Jak AI pomáhá chránit vzácné ptáky na Novém Zélandu

Nový Zéland se pustil do obrovského úkolu: do roku 2050 chce úplně odstranit invazivní predátory, kteří ohrožují místní ptáky. Mezi nimi jsou druhy jako kakapo soví, těžký nelétavý papoušek, nebo slípka novozélandská, velký pták s červeným zobákem a modrým peřím. Tyto ptáky ohrožují zvířata, která sem přivezli lidé, jako krysy, lasice, fretky a kuny. Země plánuje zlikvidovat miliony těchto predátorů, což je největší projekt svého druhu na světě. K tomu potřebuje nové technologie, včetně umělé inteligence, která pomáhá v automatických pastích a genetickém výzkumu. Celkové náklady na odstranění predátorů se odhadují na více než 100 milionů dolarů ročně.

AI v automatických pastích

V boji proti predátorům hrají klíčovou roli chytré pasti, které využívají umělou inteligenci. Například v projektu Halo Project, kde Jonah Kitto-Verhoef pracuje jako manažer, se používají pasti s kamerami, které identifikují zvířata. Tyto pasti se samy resetují po spuštění a uvolňují návnadu, jako je majonéza, která láká například vačice. Umělá inteligence analyzuje obraz z kamery a spustí past jen tehdy, když detekuje cílový druh, jako je vačice nebo kuna. To šetří čas a peníze, protože pasti nemusí lidé neustále kontrolovat. Kitto-Verhoef vysvětluje, že takové zařízení pomáhá efektivněji sledovat, co se chytí, a zlepšuje celkovou strategii. Podobné pasti vyvíjí i společnost NZ Auto Traps, kde model AT520 s umělou inteligencí rozlišuje druhy a monitoruje je na dálku.

Další příklad přichází z projektu Cacophony Project, kde umělá inteligence zpracovává snímky z infračervených kamer v lesích. Automaticky identifikuje a počítá predátory jako vačice nebo kuny, což umožňuje rychlou reakci. Tato technologie snižuje potřebu ručních hlídek a pomáhá chránit ptáky v širokých oblastech. V kombinaci s drony na detekci tepla se pasti stávají ještě přesnějšími.

Sledování ohrožených ptáků

Pro specifické druhy, jako je kākāpō, vytvořilo ministerstvo ochrany přírody databázi digitálních dvojčat. Každý pták má vysílačku a umělá inteligence analyzuje jeho jedinečné volání a polohu. To pomáhá sledovat zdraví, pohyb a potřeby jednotlivých ptáků, což usnadňuje cílenou ochranu. Například v programech na ostrovech bez predátorů se díky tomu populace kakapo soví zvyšuje. Aplikace jako Cacophonometer umožňují komunitě nahrávat ptactvo a umělá inteligence data analyzuje, což podporuje celonárodní zapojení do ochrany.

Genetický výzkum s podporou umělé inteligence

Vedle pastí se Nový Zéland zaměřuje na genetiku. Na univerzitě v Otago, kde pracuje Tim Hore, sekvenovali genom vačice. To otevírá cestu k toxinům, které působí jen na konkrétní druhy, a k genetickým modifikacím, jako je genový pohon. Ten by mohl zajistit, že se rodí jen samci, což by postupně snížilo populaci predátorů. Umělá inteligence pomáhá mapovat geny a předpovídat účinky. Brent Beaven z ministerstva ochrany přírody zdůrazňuje, že tyto nástroje snižují náklady a zvyšují úspěšnost. Nicméně se diskutuje o rizicích, jako je únik modifikovaných zvířat do Austrálie, kde jsou vačice chráněné.

Překážky a úspěchy v ochraně

V ekosvatyních jako Orokonui Ecosanctuary, kde pracuje Madison Kelly, žijí slípky novozélandske a kakapo soví za vysokými ploty, které brání predátorům. Tyto oblasti jsou plné ptactva, jako je tūī s jeho zvláštním voláním. Kelly, s maorským původem, vidí v tom i kulturní význam, protože chrání poklady jako taoka. Nicméně i zde se predátoři občas dostanou dovnitř, jako po sněhové bouři, kdy kuny zlikvidovaly ptáky. Umělá inteligence pomáhá v monitoringu plotů a rychlém zásahu.

V programech jako Takahē Recovery Program (slípka novozélandská), kde Glen Greaves kontroluje vejce slípky novozélandské, se populace zvyšuje díky chovu. Z původně malé skupiny objevené v roce 1948 je dnes přes 500 ptáků. Predátoři jako kuny jsou největší hrozbou, protože útočí na hnízda. Umělá inteligence v pastích a senzorech, jako PAWS Pest Identification Sensor Pad, který analyzuje stopy, pomáhá detekovat invaze rychle.

Celkově tyto technologie umožňují Novému Zélandu chránit ptáky efektivněji. Projekty jako Predator Free 2050 integrují umělou inteligenci s tradičními znalostmi, což by mohlo inspirovat ochranu ohrožených druhů jinde na světě. Lidé jako Greaves a Kitto-Verhoef vidí v tom nutnost, protože bez zásahu by místní ptáci vymizeli.

Zdroj: www.npr.org