Stovky kilometrů od nejbližšího města, hluboko v peruánské Amazonii, se malá skupinka vědců prodírá hustým podrostem. Nesou s sebou drony, biakustické rekordéry a senzory na odběr environmentální DNA z řek. A taky notebooky plné algoritmů. Ptáte se, co je jejich cílem? No přece zjistit, co přesně žije v jednom z nejméně probádaných míst Země, a hlavně to dokázat světu, který by za ochranu tohoto místa mohl zaplatit.
Brazilský neziskový vědecký institut Imazon sleduje dynamiku odlesňování Amazonie od roku 1985. Ale teprve v posledních letech se jeho práce posunula na jinou úroveň. Institut vyvinul modely předpovídající odlesňování pomocí umělé inteligence, které zpracovávají obrovské objemy satelitních snímků a odhalují, kde k ničení lesa pravděpodobně dojde dříve, než k němu skutečně dojde.
Výsledkem je barevná mapa posetá tečkami: žlutými, oranžovými, červenými. Pro nezasvěceného pozorovatele jde o hezkou grafiku. Pro výzkumníka Carlose Souzu z Imazonu jde o příběh boje o přežití největšího lesního celku na planetě.
V roce 2021, kdy systém spustili, tyto předpovědi pomohly identifikovat 15 000 čtverečních kilometrů vysoce ohrožených lesů. Z nich se podařilo zachránit 71 procent. Systém přispěl k více než 4 400 případům porušení ochrany přírody a pomohl odhalit 99 procent nelegálního kácení. Sedmdesát tři procent ze všech upozornění se potvrdilo do čtyř kilometrů od předpovězené polohy.
„Myslel jsem, že problém je technologický, že nám chybějí informace," říká Souza. „Dnes je jasné, že potřebujeme politická rozhodnutí. Ale stále lze tuto bitvu vyhrát. Čas ještě máme. Ale není ho moc."
Prales pěstovaný počítačem
Na druhém konci Brazílie, na pobřeží u Atlantického oceánu, se zbytky kdysi rozsáhlého lesa scvrkly na pouhých 12 procent původní rozlohy. Zbytek vzaly zemědělství, pastviny a urbanizace. Brazilská firma re.green se rozhodla tento trend otočit, a to s pomocí technologií, které by se ještě před deseti lety zdály nepředstavitelné.
Firma nejprve využívá algoritmy k analýze satelitních dat, aby identifikovala nejlepší místa pro obnovu. Degradovaná půda s nízkou produktivitou? Přesně to, co hledají. Potom pozemky odkoupí nebo pronajmou od zemědělců a pastevců, a algoritmy pak doporučí, jakou metodou obnovy začít. Na dostupných plochách jedou těžké stroje, na odlehlých místech bez infrastruktury létají drony a zasévají semena přímo z výšky.
V říjnu 2025 firma re.green získala prestižní cenu Earthshot Prize, cenu prince Williama za přístup „chráníme a obnovujeme přírodu". „Re.green zapaluje vlnu proměny skrze průkopnické technologie," řekl Jason Knauf, ředitel nadace Earthshot. Firma zatím zasadila přes 6 milionů sazenic na 30 000 hektarech ve čtyřech brazilských státech. Do roku 2032 chce toto číslo zvýšit na 65 milionů.
A jak to celé zaplatit? Mimo jiné prodejem uhlíkových kreditů. Letos re.green dohodla prodej téměř 3,5 milionu tun kreditů za odstraněný uhlík firmě Microsoft, což zahrnuje obnovu 33 000 hektarů lesa. Podobnou dohodu uzavřela i s Nestlé.
Když AI počítá hmyz v pralese
Výprava Conservation International do národního parku Yaguas v Peru ukázala ještě jiný rozměr toho, co technologie zvládnou. Tým vědců, technologů a místních domorodých průvodců tam testoval, zda lze pomocí moderní techniky skutečně monitorovat život pralesa ve velkém měřítku.
Výsledky jsou ohromující. Za pět dní výzkumu tým zaznamenal 160 000 pozorování hmyzu, 854 taxonů. K tomu kamerové pasti na savce, senzory pro DNA z prostředí řek, biakustické rekordéry zachycující zpěv ptáků a žab, a drony mapující druhové složení stromů ze vzduchu. Vše s pomocí AI, která data zpracovávala v reálném čase.
Tom Walla, spoluzakladatel Limelight Rainforest, se věnuje hmyzu celý profesní život. Říká, že starý způsob průzkumu, bílá plachta s lampou a vědec s pinzetou, zachytil nanejvýš jedno procento druhů, které na ní přistály. „Hmyz byl vždy považován za nejhorší ukazatel stavu přírody. Příliš proměnlivý, příliš početný, příliš těžko identifikovatelný. Měli pravdu, dokud jsme neměli správné nástroje," říká Walla. „Teď bych řekl, že je to náš nejlepší ukazatel."
Celá mise navíc proběhla v improvizovaném táboře u řeky, protože krátce před zahájením výzkumu vtrhli do parku nelegální zlatokopové a vojenský zásah park uzavřel. Místní komunita Puerto Franco nabídla svůj pozemek a stala se součástí výzkumu. Šest členů komunity procházelo každý den přes deset kilometrů pralesa a instalovalo senzory. Když vědci odjeli, senzory zůstaly a místní je spravují dál.
Všechny tři příběhy spojuje jedna věc: data jsou mocnější než prosby. Imazon nemá armádu lesníků, re.green nemůže ručně zasadit miliony stromů, Conservation International nemůže mít vědce na každém hektaru Amazonie. Ale mají algoritmy, satelity a rostoucí síť partnerů. Brazílie už jednou dokázala, že to jde. Mezi lety 2004 a 2012 kleslo odlesňování o 84 procent, zatímco HDP Amazonie se víc než zdvojnásobilo. „To boří celou představu, že ekonomický rozvoj musí jít ruku v ruce s ničením," říká Ritaumaria Pereira, ředitelka Imazonu.
A přesto les každý rok ubývá. Pomaleji, ale ubývá. Umělá inteligence dokáže předpovídat, mapovat a varovat, ale rozhodnout se jednat musí lidé.
