Technologičtí giganti jako Elon Musk a Sam Altman otevřeně hovoří o budoucnosti, kde umělá inteligence nahradí většinu lidských pracovníků. Slibují éru hojnosti a prosperity. Jenže když se jich někdo zeptá, jak budou lidé bez práce přežívat, narazí na ticho nebo vágní odpovědi. Ekonomové a odborníci na AI varují, že se blížíme k nebezpečnému paradoxu: technologie, která má vytvořit bezprecedentní bohatství, může zároveň způsobit masovou chudobu.
Průkopník AI varuje před sociální katastrofou
Geoffrey Hinton, jeden z průkopníků neuronových sítí a často označovaný jako "kmotr umělé inteligence", minulý měsíc na konferenci jasně řekl: "Je jasné, že spousta pracovních míst zmizí. Není ale jasné, že se vytvoří spousta nových míst, která by je nahradila." Hinton, který dlouhodobě varuje před sociálními dopady AI, dodal klíčovou poznámku: "Tohle není problém umělé inteligence. Je to problém našeho politického systému. Pokud dosáhneme masivního nárůstu produktivity, jak se tohle bohatství rozdělí?"
Právě tato otázka se stává stále naléhavější, protože výdaje na AI se stávají nedílnou součástí světové ekonomiky. Technologické korporace do ní investují stovky miliard korun, přesto jejich lídři nemají jasnou odpověď na to, co se stane s lidmi, kteří přijdou o práci.
Muskovy sny o univerzálním vysokém příjmu
Elon Musk, nejbohatší člověk planety, v posledních týdnech opakovaně mluvil o konceptu "univerzálního vysokého příjmu". Podle této vize by každý nezaměstnaný člověk žil pohodlně z prosperity soukromých korporací, jako je jeho vlastní xAI. Musk dokonce na platformě X napsal, že "dvojciferný růst přijde během 12 až 18 měsíců" a že "trojciferný růst je možný za přibližně pět let", pokud se aplikovaná inteligence stane proxy pro ekonomický růst.
Problém je v tom, že jak upozornil John Cassidy z The New Yorker, taková materiální hojnost pro vysídlené pracovníky nebude možná, dokud se Musk a další miliardáři nedohodnou na sdílení svého bohatství. A jak napsal Martin Luther King Jr. ve svém dopise z birminghamského vězení: "Je historickým faktem, že privilegované skupiny se svých privilegií vzdávají jen zřídka dobrovolně."
Altman slibuje extrémní bohatství pro všechny
Sam Altman z OpenAI Muskovu myšlenku podpořil vlastní vizí "univerzálního extrémního bohatství", kde by každý měl vlastnické podíly v každé AI společnosti. Mustafa Suleyman, spoluzakladatel DeepMind a šéf Microsoft AI, označil AI za "fundamentálně nástroj nahrazující práci", což je podle něj v pořádku, protože "za 15 nebo 20 let budeme produkovat nové vědecké a kulturní znalosti téměř s nulovými mezními náklady."
Realita je mnohem střízlivější
Ekonomové však předpovídají mnohem skromnější dopady. Goldman Sachs odhaduje, že AI během deseti let zvýší globální hrubý domácí produkt pouze o sedm procent. Penn Wharton Budget Model je ještě konzervativnější a předpovídá pro Spojené státy nárůst HDP jen o 1,5 procenta. Pro srovnání: to je daleko od Muskových slibů trojciferného růstu.
Boaz Barak, počítačový vědec z Harvardu, který také pracuje pro OpenAI, vypočítal, že pokud by AI vytvořila deset milionů "AI pracovníků", HDP by vzrostl o čtyři procenta. Při sto milionech by to bylo přibližně padesát procent. I tyto ilustrativní výpočty však naráží na realitu: v praxi je dopad AI omezen počtem pracovních míst, která lze skutečně automatizovat.
Kdo bude kupovat, když nikdo nebude mít práci?
Ekonomové Philip Trammell ze Stanford Digital Economy Lab a Dwarkesh Patel upozornili na zásadní problém. Pokud se AI stane snadno zaměnitelnou za lidskou práci v celé ekonomice a nedostatek pracovníků přestane být překážkou výroby, zmizí stabilizační mechanismus, který udržuje podíly příjmů z práce a kapitálu relativně konstantní. Výsledek? "Přibližně všechno nakonec bude patřit těm, kdo byli nejbohatší v době přechodu, nebo jejich dědicům," píší autoři.
Alex Imas, ekonom z University of Chicago Booth School of Business, upozorňuje na další paradox: "Pokud klesne poptávka, bude méně zákazníků, a ani ten nejefektivnější byznys řízený AI nemůže uspět, pokud si lidé nemohou dovolit kupovat jeho produkty." Spotřebitelské výdaje jsou hlavním motorem ekonomiky. Pokud mnoho lidí nebude mít stabilní příjem z práce, kdo bude kupovat všechno zboží a služby, které AI agenti a roboti vyrábějí?
Řešení existují, ale vyžadují politickou vůli
Imas navrhuje jako řešení vytvoření státního investičního fondu, který by vlastnil podíly ve společnostech profitujících z AI revoluce a vyplácel dividendy občanům. To by poskytlo příjem a podpořilo celkovou poptávku. Trammell a Patel zase podporují globální a vysoce progresivní daň z kapitálu nebo alespoň z kapitálových příjmů, podobně jako navrhoval Thomas Piketty ve své knize "Kapitál ve 21. století".
Dario Amodei, generální ředitel Anthropic, předpovídá, že během pěti let by AI mohla eliminovat polovinu všech vstupních pozic pro bílé límečky. Geoffrey Hinton k tomu dodává: "Je jasné, že spousta pracovních míst zmizí. Není jasné, že to vytvoří spoustu pracovních míst na náhradu."
Debata o AI hojnosti znovu otevírá fundamentální otázky o konečném účelu technologického pokroku a o tom, kdo z něj profituje. Zatímco technologičtí miliardáři malují růžové vize budoucnosti, ekonomové varují, že bez zásadních změn v rozdělování bohatství skončí zisky z AI v kapsách úzké elity, zatímco miliony lidí budou čelit nejistotě a chudobě.
