnější, což vytváří cenný záznam pro budoucí odborníky v oboru.
Tato průlomová technologie z MIT představuje transformativní pokrok v konzervaci umění, který kombinuje umělou inteligenci, přesné mapování a odstranitelné polymerové filmy k dosažení rychlého, reverzibilního a neinvazivního restaurování. Potenciálně tak demokratizuje a chrání zachování kulturního dědictví pro budoucí generace.
