109 East Exchange Avenue
Fort Worth, Texas
Hotel Stockyards se nachází v oblasti Stockyards ve Fort Worth, blízko téměř všeho, co byste mohli potřebovat. Možná právě proto někteří hosté, kteří zde pobývali, prostě nechtějí odejít. Hosté přicházejí a odcházejí už od roku 1907 a dokonce i dnes připomíná vstupní hala dávno minulou éru. Ještě lepší je, že odtud vyráží prohlídka duchů po Fort Worthu, kterou vede Paula Schermerhornová.
Od kovbojů a dobytkářských baronů přes hvězdy country hudby až po psance – hotel Stockyards zažil všechno a má spoustu příběhů na vyprávění, stejně jako mnozí z těch, kteří zde pracují. Mezi slavnými hosty patří například Willie Nelson, George Strait a Garth Brooks.
Co se týče duchů, zdá se, že zde kdysi pobýval pistolník, který se rozhodl, že ještě není připravený odejít. Možná to souvisí s dlouhou historií tohoto místa. Schermerhornová řekla, že v hotelu vždycky zůstávalo hodně lidí z rodeového okruhu. Jeden z nich, který si tohle místo opravdu oblíbil, se jmenoval Booger Red. Dodala, že přezdívku Booger Red dostal jako dítě, když si vyráběl domácí výbušninu z vydlabaného dřevěného kmene a černý prach mu explodoval přímo do obličeje. Navíc měl červené vlasy. Byl to velmi oblíbený jezdec a saloon v hotelu se teď jmenuje Booger Red's Saloon. Rád zde pobýval a měl apartmá na třetím patře. Schermerhornová provedla nějaké průzkumy a říká, že v apartmá zaznamenala chladné skvrny, voda v koupelně se sama zapíná a vypíná a bylo zde i hodně aktivit s orby (světelnými koulemi).
Také na třetím patře rád zůstával Clyde Parker (známý z dvojice Bonnie a Clyde), možná proto, aby mohl dohlížet na ulice Exchange a Main. Zajímavé na Bonnie a Clydeovi je, že je lidé buď milovali nebo nenáviděli a podle příběhů se o ně v této oblasti mnozí starali, když tudy projížděli. Samozřejmě se upozorňuje, že jejich pobyt v hotelu je jen legenda, protože neexistují žádné oficiální záznamy o jejich návštěvách – stejně by se nikdy nehlásili pod svými skutečnými jmény.
Schermerhornová řekla, že mluvila s paní, která dříve pracovala na recepci hotelu. Zemřela ve věku asi třiadevadesáti let a řekla, že si pamatuje, jak Clyde přijížděl a zůstával v hotelu. Dokonce jednou zavolala do jeho pokoje a varovala ho, že rangerové jsou na cestě a má rychle zmizet. Apartmá Bonnie a Clyde je velký pokoj číslo 305 a lovci duchů zde zaznamenali aktivitu.
Na druhém patře se děje spousta aktivit. Původní výtah jezdí nahoru a dolů sám od sebe a nejednou byly hlášeny případy malé dívky oblečené ve stylu 20. let, která vystoupí na druhém patře, udělá tři kroky a pak zmizí. Sám jsem viděl, jak výtah sám přijíždí, ale zjevení jsem neviděl.
Také na druhém patře bylo vícekrát hlášeno, že když zde ženy zůstávají samy, uprostřed noci cítí, jak si k nim někdo lehne do postele. Ženy pak obvykle sestoupí dolů a požádají o jiný pokoj.
V hotelu je ještě jeden pokoj, do kterého musí úklidová služba často chodit, i když v něm nikdo nepobýval, aby vypnula televizi a rádio, protože se samy zapínají.
V přízemí je sklepní místnost a nejmenší banketová místnost hotelu vedle marketingové kanceláře. Dívky z marketingu řekly Schermerhornové, že cítí, jako by v té místnosti někdo byl. Říká, že v ní vedla kurzy lovu duchů a mluvili o tom, jak cítí přítomnost někoho v místnosti. Jednou během jejího kurzu všichni mluvili o různých příbězích z okolí, ona zrovna vyprávěla o muži, který prý místnost straší, a najednou se spustil požární alarm.
Noční recepční jednou řekl, že seděl u svého pultu, když zazvonil telefon a nikdo tam nebyl. Zazvonil znovu a opět nikdo. Všiml si, že volání přichází z telefonu ve vstupní hale, tak se rozhodl zjistit, kdo si z něj dělá legraci. Naklonil se přes pult, zatímco telefon z haly zvonil, a podíval se ven na ten telefon zpoza mříže. Nikdo tam nebyl a sluchátko bylo zavěšené, přestože to zvonilo u pultu a ukazovalo, že volání přichází právě odtamtud. Myslí si, že to byl pravděpodobně duch, který mu jen připomínal svou přítomnost.
Schermerhornová řekla, že pokud ví, v hotelu nedošlo k žádným úmrtím. „Zjistíte, že spousta strašení se děje ve starých hotelech, protože mnoho duchů se vrací na místa, která měli rádi,“ vysvětlila. „Tohle je pěkné místo a udělali dobrou práci s renovací, přitom zachovali historickou přesnost. Nejsou zde žádná známá úmrtí a protože to byl lepší hotel, nepřitahoval špatné živly.“
Hotel Stockyards byl postaven v době, kdy byl Fort Worth ještě divoký. Plukovník William Thannish postavil tuto třípatrovou budovu na rohu ulic Main a Exchange, aby uspokojil ty potřeby; mohli jste si zde pronajmout pokoj na noc s vnitřní koupelnou na všech patrech.
Během let se hotel jmenoval Chandler Hotel a Plaza Hotel, než dostal svůj současný název. V roce 1910, dlouho předtím, než získal dnešní jméno, se zde usídlil kovboj (personál hotelu ho nazývá Jesse), který prý místo stále straší. Příběh jeho smrti říká, že přijel do města, po bujaré noci se dostal do přestřelky (což bylo ve Fort Worth tehdy běžné) a byl zastřelen před hotelem. Často se toulá chodbami a byl viděn i na schodištní podestě ze schodů z prvního patra dolů do haly. Někdy jsou v chodbách hotelu za tichých nocí slyšet kroky.
Další zmíněný duch se jmenuje Jake, bývalý zaměstnanec hotelu, který zřejmě nechce opustit svou práci. Byl to údržbář a po dvaceti letech práce zemřel, ale stále žije dál skrz podivné věci, které se dějí v noci. Například se myslí, že je zodpovědný za to, že výtah jezdí nahoru a dolů sám od sebe.
